Sloupek Jiřího Nagy ze sobotního vydání Kladenského deníku.
Zdarma pustit svého nejlepšího hráče do klubu, který bohužel neplní historií danou roli výkladní skříně fotbalu na Kladensku, zaslouží nejvyšší uznání.
SK Lhota, potažmo Sokol Hostouň, se alespoň pokusily prvnímu týmu SK Kladno v tíživé situaci pomoci. V tuto chvíli není důležité, zda to bude stačit či ne. Významnější je, že osud mladičkého divizního celku jim není lhostejný. Že si na rozdíl od jiných uvědomily, že je potřeba nejen brát, ale také dávat.
V okamžiku, kdy není čas ani prostředky na jiná řešení, je taková půjčka zřejmě jedinou možnou pomocí.
Lhota, která ještě nemá jistotu setrvání v I. A třídě, se dobrovolně vzdala na půl sezony svého klíčového hráče, což nemá obdoby. Ten ani nemusel na změnu dresu kývnout, poněvadž s fotbalem na Kladensku ho do letoška nic nespojovalo. Proto také on zaslouží obdiv za odvahu, s kterou jde do neznámého prostředí, kde by mohl vyburcovat lepší, bojovnější atmosféru.
Z tohoto pohledu je smutné, že klub nedokáže vytvořit podmínky pro své odchovance. Přes tři desítky jich působí v jiných mužstvech od krajských soutěží po první ligu. Lze pochopit, že jim tam je lépe než v klubu, který přežívá a třeba se k nim ne vždy zachoval korektně. Možná by to měli hodit za hlavu, potlačit své ego a připomenout si, odkud vyšli. Dokud je pár dní do 6. dubna čas.
A SK Kladno? S dočasnou výpomocí může jen překlenout krizové období. Za chvíli tady bude nová sezona, a pokud tým v létě opět rozprodá, nezačne konečně tvořit mužstvo s budoucností a nezlepší uvadající náladu v klubu, bude to konec fotbalu na SK.
Pak nepomůže ani svěcená voda, natož pomoc třeba celého fotbalového Kladenska.
