Oba hráli uprostřed hřiště, takže jeden souboj stíhal druhý. Dokonce se stihli pěkně pohádat kvůli autovému vhazování.

„Já se míče určitě nedotkl, brácha byl vždycky prolhanej, už od mlada," říkal před bráchou mladší David, Honza si byl jistý svou pravdou. Mimochodem i rozhodčí mu dal zapravdu a na hřišti to v té chvíli pořádně zasršelo.

Ale jinak se na utkání moc těšili, Honza dokonce kvůli tomu musel organizovat změny ve svém zaměstnání.

„Já se fakt hrozně těšil, ale ještě v jednu hodinu to vypadalo, že budu muset zůstat v práci. Ale věděl jsem, že si budu moci zahrát proti bráchovi a tak jsem si to s kolegou prohodil. Pochopitelně jsem spokojený, sehráli jsme dobrý zápas a máme důležité body," neskrýval radost.

To Davidovi se do hodnocení duelu, v němž jeho Čechie zaspala úvod druhého poločasu, moc nechtělo. „Začátky druhých poločasů nezvládáme už delší dobu. Jsme hrozní," nehledal výmluvy, byť jeho tým později přidal a dokonce mohl po Volmanově pokusuo břevna vyrovnat. „To už bylo asi desáté břevno nebo tyčka za poslední dobu. Prostě i smůla," povzdech si šikovný záložníček, jeden z aktuálně nejlepších doberských fotbalistů.

S jeho pohybem a dobrou kopací technikou měl starosti i brácha Honza, hráli totiž na sebe. „Moc mi to nevyhovovalo, brácha je moc běhavej. Já sice také běhával, ale moc toho už nenatrénuju a jsem spíš takovej utichlej," usmál se Jan Hrubý a byl rád, že po průšvihu v Městečku, kde jeho tým nedal ani nemožné, se tentokrát z minima šancí dvakrát prosadil a v tabulce se mu dost ulevilo. Na rozdíl od nedělního soka.