„Nečekal jsem, že budu mít takovou vnitřní opozici,“ říká manažer a roky hlavní strůjce vzestupu hřebečského fotbalu Štěpán Sádecký.

Sám je přesvědčen, že Hřebeč jako vesnice dosáhla svého vrcholu a výš než do přeboru kraje by se neměla sápat. Má proto několik důvodů, ale hlavním je ten, že mužstvo není zvyklé trénovat tak, jak je v divizi potřeba. „Zejména můj kolega Jožo Janík a mladí hráči by ale postoupit chtěli a slibují, že trénovat budou. Ale vím, jak to tohle chodí, na začátku vám každý naslibuje a vy pak sháníte hráče, abyste jich měli aspoň jedenáct na zápas,“ usmívá se hořce Sádecký.

Definitivní rozhodnutí musí padnout do 20. června a právě tehdy se klub rozhodne, do té doby ještě probere všechny pro a proti. Možná to udělá pod slavným stadionem Camp Nou v Barcelově, kam se v rámci výletu asi vydá také.

Samotný zápas ve Velimi už Hřebeč pojala spíš jako pouťák a fotbal pro pohodu. Nastoupili kluci, kteří dlouho nehráli, nebo kopou za třetitřídní béčko jako Petr Moučka. Hezkým gestem bylo nasazení kameramana domácích duelů a oblíbeného člena týmu Tomáše Brázdila, ten ale svou šanci v závěru zahodil.

A tak Velim vyhrála 1:0. Pohodu dokreslilo předání pohárů. Hřebečský tým nechal jeden vyrobit nejlepšímu předsedovi klubu Jindřichu Burgerovi a Miroslavu Novákovi za nejlepšího střelce soutěže i za nejlepšího trenéra.

Perličkou je, že společnou fotku Hřebči udělal velimský nejlepší hráč Jan Jícha, mimochodem sportovní manažer druholigové Vlašimi.