Kliknutím zvětšíteJiří, jak hodnotíš svůj poslední profesní rok?
Poslední rok vnímám jako posun, protože jsem si musel zkusit věci, ke kterým bych se odhodlával o dost déle. Také je spousta pracovních věcí, o které jsem přišel a ty projekty se už opakovat nedají. Zároveň jsem měl velké štěstí, protože jsem toho nakonec stihl hodně. Výhoda pandemie pro mě je určitě to, že jsem začal psát knížku. Je to román, čistý román o lásce.
Co se Ti za uplynulý rok povedlo? Co už méně?
V pracovní oblasti je to určitě miniseriál Miluju tě, Pucinko. Což je story dvou kartáčků. Z toho jsem měl velkou radost… je to „dítě“ té naší aktuální doby. Pak ještě film Deníček moderního fotra, který jsme stihli regulérně natočit loni v červenci, kdy to už a ještě šlo. Za to jsem moc rád. Osobně mě potkalo více poměrně těžkých věcí, ale udělal jsem i několik podstatných rozhodnutí ke kterým jsem se odhodlával spoustu let a nebýt letošního stavu, ještě několik let bych se k nim odhodlával.
Na čem právě pracuješ?
Teď mě zaměstnává právě ten román a k tomu pomalu připravuji film Vlny, který je o Československém rozhlase v roce 1968 podle skutečné události. Bude to velké a chce to hodně příprav. Na každou z hlavních rolí mám minimálně pět adeptů a ten výběr musí ladit k sobě. Castingy vypuknou za dva týdny.
Za své herectví jsi byl nedávno oceněn Českým lvem za vedlejší mužský herecký výkon ve filmu Petra Zelenky Modelář. Bylo pro Tebe těžké hrát tuto roli?
Asi nemůžu říct, že to bylo těžké… Často hraji pozměněné role ne úplně standardních týpků. Vlastně se mi to hraje líp a možná proto si mě i režiséři do podobných rolí vybírají. Pár civilních rolí také mám, ale těchto je asi i více. Ono se to prostě dobře hraje. Je to těžká příprava, ale pak už se v tom dobře lítá. Ty proměny, kdy musí člověk změnit svoje osobnostní rysy a třeba i hlas nebo vizáž… platí zde: těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Příprava na roli v Modeláři mi trvala dva tři týdny. Tady byl předobraz jasný, musel jsem ho jen trefit.
Vnímám toto i všechna Tvá dosavadní ocenění jako důkaz a ohodnocení Tvého talentu. Ty však talentovaným také pomáháš prostřednictvím ArteFondu. O čem ArteFond je?
ArteFond podporuje mladé z dětských domovů a pěstounské péče ve studiu uměleckých škol, ale i v zájmové činnosti, ať už jde o herectví, hudbu, tanec, fotografii, filmové profese či multimédia. Cílem je rozvoj mladých talentů, jejich odborné vedení a podpora ve studiu uměleckých škol. Přál bych si vidět mladé lidi z dětských domovů mezi absolventy uměleckých škol. Díky nim by český filmový a divadelní svět získal osobnosti se zajímavou životní zkušeností, kterou by mohli přetavit do jedinečného uměleckého projevu. Šťastný budu také za aktivní zapojení našich stipendistů do kulturně-společenského života na amatérské nebo poloprofesionální úrovni. To by pro mě osobně bylo vítězství.
Jiří Mádl
Jirko, jak vůbec došlo k myšlence fond založit?
Pohybuji se v umělecké branži už dlouho a vím, že život v ní není jistý a snadný. Už dostat se do ní je tvrdý oříšek, kdy jen talent nestačí. Je třeba mít zázemí, alespoň počáteční finanční zajištění a samozřejmě štěstí. Uvědomil jsem si, že v umění nepotkávám děti z dětských domovů, že tady tito lidé chybí. Objel jsem několik dětských domovů a všiml jsem si, že děti tam nesní o tom stát se filmařem, hercem nebo profesionálním tanečníkem. Přitom jim nadání a vůle nechybí. Tyto děti jsou totiž logicky vedené k zaměstnání, které nabízí nějakou jistotu. Řekl jsem si, že se to pokusím změnit, pomůžu a dám těmto talentům příležitost.
V červnu to budou již 4 roky od zahájení činnosti ArteFondu. Co je v něm nového?
Strukturou nebo fungováním v něm nic nového není. Přibyli noví talenti a to, kam jsme poslali podporu a koho jsme si všimli. Tento rok byl v mnoha směrech pasivnější, a to možná ovlivnilo i činnost fondu. Doufám, že se to teď rozjede a podpor bude více. Obrovskou radost jsem měl z divadelního souboru z Mikulova a jejich projektu Kukátko pro Edu, s nímž děti zabodovaly a postoupily do finálového kola soutěžní přehlídky dětských domovů Nejmilejší koncert. Přišlo mi to krásně živé a strašně inspirativní. Přál bych si, aby mohl fond zase podpořit nějaký divadelní spolek, aby to bylo něco na co se dá chodit a koukat… to bych měl velkou radost.
