Tento příběh se odehrál před více než půl stoletím ve starém Kladně, které už dávno vzalo nenávratně za své a na jehož místě dnes stojí panelákové sídliště. Jednalo se tehdy o velikou romskou svatbu, která dostala zcela jiný průběh než se původně očekávalo. Snad jen málokdo si vůbec dovede představit co taková správná cikánská svatby obnáší - to není jako dnes, kdy se Fero zakouká do Jolany, hned se k sobě nastěhují a vesele spolu žijí tak říkajíc na hromádce či na psí knížku. Tehdy se ještě ctily tradice a zamilované páry si své ano řekly na radnici nebo dokonce i v kostele.

Byl právě konec masopustu, když se do bytu nevěstiny rodiny na Kladno od časného rána sjížděla celá široká rodina ze všech koutů republiky. Spousta hostů, z nichž mnozí se navzájem ani neznali - housle - cimbál - množství jídla i pití - zkrátka jedno velké šou. Aby se takové množství hostů vůbec do bytu vešlo, nabídli své bytové prostory i sousedé a celé pavlačové patro se tak od rána družně veselilo. Zatímco pannu nevěstinku strojili do bílého, svatebčané se nenuceně bavili, popíjeli co kde bylo a dobrou vůli spolu měli. Najednou zjistili, že v předsíní jednoho z bytů jeden z hostů prohlíží a vykrádá kapsy pověšených kabátů. Ne že by něco měli proti drobné kapesní krádeži - neboli čórce - ale na svatbě se něco takového přece nedělá! A to ani na té cikánské! Svorně se proto do poberty pustili a zlodějíček vzal raději do zaječích. Vyběhl z domu a bystře vystartoval z dosahu okrádaných svatebčanů, kteří se s hlasitým pokřikováním rozběhli za ním.

Svatební průvod

A tak živou dopolední ulicí starého Kladna pádil mladý Rom s myrtou na černém saku a za ním dlouhý peloton řvoucích svatebních hostů, v jejichž čele běžela nevěsta s bílým závojem. Lidé, kolem kterých tito pádící svatebčané běželi, se domnívali, buď že svatebčané zmeškali obřad a spěchají na radnici, nebo že se v ulicích Kladna bude opět filmovat. Už - už prchajícího zlodějíčka málem dopadli, když tu v panické hrůze zabočil do nejbližšího domu a po schodech vyběhl až na půdu, kde se mu podařilo otevřít komínová dvířka. Příliš se už nerozhlížel a do komína skočil. Měl vlastně štěstí, protože dům byl poměrně nízký a komín prostorný, tak jak se v domech kdysi v předminulém století komíny stavěly.

Čert pod gaučem

Zatímco svatebčané uprchlíka marně hledali na půdě a rozhlíželi se vikýřem po okolních střechách, nešťastník propadl, jen s malými oděrkami, až do přízemí, kde zůstal v absolutní tmě zaklíněn v uzoučkém prostoru. Začal kolem sebe zoufale kopat, zvětralé zdi komína jeho ranám nakonec podlehly a on se proboural do obýváku na skříň. V momentu, kdy chtěl seskočit na podlahu a potichu opustit pokoj, vrátila se domů majitelka bytu z venčení svého jezevčíka Bédi. Vyděšená paní Samcová spatřila černou postavu, která seskočila ze skříně a hbitě zalezla pod gauč. V hrůze jí přejel mráz po zádech a nevěděla zda to není jen ošklivý sen. Jenže Béďa nekompromisně zaútočil na gauč a svým pronikavým štěkáním donutil vetřelce vykouknout. Paní, když nevítaného černého hosta znovu uviděla, definitivně nabyla přesvědčení, že udeřila její poslední hodinka a že si pro ni přišel skutečný živý čert. To už ale venku stál přivolaný policejní vůz a hlídka, která vnikla otevřenými dveřmi do bytu, milého čerta zadržela a vlastně ho tak v poslední chvíli zachránila před lynčováním rozzuřenými svatebčany.

Dobře zabalený dáreček

Nastal však zásadní problém jak odloveného delikventa odvézt na policejní oddělení, protože byl tak zmazaný od mastných sazí, že posadit ho do auta by znamenalo nechat znovu služební vůz vypolstrovat. Naštěstí bylo naproti papírnictví (tehdy ještě NARPA), kde příslušníci zakoupili balicí papír. Vzhledem k tomu, že balící papír byl (stejně jako toaletní) momentálně úzkoprofilovým zbožím, spokojili se i s vánočním. Zlodějíčka zabalili a převázali špagátem jako pozoruhodný - byť opožděný vánoční dárek. Jen tak ho mohli naložit do vozu a odvézt na oddělení k sepsání protokolu. A pak, že si policajti nevědí rady!

Na výši trestu se už pan rada nepamatoval, ale ujistil mne, že zlodějíček potrestání od příslušníků své komunity zcela určitě neunikl. Svatební hosté si prý svatbu náležitě užili a také Kladeňáci si dlouho o této veselce vyprávěli.

Autor: Vladimír Rogl