Kde byly ty první tři a jaké máte vzpomínky?

Začal jsem v Lillehameru v devadesátém čtvrtém, což byla zimní olympiáda, pak hned za dva roky Atlanta a později ještě Vancouver. Jinak jsem spíše objížděl fotbalové šampionáty. Co se olympiád týče, mám celkem hezké vzpomínky, ale i jednu nepříjemnou. Byl to teroristický útok v Atlantě, jemuž jsem byl docela blízko, když jsem už ve čtyři ráno vyrážel na vodní slalom. Bylo to děsné, najednou všude ohromný zmatek a chaos. Bohužel, těmhle věcem podle mého názoru nejde úplně předejít, a abych řekl pravdu, obavy z toho mám i v Londýně. Oproti tomu třeba ve Vancouveru tohle vše proběhlo zcela v klidu, i kontroly byly takové docela pohodové.

Český rozhlas bude vysílat živě, co to pro vás znamená?

Z rozhlasových kanálů u nás opravdu budeme vysílat živě jen my jako vlastnící práv. Nicméně samozřejmě to bude hodně práce. Je nás osm redaktorů plus dva technici. Z Kladenska jedou ještě Petr Kadeřábek a hlavně Petr Souček, bývalý šéf celého Radiožurnálu a garant olympijského vysílání. Připravovali jsme se na to poměrně dlouho a snad úspěšně. Každý den se ráno sejdeme a řekneme si, co kdo bude dělat. Živé vstupy budou každou hodinu, k tomu nějaké magazíny, takže olympiády bude na Radiožurnálu opravdu hodně. Chceme monitorovat vystoupení všech českých účastníků, kterým o něco půjde a budou ve hře.

Jak se vyrovnáváte s kritickými situacemi? V takovém mumraji, jaký vypukne v Londýně, k nim určitě dojde.

To určitě ano. Jako mladý jsem se tím hodně stresoval, třeba právě v Atlantě. Doprava tam nefungovala, jak měla a když jsem se vracel z odlehlých sportovišť, třeba z vodního slalomu, čekal jsem na autobus i tři hodiny. Zkušenější zahraniční kolegové šíleli vzteky. V Londýně to snad bude lepší a hlavně – dneska máme výhodu v mobilním telefonu. V nejhorším případě mohu vstup namluvit i do něj.

Bude i v Londýně nějaké sportoviště hodně odlehlé?

Myslím že veslování a kanoistika, kde máme velká želízka v ohni, Synka s Knapkovou. Využijeme autobusy a metro.

Těšíte se na nějaký sport speciálně?

Doufal jsem, že postoupí fotbalisté, to by mě lákalo nejvíc, přece jen mám k fotbalu hodně blízko. Bohužel se nepovedlo. Takže se jako všichni těším na atletiku. Palce budu držet hlavně Báře Špotákové, ale i dalším. Docela rád bych se dostal k vodnímu slalomu. Už proto, že jsem na FTVS studoval se Štěpánkou Hilgertovou a dost dlouho jsem ji neviděl.

A co když na redaktora vyjde méně populární sport, jste naštvaní?

To určitě ne, ale vím, že když mě vyslali v Atlantě na střelbu, nadšený jsem tehdy opravdu nebyl. Pak tam ale přijdete a zjistíte, že to vlastně ohromně zajímavé i napínavé. Tenkrát mě to chytilo a i letos se na Kateřinu Emmons či Davida Kosteleckého hodně těším.

Co vůbec říkáte na Elišku Klučinovou? Od časů vrhačů Maliny či Cechlové-Pospíšilové má Kladno zase zástupce v nejsledovanějším sportu, atletice. Tentokrát je dokonce Eliška kmenovou závodnicí Kladna…

Tohle je báječné a moc to Elišce přeji. I proto, že ji znám, že je úžasná sportovkyně a že si nominaci jasně vysloužila. Splnila limit, udělala český rekord. Kromě toho je hodně sympatická.

Od olympiády ještě trochu odbočím, protože kladenskému sportovnímu publiku jste známý i jako někdejší tiskový mluvčí hokejistů i fotbalistů z doby, kdy hráli nejvyšší soutěž. Jak hodnotíte práci třeba svého nástupce na hokeji?

U fotbalu mě samozřejmě hodně mrzí, jak se to celé vyvinulo. A může být ještě hůř. Trošku mě mrzí, že jsem odešel od hokeje. Nabídku od nového vedení Rytířů jsem měl, a to na stálé místo, ale dal jsem přednost jistotě v rozhlasu. Musím říci, že mě Rytíři překvapili, jak k tomu přistoupili, ale člověk neudělá vždycky jen dobrá rozhodnutí. Aspoň jsem rád, že jsem na doporučení přivedl Víta Herala, to byla podle mě dobrá volba.