Do sestřihů nejlepších akcí se tentokrát sice nedostane, proměněný pokutový kop v nastaveném čase je však pro červenobílé barvy neméně cenný.

Jak těžké je jít v 95. minutě na penaltu za stavu 0:1?
Určitě je to těžké na psychiku. Je to sice zápas o Ligu mistrů, ale s vidinou jistoty Evropské ligy jsme si chtěli utkání hlavně užít. Nervozita i tak byla, ale věřil jsem si a jsem rád, že jsem ji proměnil.

Zažil jste už podobně náročný okamžik?
Kopal jsem takhle dvakrát. Jednu jsem proměnil, jednu ne. Vždy je to těžké kolem devadesáté minuty, ale s tím, že jde o Ligu mistrů, to asi byla jedna z nejtěžších chvil.

Zatrnulo vám, když se gólman vrhl tím správným směrem a dokonce si na míč sáhl?
Tušil jsem, že koukali na mojí penaltu z minulého kola ligy. Trénoval jsem je na druhou stranu a vůbec mi tam nešly, tak jsem si řekl, že i když tam půjde, dám ji s větší razancí a pro gólmana to pak bude těžké.

Spadl vám velký kámen ze srdce?
Určitě lepší než prohrát. První gól jsme ale měli dát my. Pak bychom vyhráli.

Cítili jste, že hrajete lépe než soupeř?
První půle byla vyrovnaná. Měli velkou šanci, tam nás zachránil Kolář. Ve druhém poločase jsme ale měli více ze hry, dost příležitostí. Soupeř už jen bránil. Škoda, že nám tam něco nepadlo. Oni nám pak dali takový gól…

Jak jste viděl situaci před inkasovanou brankou, kdy byly na hřišti dva míče?
Mysleli jsme, že bude přerušená hra. Nechci to ale svalovat na rozhodčího, měli jsme hráče dorazit a chytnout se s ním.