JIŘÍ HŮLA, LOUKA

Kráčím lesem, temná noc,
jen měsíc mi tu svítí.
Kolem louka červená,
kde bylo, rostlo kvítí.

V tom tančí víla,
krásná, lehká, svěží.
Smělost hodná princezně
zavřené do věží.

Poskakuje v trávinách
nemá žádné strasti.
Pod ní leží vojáci,
chycení do pasti.

Tráva rudě zbarvená,
potřísněná krví.
Do stopy kol vlévá se,
po dlouhém, krutém boji.

Na obzoru objeví se,
mladá, milá panna,
Co lůno své dítěti
a milému dala.

Sesouvá se že skalin,
přeskakuje těla.
Dítě drží v náručí,
svého muže hledá.

Měsíc opět zasvítil,
odkryl pohled mrazivý.
Kam jen oko dohlédne,
není nikdo živý.

Louka rudě krvavá,
kde končí příběh ženy.
Která Svého nalezla
ležeti na zemi.

Tělo to se rozpadne,
v louku novou vzejde.
Kde se další panna,
s dalším mužem sejde.

Kráčím lesem, temná noc.
jen měsíc mi tu svítí
Kolem louka zelená
zakryla zabití.