Za oběma úspěchy hledejme kromě vedení schopného sehnat kvalitní fotbalisty také trenéra Miroslava Supáčka. Někteří by zase možná rádi napovídali, že je ve svém věku za zenitem, ale podobně jako Miroslav Koubek v Hradci i Supáček na trenérském můstku zraje a co je zajímavé – dobře kloubí dřívější neúprosnost trenérů a zároveň se umí chovat mladě, takzvaně nezdědkovatěl. „Také jsem se trochu vyvíjel s věkem. Dřív jsem všechny vyřval a bylo mi to jedno, dneska hlavně se staršími jednám už opatrněji. Křičení na ně málo platí a navíc oni bývají často lepší než mladí,“ usmívá se muž, který kdysi v Tuchlovicích fáral na místní šachtě a teď tady fárá každý týden za mistrovskými body.

„Jasně, vzpomenu si i na šachtu. Ale z té jsem vždycky vyfáral zpocený, zatímco fotbalisté nejsou po každé tréninku unaveni jak by měli být,“ culí se opět.

S šestým místem Tuchlovic je spokojen, ale se získanými body ne! Jeho propočet byl 27 bodů, takže je minus čtyři. „V Sokolči jsme vedli 2:0 a pak nás domácí přejeli. To ještě nikdo nevěděl, že budou nakonec první. Ještě víc mě štve ztráta doma s Průhonicemi. Vedli jsme 4:2 v půli a pak jen remizovali,“ vyjmenovává ztráty Supáček.

Bral ale také zisky, leckdy nečekané. Váží si výhry s Doksy, přece jen je to derby. Je rád i za výhru z Berouně, kde kdysi sám hrával a má tamní klub v srdci. „Ve fotbale to však chodí tak, že se jeden musí radovat a pro nás byly tři body velmi cenné. Stejně jako z Horek, z Povltavské a také doma s městskými klubu Kutnou Horou či Sedlčany. Výborná je i remíza s Nespeky, tam vyrovnával Brnojvák v poslední minutě,“ chválí.

Mimochodem právě Martin Brnovják je jedním z hráčů, kteří Supáčka na podzim potěšili svou výkonností. A v koncovce umí udeřit! „Kolem osmdesáté minuty se v něm probouzí kanonýr. Když vidím, jak v Kataru natahují zápasy, tak si myslím, že být tam on, je nejlepším střelcem světového šampionátu,“ chechtá se trenér.

Při chvále jednotlivců však zvážní, prý by mohl jmenovat celý tým. „Tým dělá výsledky, ty dobré, i ty špatné. Ale pochopitelně výsledek ovlivňují individuality. U nás to v úvodu sezony byli Jaroš s Fitkem, ke konci se zase rozehrál Sedláček. Skvěle nám přispěli borci, kteří už normálně nenastupují. Ať to byli Šimek, Zelenka, Vaigl nebo Kedroň, tak hráli výborně a hlavně dřeli jako praví Tuchlováci,“ lebedí si Supáček.

Také on se těší na Vánoce a pod stromeček by si nejvíc přál, co už je v moderní době spíš fata morganou. „Asi jsem stará škola, ale podle mne by krajský přebor měl trénovat třikrát týdně v osmnácti lidech. To bych si fakt přál,“ dodává s tím, že posily do jara by sice nějaké bral, ale tým je dobrý a jména prý stejně neřekne, protože nic není dotaženo.

Nemůže se už dočkat ledna, kdy jeho tým opět vyběhne do přípravy. Aspoň jedna záliba se mu vrátí, zatímco na druhou, tedy rybářský prut a Berounku musí ještě chvíli zapomenout. „Ale ještě před deseti dny jsem jednoho vytáhl. Jakého? Přece kapra, v Berounce už nic jiného pomalu není,“ mávne rukou a dodá: „Na sumce nechodím, ale čapnul jsem v Hýskově cejna. Časy, kdy jste jich vytáhli deset za odpoledne, jsou pryč, ale fotbal se také mění, že jo?!“ dodal se smíchem Miroslav Supáček.

close Tuchlovice slaví výhru v Nymburce, trenér Miroslav Supáček ještě s knírem… info Zdroj: AFK Tuchlovice zoom_in Tuchlovice slaví výhru v Nymburce, trenér Miroslav Supáček ještě s knírem…