Vybavuje se mi pietní akt v tělocvičně kladenského gymnázia, který se koná pravidelně 10. června. Maruška vždy stála na místě, kde byla naposledy s maminkou, než je násilně oddělily. Viděla jsem jak se chvěje, zadržuje slzy a jak je to pro ni bolestivé. Při návštěvě Lidic jsme s Maruškou zapalovali svíčku v místě, kde stával jejich dům. Jednou jsme ji potkali, nesla kytici. Mysleli jsme, že ji od někoho dostala, říkala, že ji nese domů. Vůbec nás nenapadlo, že nemyslí dům, ve kterém bydlí, ale místo, kde stával jejich dům.

Kladenský zpěvák, skladatel a spisovatel Jiří Rezek.
Podavač míčů aneb Vzpomínka na pana Otakara Černého

Rádi vzpomínáme na oslavu narozenin v roce 2018. Sešli jsme se 4. září a Maruška pozvala také Vaška Zelenku (rovněž přeživší lidické dítě). Bylo to moc příjemné posezení. Standa od Marušky dostal knihu o Lidicích. Měla ráda legraci, veselé příhody a vždy se na naše setkání těšila a pro nás to byl také nezapomenutelný zážitek. Když jsme se vloni nemohli sejít, tak jsme si více telefonovali. Standa nikdy nezapomene na poslední telefonát z 25. ledna letošního roku, kdy mu Maruška řekla: „Stando ty jsi můj nejlepší kamarád, nezapomeneš zavolat a vždy se zajímáš jak se mi daří. Mám Vás oba moc ráda a těším se na další setkání.“

Maruško, děkujeme za tvoje vyprávění, za tvoji sílu, obětavost a statečnost, za všechny úsměvy. Budeš nám moc chybět, nikdy na Tebe nezapomeneme.

Zůstaneš navždy v našich srdcích a vzpomínkách. Je pro nás ctí, že jsme patřili mezi tvé přátele.

Jsou lidé, kteří pro nás v životě znamenají víc něž ostatní. O to těžší bude naučit se žít bez nich.

Čest Tvojí památce!

Fotografie dokumentující nálet z roku 1945
Hrůzná událost inspirovala obrazy. Vzpomeňte na nálet z roku 1945

Marie Šupíková se narodila 22. srpna 1932 v Lidicích. Tatínek Josef Doležal pracoval v kladenských železárnách, matka Alžběta Doležalová pomáhala v hospodářství u sousedů. Měli spolu dvě děti, staršího Josefa a mladší Marii. Po vypálení Lidic byla Marie s ostatními lidickými ženami a dětmi držena v budově kladenského gymnázia. Po třech dnech byla se skupinou dětí odvezena vlakem do sběrného tábora v Lodži v Polsku, zde ji nacisté vybrali na převýchovu do německé rodiny. Do roku 1946 žila pod jménem Ingeborg Schiller v polské Poznani a později v Boizenburgu v Německu. Díky aktivitě českého repatriačního výboru ji v červenci roku 1946 adoptivní rodina nahlásila českým úřadům a Marie Doležalová se vrátila do Československa. Otec byl v Lidicích zastřelen, bratr Josef překročil o dva měsíce hranici 15 let, takže spadal mezi muže, byl popraven 16. června v Praze-Kobylisích. Matka se vrátila z koncentračního tábora v Ravensbrücku vážně nemocná a byla v péči lékařů v Praze, kde zemřela v prosinci roku 1946. Marie žila u tety v Kladně-Kročehlavech. Později se odstěhovala do Ostravy, kde se vdala a v roce 1955 se jí narodila dcera Ivana. Téhož roku se s rodinou odstěhovala do nově vystavěných Lidic. Celý svůj život zasvětila šíření odkazu Lidic a informování o zločinu, který na nich byl v roce 1942 spáchán. Toto poselství předávala u nás i v zahraničí, především žákům a studentům.

Autor: Eva Armeanová, Československá obec legionářská Kladno