Pokojné, klidné, požehnané Vánoce si přejeme. V ulicích to vypadá, že se chceme předzásobit, kdyby náhodou 40 dnů pršelo a my nemohli vystrčit nos z archy. Předvánoční běsnění se dotkne každého, ať se snaží sebevíc o jeho ignorování.Světýlka blikají, tlampače vyřvávají, kam se má Pražák schovat?

V Plzni jsem neuspěl, moc veliké město. Co takhle Kladno? Kniha Zmizelé Kladno z Paseky ně mě z knihovny zírá už několik let, stále ji odsouvám.
"Ty jedeš do Kladna, co tam budeš dělat? Kladno je hnusný." Taky názor, se kterým nesouhlasím a rozhodl, že jsem sedl do vlaku. Kousek cesty, jeden si ani nezdřímne. Kolikrát jsem byl v životě v Kladně (nebo na Kladně?), aniž jsem ho viděl.

Lampionový průvod ve Švermově.
OBRAZEM: Lampionový průvod prošel Švermovem

Nádraží, kolem kterého není mnoho, kousek odtud hřiště Na Výhybce, odkud jsme vyráželi na stokilometrové pochody Iva Domanského, ještě kousek dál sletiště, kde se konaly jiné turistické akce do pěkných lesů kolem Kladna. Pak jsem znal z dálky šest rozdělovských věžáků, které tam ční od padesátých let. Svůj názor, že všude se něco pěkného najde, nehodlám opustit. Viděl jsem někdy historické kladenské centrum? Neviděl! Prolezl jsem některé internetové servery, pár fotek nakopíroval a vyrazil jsem do Rudého Kladna, jak se kdysi městu říkalo i díky tomu, že zde jako mladý působil Antonín Zápotocký.

Syn zakladatele sociálně demokratické strany, příležitostný harmonikář, jehož znaly mnohé kladenské hospody, vyučený kameník, který celý život měl plnou hubu dělníků, ač jsem si právě přečetl, že už od 18 let byl odborovým funkcionářem. Samozřejmě, že pamatuju dobu, kdy se Tonda Zápotonda, lidově zvaný též "Ušatý torpédo", stal československým prezidentem. Prý lidovým, no díky pobytu mezi hospodskými kumpány v mládí se choval mezi běžnými občany přirozeně, chodíval na fotbal, utíkal ochrance. Jinak šlo o komunistického darebáka, který neváhal souhlasit s popravou jiného darebáka Rudolfa Slánského, ač věděl, že bude viset za něco jiného, než skutečně provedl. Co jsem to začal psát? Stojí mi za to tahle pakáž?

Hokej, ano hokej. V padesátých letech vládla hokeji Rudá hvězda Brno, mužstvo, kde se soustředila hokejová elita a to nejen z Brna. Pár let byli prakticky neporazitelní, chodili k nim na vojnu nejlepší mladí. V Brně se jim pochopitelně fandilo, slovo Rudá fandům též vadilo, přejmenovali mužstvo na Kometu, vědí to vůbec dnešní příznivci brněnského hokeje? Dnes proti Brnu nic nemám, vůbec žádnému klubu nefandím, tenkrát nám byla Rudá hvězda trnem v oku, třebaže takový Vlasta Bubník měl k bolševikovi hodně daleko. V roce 1959 se konalo mistrovství světa v Praze, vedení koleje vyhlásilo, že trenérem národního mužstva se stane trenér vitěze naší ligy, nikdo nepochyboval, že půjde o brněnského trenéra.

V Holešovicích řádili celosvětově uznávaní akrobaté Gravity & Other Myths z Austrálie.
Lidé tleskali ve stoje. Australští akrobaté předvedli úchvatnou show

Sport je sport, objevil se soupeř trochu nečekaný, Kladno, jemuž jsme v okruhu mých známých začali fandit, asi nejen my. Kladno ligu vyhrálo, vedení hokeje splnilo, co vyhlásilo, trenérem se stal kladenský Vlastimil Sýkora, ten zase byl natolik soudný, že do reprezentace zařadil hodně hráčů z Brna. Marka Sýkoru, jeho syna, můžeme slýchat jako komentátora v televizi, jedním z tehdejších hráčů byl Jaroslav Volf, jehož syn je dnes kladenským primátorem. Hokejové Kladno se zařadilo do elity na dlouhá léta, z jejich líhně pochází mnoho hokejových legend, vedle litvínovských základ naganského vítězství.

O Jaromíru Jágrovi psát nebudu, píše kdekdo, to je kapitola nejslavnější, ale ještě není dopsána. Už jdu na fotky, ale o hokeji jsem napsat musel, když jsem začal Ušatým torpédem.. Ale v Kladně žilo a žije spousta normálních lidí, které tak rád potkávám.

Autor:Václav Víšek, Vencovy pindy