Komu dalšímu například putovala podpora fondu?
Tak byl to třeba sedmnáctiletý talent – zpěvák Lukáš Mazač, kterému jsme pomohli s vydáním jeho prvního CD Na vlnách a s tvorbu videoklipu. Loni jsme podpořili mladého fotografa Láďu Rostaše a pořídili mu zrcadlový fotoaparát. Láďa je zejména portrétní a svatební fotograf a jeho snem je mít svůj ateliér. Baví ho fotit svatby a známé osobnosti. Má za sebou svoji vernisáž i dvě výstavy fotek v Galerii Jirkov a Chomutovské kavárně Café Atrium. Jeho fotky jsou skvělé a přeji mu stovky a třeba tisíce takových, které ho posunou ke svému snu, na špičku v oboru a mezi opravdové profíky.
Kdo získal podporu naposledy?
Nedávno to byla to slečna Gábina z Karlovarského kraje, která se teď dostala na UMPRUM. Z podpory si pořídila ke studiu potřebný malířský stojan a malířské potřeby. Pro mě a ArteFond je to ten nejvyšší cíl – dát těmto talentům šanci dostat se do umělecké branže, jinak totiž i umění přichází o jejich autentické a unikátní vidění a životní zkušenosti. Chtěl bych, aby mladí věděli, že tu pro ně jsme, toto řemeslo je více lákalo, nebáli se ho a měli pocit jistoty, protože my rádi podpoříme jejich umělecký sen v tomto nejistém oboru. Pokud to tam mají a chtějí, musí to zkusit a nebát se.
Gábina s věcmi pro svou výtvarnou činnost
Jaký je Tvůj názor na dobročinnost, podporu potřebných a obecně činnost neziskových společností?
Myslím si, že jakákoliv dobročinnost a donátorství jsou známkou vyspělé společnosti a kultury. Cítím ale, že podhoubí proto, aby se tyto věci lépe vyjímaly, je každodenní dobročinnost – jednoduše malá pomoc třeba mamince s kočárkem nebo dotaz starším sousedům, zda něco nepotřebují. Beru to jako základ filantropie. A pokud je kolem nás, pak zavdává živnou půdu pro větší, systematickou a organizovanou dobročinnost. Co v poslední době vnímám je, že se lidé (a zejména ti vlivní) poměrně nevybíravě vyjadřují o neziskových organizacích… Rozumím, že jich je tu hodně. Kritiky jsou ale výsledkem neznalosti a povrchnosti. Je to stejné, jako když si jdete koupit pračku. Taky si zjistíte, jaká značka funguje lépe, jaké má parametry a kvalitu… Nekupujete „zajíce v pytli“. Pokud se člověk zajímá, zjišťuje, informuje se, tak nestojí hodně úsilí, aby rozpoznal, co se dělá dobře a co ne. Zlé jazyky mě štvou, protože je to pak kvůli neznalosti hodně nefér k těm neziskovkám, které to dělají dobře, poctivě a kvalitně.
Jirko, jsme v cílové rovince rozhovoru. Pár otázek k Tvým ústředním řemeslům… Cítíš se být více režisér nebo herec… nebo scénárista?
(smích) Cítím se být vším úplně stejně. Nejvíce mě asi baví psaní, i když mě i nejvíce bolí a trápí.
Jaký je Tvůj režisérský sen?
Mám pocit, že můj největší a opravdový režisérský sen – a věřím, že nebude jediný – je teď ten film o rozhlasu. Jsem si jistý, že pokud se to povede, bude to jedno z mých životních děl a třeba i to největší. Člověk nějak vnímá, zacítí to, že tvoří to nejdůležitější… Tak já to teď mám a vím, že je to nyní to nejdůležitější v mém profesní životě. Tohle je moje vlajková loď. Scénář je hotový a sháníme peníze, což není v této době jednoduché. Můj režisérský, ale i herecký sen je mít projekty i v zahraničí. Díky možnosti vybírat si příležitosti i venku, cítím z práce větší svobodu. Rozšířeným teritoriem působnosti se tak lze dostat k novým tématům a většímu výběru herců.
A rýsuje se Ti teď nějaká zahraniční práce?
Rýsovala se už několikrát. Loni jsem byl blízko obrovské práci v Itálii, ale nevyšlo to. Má to tak ale asi být. Když něco nevyjde, tak najednou dostanu něco v novém odvětví nebo segmentu života úplně zadarmo.
Moc díky za rozhovor a přeji vše dobré do dalších pracovních i osobních dní.
Rozhovor vedla: Renata Majvaldová
Další informace o ArteFondu najdete zde:
43
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
