„Vystudovala jsem počítačový obor na stavební fakultě ČVUT. Už během posledního roku a půl studia jsem dělala brigádně grafičku v reklamní agentuře. Počítačová grafika mě totiž zaujala na studiu nejvíc. V tom oboru jsem si pak založila živnost a 18 let měla vlastní reklamní agenturu.“

A kdy přišla změna od „reklamky“ ke sladkostem?

Vlastně s dětmi a prvním dortem pro ně. Nějaké domácí základy jsem měla, od mala jsem často pekla s mámou, dělala cukroví. Přesto začátky nebyly nijak převratné. A tak jsem si našla odborné kurzy, postupně poznala celou šíři oboru a už mě to lapilo. Do té míry, že mi jednou lektorka řekla, že bych už měla učit já. To se nakonec stalo, aktuálně jsou mojí hlavní činností cukrářské kurzy. Učím amatérky i majitelky cukráren – předávám postupy, techniky, technologie, výběr správné hmoty; je to vlastně kombinace přesné alchymie s improvizací.

Zároveň pořád sama tvoříte…

Živnost mám jak na kurzy, tak na pečení. Na zakázku ale peču málo, s malými syny není času nazbyt. Až budou větší, tak uvidím… Kdežto kurzy dělám o víkendech. Mám základy od zahraničních lektorů, kteří k nám jezdili učit. Od každého jsem převzala něco a vytvořila si svoje vlastní postupy a techniky, bavilo mě hledání cest, zlepšování sama sebe. Také jezdím učit na odborné střední školy. No a jednou v Příbrami jsem se seznámila s člověkem, který mě namotivoval do soutěžní cukrařiny.

Hned napoprvé jste soutěžní vody solidně rozvířila.

V roce 2017 jsem se zúčastnila své první velké soutěže, Gastro Hradec Vitana Cup, a vyhrála v kategorii ‚Cukrář umělec‘ se sladkou kolekcí ‚Sbírka motýlů‘. Jsem specialista na skulptury, jedlé sochy. Líbí se mi volnost při tvoření. Mojí dominantou je airbrush, malování a modelování. Ráda ladím chutě i design dortu do posledního detailu a objevuji nové techniky. Tehdy jsem vlastně jako úplná amatérka nakoukla do profi světa. Nejspíš jsem zaujala, protože mě rovnou mezi sebe pozval Národní tým kuchařů a cukrářů ČR.

Kostelem zněla vážná hudba, výtěžek půjde na podporu rodin obětí střelce.
Kostelem sv. Havla zněla hudba, výtěžek půjde na podporu rodin obětí střelce

Takový „skokan roku,“ dalo by se říct…

Mimochodem další rok v Hradci jsem zopakovala zlato ve své kategorii, tentokrát s modelem pražského orloje, a stala se i absolutní vítězkou napříč kategoriemi. V dubnu 2018 jsem letěla s nároďákem na asijský pohár do Singapuru. To bylo ještě ‚na zkoušku.‘ Trochu jsem se tam při práci potýkala s vysokou vlhkostí… ale dopadlo to dobře, český tým tam dokonce vyhrál. Hned na podzim následoval Světový pohár v Lucembursku – to už beru jako svou oficiálně první soutěž. Osobně jsem byla se skulpturou pátá. Po čtyřech letech, což je interval světového poháru, jsme měli týmový bronz, já už individuální soutěž vyhrála.

Máte i svou olympiádu, že ano?

Ano, koná se ve Stuttgartu ve čtyřletých cyklech. V roce 2020 jsem byla se skulpturou na téma ‚Babiččina kuchyně‘ individuálně jedenáctá. Týmově se soutěží v kategorii ‚Restaurace národů‘, kdy šestičlenný tým připravuje 110 porcí tříchodového menu. Tam jsme získali stříbro. Dále je ‚Chefs table,‘ vlastně hostina pro dvanáct lidí o sedmi chodech, kde jsme byli třetí. Součástí je i prezentace cukrářské skulptury, která má sama o sobě přísná pravidla, například nesmí obsahovat nejedlé výztuže, tedy žádné dráty nebo špejle. Je v čele stolu a měla by korespondovat s tématem toho menu.

Tedy šestičlenný tým?

Celkem je nás 15, včetně tzv. helperů. Jednotlivé role si určíme vždy před každou akcí. Je tam samozřejmě zastupitelnost, kdyby nastala nějaká nepředvídatelná situace. Reprezentaci zaštiťuje Asociace kuchařů a cukrářů ČR, přičemž svůj tým mají i junioři, kteří soutěží zvlášť. V Národním zemědělském muzeu na Letné máme tréninkovou kuchyni, tam si vše zkoušíme. Na přelomu ledna a února vyrážíme do Německa znovu.

Vzpomínka na Václava Havla.
Výročí úmrtí Václava Havla: Na zesnulého vzpomíná i náš čtenář

Světový pohár, olympiáda – termíny jako ze sportovního zpravodajství…

Ano – národní týmy, rozhodčí, dají se najít analogie. Dokonce i diváci. Na většině akcí se veřejnost může dívat, bývají součástí nějakého veletrhu. Soutěžní kuchyně jsou prosklené. Porota bývá přísná, žádná drobnost se neodpouští. Podobnost se sportovní reprezentací se jistě dá najít, tedy až na mediální pokrytí, popularitu a odměny.

Počkejte, televize jsou přece plné různého vaření a pečení.

Jistě, ale to jsou soutěže pro ryzí amatéry. Třeba do ‚Peče celá země‘ by nevzali někoho, kdo už třeba má svou pekárnu. Může se tam odhalit nějaký talent, ale především je to šou pro lidi. Propagaci našeho řemesla obecně to může pomoci, ale o reprezentačním týmu se tam člověk nedozví nic. Já tvrdím, že opravdoví profíci mají plné ruce práce a nechodí si hrát do televize. Ale samozřejmě si zároveň uvědomuji důležitost propagace, vždyť jsem sama měla reklamní agenturu. Jen by toho pozlátka nemělo být víc než poctivého řemesla.

Vaše zatím poslední soutěž byla individuální.

Cake International v anglickém Birminghamu je nejprestižnější světová soutěž mimo USA. Počátkem listopadu se konal už její 23. ročník. Tam nesoutěží týmy, ale jednotlivci. Pro moji cukrářskou kategorii je to víc než olympiáda. S kolekcí perníčků jsem vyhrála. Moc se mi líbil feedback v rámci soutěže; komisař vám přímo u díla řekne, co je dobré, co třeba řešit jinak… to se v Česku moc neděje. Já se o to snažila letos v říjnu jako porotce na moravském cukrářském šampionátu a odezva byla pozitivní. Ovšem práce porotce je náročná, ochutnala jsem za den 30 dortů. Jak já se pak těšila na maso a pivo…

Nakonec se zeptám na výživové trendy – je cukrařina spíše konzervativní nebo inovativní?

Oboje. Cukrařina reaguje na nové výživové poznatky, to určitě. Například se ustupuje od přehnaného používání barviv. Vezměte třeba pistáciovou zmrzlinu. Bývala s takovou jedovatě zelenou barvou, přitom správně je šedozelená, až fádní. Stále více se dbá na poctivost surovin. Trendem je i odlehčení dezertů, ale málo platné – třeba máslo a cukr tam prostě patří… vždyť to není základ stravy, jen takové občasné mlsání. Podle mě i tady platí to obecné pravidlo: všeho s mírou.