Pocházím z Bělé pod Bezdězem, ale několikrát jsme se stěhovali. Po absolvování gymnázia v Jindřichově Hradci jsem odešel do Prahy, protože mě zajímala technika, studoval jsem na ČVUT. Bydlel jsem v Hlávkově koleji, blízko školy. Při přednáškách mě zaujala oblast energetiky a nejzajímavější byly parní a spalovací turbíny. V této oblasti dominovalo jméno prof. Jana Jůzy z Plzně, který se pro mě stal vzorem.

Po úspěšném absolvování ČVUT jsem plný nadšení nastoupil do Plzeňské Škodovky, závodu Turbíny. Šest let jsem pracoval jako konstruktér a výpočtář spalovacích turbín. Potom jsem se rozhodl pro další životní dráhu vědeckého pracovníka. Jako školitele jsem si vybral prof. Jana Jůzu, který mě následně zval ke konzultacím na chatu i do bytu v Plzni. U jeho energické manželky, profesorky angličtiny, jsem se zdokonaloval v jazyce, ve kterém je většina zahraničních publikací týkajících se mojí profese. Později jsem přešel k prof. Luďkovi Bělíkovi ze ZČU.

K rozšíření vzdělání jsem odcestoval na 6 měsíců do Drážďan na Technickou Univerzitu k profesoru Werneru Albringovi prohloubit své znalosti z aerodynamiky. Závod Škoda-Turbíny mě ještě mnohokrát vyslal na další vědecké pobyty a setkání, které byly financovány z vlastních rozpočtů: do Velké Británie, několikrát do tehdejšího SSSR, Polska a dalších zemí.

Kouzelně barevný návesák v Javoří.
Tip na výlet: Podzimní toulání lesy pod Javorovou skálou

V době převratných politických změn na území našeho státu jsem s použitím svých zkušeností úspěšně vedl specializované týmy, s nimiž se podařilo odvrátit jistou katastrofu a bezpečně spustit JE Temelín. V r. 2008 mi na slavnostním večeru ČT byla za Temelín předána předsedkyní komise prof. Evou Sykovou a zástupcem sponzora cena „Česká hlava“ a stal jsem se členem Klubu českých hlav. V r. 2012 prezident Václav Klaus ocenil moji mnohaletou činnost ve vědě a technice a udělil mi státní vyznamenání „Medaili za zásluhy o stát v oblasti vědy.“

V 81 letech jsem ukončil pravidelné přednášky na ZČU, když předtím jsem skončil činnost na ČVUT v Praze, jehož jsem profesorem, napsáním skript „Paroplynová zařízení pro elektrárny a teplárny.“ V dalším roce jsem sepsal odbornou knihu „Condensatin of Steam in Nozzles and Turbine Cascades, Kondenzace páry v dýzách a turbínových mřížích.“

Po následném úrazu hlavy jsem musel omezit pohyb, kterým jsem kompenzoval sedavé zaměstnání. Běhání a jízdu na horském kole nahradily dlouhé procházky a auto jsem předal synovi. Stále se snažím dodržovat své životní krédo, které jsem převzal o pánů z Blatné „Přes překážky k vznešenosti, Per Angusta, Ad Augusta.“ Celý život musíme překonávat nějaké překážky a někdy je to i pěkné.

V 85 letech jsem se vrátil ke svým vzpomínkám a sepsal jsem knížku „Zprávu o životě z různých stran.“ Budu-li ještě živ a trochu zdráv, chtěl bych se kromě pomalého života důchodce a návštěv doktorů, věnovat sledování světového dění, sbírání poznatků pomocí internetu a taky naší velké rodině s pravnoučaty. Mám dojem, že jsme za našeho života dosáhli velkého pokroku, ale je to pokrok relativní. Naše potomky čeká zase řešení řady problémů. Jak říká filozof Karl Popper „Život je řešení problémů.“

Sestavil: Jiří Brůžek