Gratulantů, objetí a polibků bylo nepočítaně. Na počest rekordmanky bouchl sekt. Na hlavu jí kamarádi nasadili korunu. Ano čtyřiašedesátiletá členka Maraton klubu Kladno je skutečnou královnou. „V mládí jsem nebyla žádná atletka, ani později jsem neběhala, ale odmala jsem se hýbala a jezdila s našima na hory,“ začala své vyprávění.

Maraton poprvé uběhla v pětačtyřiceti. „Běh mi do té doby vadil, a když jsem viděla, jak někdo běží kolem našeho domu, říkala jsem si, že za prvním rohem skončí… Ani mě nenapadlo, že by se dalo běžet daleko,“ vzpomínala.

Zvládla i devadesátikilometrový Vasův běh

„Začalo to v roce 2006, kdy mi sestřenice řekla, jestli bych si s ní zaběhla pražský půlmaraton. No a když jsem ho zvládla, tak jsem si řekla, že dám v Praze i celý maraton,“ pokračovala.

Víc se mu začala věnovat až o dva roky později. Pochopila totiž, že se potřebuje zdokonalit. Přihlásila se do Běžecké školy Miloše Škorpila. Naučila se správně dýchat a co je vůbec pro dlouhý běh potřeba. Také se seznámila s dalšími vytrvalci, s nimiž se dodnes na závodech vídá.

Postupně se zúčastňoval dalších maratonů. Začalo jich přibývat, stý uběhla v roce 2018. To už se dala dohromady s partou z Maraton klubu Kladno. Nejrychleji klasickou trať zaběhla za 3:43. Bavily ji alpské maratony Zermatt a Jungfrau.

Ovšem nezůstala jen u běhů na suchu. Dala se i na lyžování, startuje na Jizerské padesátce a ve Švédsku zvládla i devadesátikilometrový Vasův běh. Pustila se i do triatlonu na ironmaských distancích. Otrokovický Moraviaman, který se skládá z 3,8 km plavání, 180 km na kole a maratonu, zdolala sedmkrát.

Nejlíp to dala za 13 hodin a 50 minut. Zdá se to neskutečné, že. Zvlášť cyklistická porce, ale paní Hana ví, jak na to. „Nohy jsou zvyklé šlapat. Stačí si správně osedět zadek a mít dobrý posed, aby nebolela záda. Mám na to takové babské sedlo, ale vyhovuje mi,“ usmívala se.

„Nejsem žádný závodník, ale baví mě to. Občas si zaplavu, něco ujedu na kole a běh je vždycky moje záchrana,“ řekla žena, která je schopná zvládnout i Moravský ultramaraton, což obnáší - považte - sedm maratonů v sedmi dnech po sobě.

Kvůli cestě do Ostravy vstávala v půl čtvrté

To pak ty počty závodů přibývají, že. Letos se přiblížila třístovce a chtěla se trefit, aby jubileum vyšlo na Kladenský maraton. „Propočítala jsem si, že bych to mohla dát, ale musela jsem sebou hodit. Vycházelo to tip ťop, běžela jsem každý týden. Jenže po dovolené v kempu mě přibrzdila střevní viróza, tak jsem musela jeden vynechat.“

Týden před Kladnem musela běžet tři ve třech dnech. Zachránil ji pondělní maratoneček v Krči. Před ním běžela v sobotu v Plzni a v neděli v Ostravě. „V Praze jsem už mlela z posledního, ale říkala jsem si, že to musím doběhnout, aby to na Kladno vyšlo. Pak to ale nevypadalo dobře. Dva dny před startem jsem si nebyla jistá, jestli budu moct běžet. Ale nějak jsem se zmátořila,“ usmívala se.

Celá anabáze vyžadovala i logistický plán. „Z Plzně jsme se s manželem vrátili domů a ráno vstávali v půl čtvrté. On řídil a já se v autě snažila v rámci možností protahovat. Když jsem v Ostravě doběhla, zase jsme hned nasedli a jeli zpátky. Doma jsem skončila ze sprchy rovnou do postele. Budíka jsem měla na šestou, abych dojela včas do Krče,“ popisovala.

„Když to má člověk v hlavě nastavené, tak to jde,“ zmínila vytrvalkyně. Velkou oporu má v manželovi, který však její koníček nesdílí. „Rád chodí a jezdí se mnou na kole, ale běhání nesnáší. Ze začátku to nenáviděl. (směje se) Teď už mu ale běžci nevadí… Moje aktivity respektuje a chápe, že mě to baví a že mám v maratonu fajn partu.“

Když už Hana Breburdová dokázala kulatou třístovku na Kladenský maraton načasovat, start byl v sobotu ráno ohrožen nečekanou okolností. „Do Kladna jsem vyjela z Prahy s předstihem, abych všechno stihla, připravila a nachystala pro kamarády pivo a šampus,“ vyprávěla.

Je zvyklá jezdit přes Velkou Dobrou, jenže když přijela k dálničnímu sjezdu, zjistila, že je zavřený. „Do Kladna mě to přivedlo jinudy, ale moc se tam nevyznám. Je to tam pro mě nějaké složité. Mohla jsem si pustit GPSku, ale myslela jsem si, že na Sletiště trefím.“

Jenže jak ve městě přibyly kruhové objezdy, trochu se to změnilo. Dostala se do centra a špatně odbočila. Vjela do jednosměrky, a tak chtěla vycouvat. Ovšem jako na potvoru naproti přijíždělo policejní auto.

„Doufala jsem, že si mě nevšimnou, ale hned pustili houkačku. Honem jsem zastavila a řekla jim, že jsem se tady zamotala a hledám cestu na Sletiště, kde mám běžet třístý maraton.“

Před startem dostala od policie dýchnout

Policisté sice viděli, že už je oblečená do běžeckého, ale protáhli obličej. „Třístý maraton? Tak si tady dýchněte,“ líčila, jak reagovali strážci pořádku. „Vytáhli trubičku, ale jak jsem byla celá vyklepaná, nebyla jsem schopná správně fouknout. Povedlo se mi to až na popáté,“ smála se.

Když hlídka zjistila, že řidička nic nepožila, tak jí muži zákona vysvětlili cestu a popřáli hodně štěstí. „Tak na tohle nezapomenu. Tu trubičku mám schovanou na památku, co předcházelo třístému maratonu,“ culila se.

Úsměvným trablům však nebyl konec. Když doběhla do cíle, měla umazané rameno od prachu a krvácelo ji koleno. „Nešlo ale o žádný karambol. Jak si na trati v euforii plácneme rukou, tak jsem to nějak neustála, škobrtla a složila se na zem. Rychle jsem vstávala a pospíchala do cíle.“

Hana Breburdová po doběhu svého maraton číslo 300. | Video: Milan Novotný

Ptáte se na nejbližší plány? V neděli si zaběhne desetikilometrové Běchovice, což je pro vytrvalkyni krátká vzdálenost. Další maraton - už 301. v kariéře - by chtěla pokořit za týden.

A jako to vidí do budoucna? „Říkám si, že bych měla trochu zvolnit, ale to už jsem si říkala víckrát. Dám zase klasicky železňáka a čtyřiadvacetihodinovku. To jsou takové stálice a mezitím si zaběhnu nějaký ten maraton.“

Hana Breburdová s rekordním maratonským číslem na štítě stále ještě pracuje. „Jsem na Finanční správě, ale dělám už jen z domova. Pomalu se chystám do důchodu. Běhám i doma, máme domek a psa, takže pořád poletuju. Nudit bych se, nechtěla.“