Podobně jako jiné staré hřbitovy v pohraničí nebo bývalých jazykových enklávách, je i ten heřmanický z větší části německý. „Na našem hřbitově je okolo 200 hrobů, z toho zhruba 80 procent je po Němcích, kteří odsud byli odsunuti,“ vypočítává Markéta Gabrielová. Potomci nebožtíků s domovy ztratili kontakt a hroby začaly pustnout a po několika desetiletích i se bortit.

„Vadilo to lidem v obci a byl to v podstatě jeden z úkolů a problémů, který jsme měli jako zastupitelé vyřešit. A mě to vadilo taky,“ popisuje začátky záchrany hřbitova místostarostka.

Hroby z 19. století z chomutovského hřbitova mizí. Rychle je nahrazují nové moderní náhrobky.
Hřbitovy ztrácejí historii. Poslední pouta krajanů s otčinou válcují krumpáče

Zasáhla souhra okolností a na obec se s nabídkou pasportizace hřbitova obrátil spolek Omni Cimiterium, který zachraňuje a dokumentuje zanikající hřbitovy po celé republice. S jeho pomocí se podařilo Heřmanicím získat pro letošní rok dotaci z Česko-německého fondu budoucnosti, za kterou by obec měla opravit kamenné náhrobky v tom nejzoufalejším stavu.

Markéta Gabrielová ale přemýšlela dopředu. „Napadlo mě, že náhrobky opět zarostou travou a nebudou vidět. Takže jsem přemýšlela, co by se dalo udělat dál a napadla mě výsadba květin,“ popisuje.

Mnoho hodin s rýčem 

Zapíchnout květináč do hlíny ale v případě pohřebiště nešlo. „Zatím máme osázené dva hroby letničkami, kde tu nejtěžší práci vykonal Jakub Děd se svou kolegyní Barborou Větrovskou ze spolku Omni Cimiterium. Byly zde třeba velké dosypávky hlíny, takže ta příprava pro výsadbu nebyla tak náročná. U dalších hrobů to bude ale horší. Tam bude třeba zbavit se drnů, a to už je na několikahodinové poskakování s rýčem“, popisuje Markéta Gabrielová.

Dosud na zahradničení moc nebyla. „Mně všechno umře, takže jsem si na pomoc přizvala maminku a práce děláme spolu. Maminka je naopak velká zahradnice, takže mi radí a dělá odborný dozor,“ poznamenává. K manuální práci odskakuje po výkonu povinností místostarostky i maminky, protože je na mateřské dovolené.

Po třech letech dělníci dokončili opravu části pevnosti Josefov na Náchodsku.
Nová naděje pro barokní skvost. Josefovská pevnost povstává z popela zapomnění

Zdroj: DeníkPo hrubé práci následuje hrabání a nakonec samotná výsadba květin. Tady by ale mohl nastat další kámen úrazu. Na hřbitov není možné dát každou květinu, kterou má člověk zrovna po ruce. „Květiny musejí být nenáročné na vodu, zvládnout přímé slunce protože tu máme jen dvě lípy a žádný stín a nejlépe půdopokryvné, aby mezi sebe nepustily moc plevele, jinak by to nebylo udržitelné a květiny by pomřely nebo by se musely pravidelně okopávat,“ vysvětluje místostarostka.

Rostliny nemůžou počítat ani s přihnojením. „ Úplně si nedokážu představit, že bych někomu zarývala na hrobě hnůj,“ směje se. „Zkouším ale takový experiment s mulčováním pomocí posekané trávy. Ta by měla půdu trochu obohatit a zároveň bránit v růstu plevele.“

Nečekaná odezva 

Pořídit květinovou výzdobu ale není levná investice a Markéta Gabrielová proto zkusila využít sílu sociálních sítí. „V jedné skupině zaměřené na květiny a zahradničení jsem požádala o pomoc, pokud má doma někdo nějaké sazenice nebo přebytky, aby nám je zaslal,“ říká.

Odezva byla nečekaná, příspěvek na sociálních sítích má několik stovek sdílení a první dárci už do Heřmanic zásilky rostlin zaslali. Kromě několika místních zahradnictví se rozhodly Heřmanickému hřbitovu pomoci i zaměstnankyně odboru životního prostředí královehradeckého magistrátu stejně jako desítky drobných dárců. „Mám zpětnou vazbu, že jich bude mnohem víc, pouze teď čekají až květiny odkvetou, protože vyrýpnout je ze země v květu není pro květiny vhodné. Pošlou je na podzim,“ doplňuje Gabrielová.

Nařasený satén nebo krajka? Moderní pohřebnictví nabízí i čistý design, který možná i lépe vystihuje osobnost nebožtíka
Fialová rakev či různobarevná parte. I české pohřebnictví jde s dobou

V příslibu jsou například netřesky, břečtan, šalvěj hajní, mateřídouška nebo bohyšky. Pomyslná sbírka pokračuje i nadále a pokud nějaké výpěstky doma máte, v Heřmanicích u Náchoda je rádi přijmou. „Zatím máme hotové a osázené dvojhrobku, jeden menší hrob. Celkem by se mělo letos upravit asi deset hrobů,“ doplňuje Gabrielová.

Hřbitovy se ničí, úmluvám navzdory

Snaha zachránit heřmanický hřbitov přišla přímo od obyvatel obce a její zastupitelé názor lidí akceptovali a začali se mu věnovat. Všude to ale stejné není a samosprávy jednají proti názorům lidí i mezinárodním smlouvám. „Některé německé hřbitovy začaly mizet ještě v emocích po válce a dnes je ten vztah měst různý. Některá chápou hroby jako památky a zachovávají je. Jiná náhrobky ruší, pak je soustředí podél hřbitovní zdi nebo pro ně vznikají lapidária. Někde ale bez náhrady mizí a města místa pronajímají dál nebo udržují volnou travnatou plochu,“ popisuje Jakub Děd ze spolku Omnium.

Péči o hroby původního obyvatelstva přitom zaštiťuje mezinárodní česko-německá Smlouva o dobrém sousedství a přátelské spolupráci z roku 1992 i ministerská příručka pro samosprávy.