Být nositelem jména Hanke se téměř rovná býti Kladnem samotným. Jak paní Jiřina, tak i její muž jsou v oblasti fotografické tvorby v našem městě chronicky známí a jen naprostý ignorant by mohl říci, že mu jejich jména nic neříkají. A aby toho nebylo málo, též jejich syn Michal Hanke je na české fotografické scéně spolehlivě etablovaným jménem.

Pondělní vernisáž tedy byla z velké části rodinným podnikem. A aby bylo všem jasné, že se múzy rodině Hankeů opravdu nevyhýbají, hudebně slavnostní zahájení uvedla jejich dcera – Lucie Halamíková. Interpretace jejích vlastních autorských skladeb neskutečně zapadla do celého konceptu této úsporné instalace.

Ze svých snímků chystá Šimon Vejvančický výpravnou publikaci s příznačným názvem Ztracený baráky.
Fotí analogem kladenský industriál. Šimon Vejvančický pořádá sbírku na knihu

Původně měl výstavu slovem vyprovodit PhDr. Michal Janata, ale zdravotní indispozice rozhodla jinak a tak alespoň poskytl pro tuto příležitost připravený text, ze kterého si dovolíme citovat několik zamyšlení k fenoménu ticha: „Ticho je v současném světě nejvzácnějším elementem. Přežívá totiž jen v osamělých enklávách, kam nedolehne hluk technologické civilizace. Ticho je nejhlubší příznak svobody, kterou se ohlašuje příroda ve své původní nedotknutelnosti. Ticho je usebrání.“, a dál pokračuje: „Ticho je nám dnes brutálně odpíráno. Nejsme-li prostoupeni a obklopeni tichem, tak nejsme schopni vnímat zvuky, jejichž adresátem jsou naše uši.“

Monochronní fotografie Jiřiny Hankeové atmosféru ticha skutečně vyzařují. Neútočí na divákovu pozornost gejzíry barev, ale dominancí samotné královny ticha – bílé – zklidňují a nabádají k meditaci.

Pocítíte-li tedy potřebu ukonejšit svoji uspěchanou mysl, zavítejte do výstavní síně v přízemí Středočeské knihovny a nechte se Tichem pohltit. Výstava potrvá do 7. prosince a je volně přístupná v otevírací době knihovny.

Středočeská věděcká knihovna Kladno