Rodák z Prahy začínal s fotbalem v mládežnických družstvech Dynama Michle. Na Kladno se dostal jako mladší dorostenec v polovině 60. let. Do kádru kladenského áčka byl výrazný talent zařazen ještě před vojnou, ale odehrál jen několik přátelských zápasů. Základní vojenskou službu absolvoval na samém začátku sedmdesátých let v Dukle Žatec. V roce 1972 se z vojny vrátil a začal nastupovat v A-týmu SONP Kladno i v mistrovských zápasech ve II. lize. V mužstvu poté vydržel až do poloviny osmdesátých let, odehrál za něj nejčastěji v záloze 560 utkání, ve kterých vsítil 120 branek. Následně ještě pomohl Kročehlavům vybojovat postup do divize a aktivní hráčskou kariéru ukončil v týmu Nova Kladno.

V roce 1972 jste se vrátil z vojny na Kladno do týmu, který dva roky předtím sestoupil z nejvyšší fotbalové soutěže do II. ligy. Během vaší hráčské kariéry se však návrat mezi elitu nepodařil. Proč?
Osobně si myslím, že hlavně proto, že mužstvo bylo věkově přestárlé. Nastupovala v něm sice řada fotbalistů, kteří nejvyšší soutěž v minulosti okusili, ale byli přitom již za zenitem své výkonnosti a většině z nich už bylo kolem třiceti let.

Kladenský tým na sebe však výrazně upozornil v roce 1973, kdy při příležitosti 70. výročí existence fotbalového oddílu porazil na domácím hřišti v přátelském zápase kompletní reprezentační mužstvo Československa vysoko 3:0. Vzpomínáte na tohle utkání?
Samozřejmě a je to pěkná vzpomínka! Nastoupil jsem jako střídající hráč a podařilo se mi nahrát střelci všech tří branek - později slavnému trenérovi Sparty Josefu Jarabinskému na dva góly.

V kladenském mužstvu jste nastupoval nejčastěji v záloze, ale občas i v útoku. Kde vám to více sedělo?
Zpočátku jsem nastupoval v útoku na křídle. Později jsem se přesunul do zálohy. Tam mi to sedělo více. Mohl jsem lépe uplatnit své tvůrčí schopnosti.

A se kterými spoluhráči se Vám tam hrálo nejlépe?
Spíše s těmi o dost staršími. Mám na mysli hlavně Karla Nešveru a Václava Kořínka.

Na sklonku sedmdesátých let jste v Českém poháru v zápase proti tehdejšímu mistru Československa Dukle Praha, za kterou tenkrát hrály skutečné osobnosti našeho fotbalu jako Nehoda, Vízek, Gajdůšek, Fiala, nebo Štambacher, dal důležitou branku. Pamatujete si ještě na tento zápas?

Vím, že jsem dával vedoucí gól na 1:0, ale nakonec jsme jako druholigové mužstvo mistrovské Dukle podlehli 1:2 a z poháru tak byli vyřazeni. Tehdy to byl ale výborný zápas.

V kladenském áčku jste nastupoval až téměř do poloviny osmdesátých let, kdy už hrálo jen třetí nejvyšší soutěž. Pak jste přestoupil do Kabla Kročehlavy…
… a byl jsem tam spokojen. Patřil jsem k nejstarším a nejzkušenějším hráčům. Snad proto mě trenér (Holoubek) postavil na místo stopera. Kolem mě hráli samí mladí, ale fotbalově výborní kluci jako Hlásek, bratři Oličové a Fujdiarové i někteří další. Byl to velmi kvalitní tým, se kterým jsme za velmi krátkou dobu postoupili z krajských soutěží až do divize.

Hráčskou kariéru jste ale zakončil jinde, konkrétně v Novu, i tam na vás dost spoléhali…
Je to tak. V Novu jsem odehrál asi čtyři sezony a končil tam, když už mi pomalu táhlo na padesátku. Hráli jsme soutěže na krajské úrovni. Pamatuji se, že společně se mnou tam kopal i někdejší spoluhráč z Kladna, původem ligový hráč pražské Sparty Josef Kejmar řečený kvůli pásce pod vlasy Sandokan.

Vladimír Svoboda

Narozen: 15.9 1951 v Praze
Bydliště: Kladno
Stav: rozvedený - 2 synové - Vladimír a Jan - 5 vnoučat
Zaměstnání: důchodce, stále však pracuje jako řidič autobusu MHD Kladno
Koníčky: sport - hlavně fotbal a tenis

Luboš Hora