Vy jste vybojovali postup, takže budete se sezonou asi maximálně spokojeni. Je to tak?
Ano, jsme. Splnili jsme cíl, který jsme si před dvěma a půl roky dali, vrátit fotbal v Poděbradech z I.B třídy tam, kam určitě patří.

Najde se přece jen něco, co vám na povedené sezoně kalilo radost?
Ani ne, řekl bych, že jsme vesměs všichni pozitivně nastaveni. Jen zraněných hráčů bylo více než dost.

Pomohla vám také kauza „Vyšehořovice“, po které dosavadní lídr přišel o potrestané hráče a přestal sbírat body. Jak to vnímáte vy?
U zrodu jak vy říkáte „kauzy“ jsem nebyl, informace mám jen z veřejně dostupných zdrojů, takže události, které se tam staly, nechci komentovat. Snad jen jediná poznámka. Na soupeře jsem se byl podívat v Klech a viděl jsem je samozřejmě u nás.

Musím konstatovat, že po fotbalové stránce to bylo jednoznačně nejlepší mužstvo v soutěži, ale to, jak se v obou zmiňovaných utkáních chovali někteří jejich hráči, nemělo s dobrou reprezentací nic společného.

V čem byla největší síla vašeho mužstva?
V kolektivu, charakteru většiny hráčů a citu trenérů „zalepit“ místo v sestavě po zraněných hráčích. V kabině to fungovalo.

O postupu jste rozhodli kolo před koncem. Byla to velká úleva?
Úleva ani ne, věřil jsem klukům, že si to pustit nenechají. To, že rozhodnuto bylo kolo před koncem, nám umožnilo připravit si oslavy a užít si poslední týden včetně zápasu v Uhlířských Janovicích, kde fotbal dělají správní chlapi a atmosféra tam byla velmi příjemná a přátelská.

Poslední utkání sezony jste si mohli v klidu užít. Užili jste si ho?
Náramně. Do hry se dostali všichni hráči, vstřelili jsme krásné branky a pak to vypuklo (smích).

A co postupové oslavy. Jaké byly a jak jste si užily je?
Co si pamatuji, tak užili. Nezapomenutelná jízda vláčkem po Poděbradech, hodně bublinek, skandování a po příjezdu na stadion se o nás skvěle postaral Karel Liska se skupinou Xanadu, tančilo se, zpívalo, ohňostroj byl. I vše ostatní, co k oslavám postupu patří. Parádní akce… (smích)

V průběhu sezony jste se museli vyrovnávat s nepřízní osudu, zranilo se vám několik hráčů…
Ano, táhlo se to celou sezonu. Nevymlouvali jsme se na to a makali. Většina kluků se už ale dává dohromady.

Co bylo na uplynulé úspěšné sezoně z vašeho pohledu nejtěžší?
Postoupit (smích). Doplním. Postoupit s vědomím, že jsme se neustále museli vyrovnávat se zraněními. Bylo jich opravdu moc. Ale zvládli jsme to.

Nyní už jste účastníkem krajského přeboru. Jaká tam bude podle vás konkurence a jak se na ni těšíte?
Těšíme se. Bude to pro nás nová zkušenost. Konkurence samozřejmě bude veliká, ale ta je vždy a v každé soutěži. Uvidíme, jak to půjde, ale strach nemáme.

Co bude vaším cílem jako nováčka soutěže?
V soutěži se oťukat. Hrát tak, aby to bavilo hráče i fanoušky. Všechny přece fotbal baví, když se vyhrává (smích).

Miroslav Tomáš, 42 let

Bydliště: Libice nad Cidlinou
Narozen: 1976
Pracuje jako: OSVČ
Znamení: Býk
Další oblíbené sporty: tenis, squash
Oblíbené jídlo: vše, co manželka připraví
Oblíbené pití: pivo, cuba libre, desperados, aperol spritz, dobré víno
Oblíbený film: Mravenci nesou smrt, Anděl na horách, Dvojitý agent
Oblíbená hudba: Elán, Kryštof, Bob a Tom