Vinařičtí deváťáci se zamysleli nad klady a zápory karantény

Milan P.: "Karanténa pro mě nastala ze dne na den. Najednou jsem ztratil možnost jít ven s kamarády. Že se zrušily školy, mi vlastně tolik nevadilo, ale být celý den zavřený doma mě doslova ničí. Ale nechci mluvit jen negativně. Karanténa mi vlastně pomohla. Naučil jsem se, i když ne tak dokonale, rozvrhnout si čas a v tom jsem měl opravdu velký problém. Dozvěděl jsem se také něco o sobě. Myslel jsem si, že jsem líný a pohyb by mi nechyběl, tak jsem se v sobě spletl. Pohyb mi strašně chybí a doufám, že brzo karanténa skončí."

Patrik H.: "Přišel jsem o některé venkovní aktivity, jako je fotbal, který předčasně skončil. Měl jsem také nějaké plány na jaro, které se bohužel neuskuteční nebo jsou přesuny na neurčito, ale nebudu tu pořád psát negativní věci, je tu i pár kladných věcí. Třeba jako lepší samostudium, které se nám bude hodit na dalších školách. Naučil jsem se, nebo spíš učím se online výuku, kterou mám poprvé, ale nevyhovuje mi to."

Divadlo Lampion a ZŠ Buštěhrad tvoří dobrodružné příběhy

Zuzana S.: "Karanténa mi vzala kamarády, jelikož s nimi nemohu jít ven, ale dala mi více času stráveného s rodinou. A také jsem si zkusila, jaké to je mít domácí školu, a abych pravdu řekla, je to hrozné, spíš otřesné. Také mi karanténa vzala nákupy, vždy na jaře jsme jezdili nakupovat oblečení. Ale je fajn, že jsme celý náš dům předělali a zlepšili, tím mi dala méně lenosti."

Jakub V.: "Díky karanténě nemůžu chodit do školy ani chodit ven s kamarády. Raději bych chodil do školy, protože bych mohl aspoň chodit ven a vídat se se třídou. Karanténa mi dala třeba to, že můžu spát déle. Také mi dala to, že nemusím dělat úkoly hned, ale třeba je můžu udělat později. Můžu si dát kdykoliv přestávku. Můžu u učení jíst a třeba poslouchat písničky nebo u učení ležet v posteli a nemusím sedět v lavici. Mám větší volnost, kdykoliv můžu alespoň na zahradu. Nebo se také můžu učit venku na zahradě. Těším se, až karanténa skončí a vrátím se zase do školy."

Kladensko má nový spolek s názvem Klíče pro demokracii

Eliška Š.: "Karanténa mi sebrala volnost pohybu. Pohybovat se můžeme jenom s rouškou. Nemůžu ani k babičce na návštěvu, aby náhodou něco nechytila, protože má oslabenou imunitu, takže ani nevychází ven. Chápu ji, protože se taky docela bojím o rodiče, ale hlavně o tátu, protože jezdí do Prahy, ale co se dá dělat. Ještě mi karanténa vzala možnost vidět se poslední rok s mými spolužáky. Za pár měsíců se vydáme na střední školu a už je asi nikdy neuvidím.

Teď přichází ta nejtěžší otázka, co mi karanténa dala. Co mi tak mohla dát? Dala mi, že si můžu vyzkoušet, jaké to je se učit z domova. Výhoda je v tom, že při učení z domova se nemusím bát, že přijdu do školy pozdě, jak je to u mě známé. Jsem víc s rodiči, hlavně s mámou, dělá z domova, takže se vidíme už 5. týden vkuse. Upřímně už se těším, až půjde do práce. A to je vše, co mi karanténa dala a co mi sebrala."

Připomenutí 75. výročí konce 2. světové války v obci Doksy na Kladensku

Aneta H.: "Lidé teď prožívají období, které je nelehké a dosti nepříjemné. Nastala situace, která ovlivnila naše životy a to především negativně. Lidé jsou nuceni řídit se nařízeními a poslouchat pravidla. Někteří přišli o práci, protože zaměstnavatelé propouštějí anebo nevydělávají, protože je karanténa připravila o zisk.

Společenské akce a rodinné dovolené jsou odkládány a rušeny. Na veřejnosti se smí člověk pohybovat pouze s rouškou, kterou si spousta lidi musela „spíchnout doma na koleni“. Lidé jsou přilepeni na televizních obrazovkách, aby mohli sledovat, jak se situace mění, k horšímu anebo lepšímu.

Politici se hašteří, protože ani oni vlastně nevědí, co se situací dělat. Zprvu jsme se nějakému koronaviru smáli a teď… už se nesmějeme. Myslím, že málo z nás si při první zmínce o koronaviru, když byl ještě v Číně, dokázalo představit, jaký vliv to bude za nedlouho mít na nás. Když přemýšlím, mně karanténa nic nevzala v porovnání s jinými, kteří mohli přijít o práci anebo o své blízké, kteří přišli o své svobody v době, kdy byla celá jejich vesnice izolovaná od ostatních. Lidé v tzv. první linii teď bojují a zachraňují, co se dá - koho se dá. Někteří z lékařů nechodí domů, aby nenakazili svou rodinu, pečovatelé v domovech pro seniory nechodí domů, aby nenakazili naše nejstarší.

Prvomájová výzva: Podělte se o zajímavou vzpomínku nebo milou tradici

Lidé se bojí, aby při skončení opatření nenastala druhá vlna. Dezinfekce, roušky a respirátory jsou teď u nás cennější než kdy jindy, co já pamatuji. Zvyky a tradice musí jít stranou. Situace teď ukazuje, jak moc je kdo zodpovědný anebo sobecký, dle toho či nosí a nenosí roušku.

A co mi karanténa dala? Dala mi čas, spoustu času. Uvědomila jsem si, že to dřívější : „ráda bych…(něco), ale nemám čas“ vůbec nebylo o čase, nýbrž o disciplíně (sleduji, že věci, které jsem okecávala, na to že nemám čas, ani teď nedělám). Vlastně, když jsem zjistila, jak bude v téhle svízelné době probíhat výuka, připomnělo mi to, jak se učí některé děti v Africe (a to i na tohle musí mít ty děti štěstí), kdy vlastně, když bydlí příliš daleko, aby mohli docházet do školy, studují přes mobilní telefony. Přestože koronavirus mi můj běžný život hodně ovlivnil, pořád to není nijak zdrcující."

Rybářský spolek Salakvarda zvelebuje okolí rybníka u Tuchlovic