Rodák z Hostouně a odchovanec tamějšího fotbalového oddílu přestoupil již jako dospělý ve druhé polovině 60. let do SONP Kladno. Začínal sice v jeho béčku, ale hned v následující sezoně 1968-69 pomohl A týmu k postupu do nejvyšší fotbalové soutěže. Tu si ale za Kladno už nezahrál, protože právě narukoval na vojnu do rezervy pražské Dukly. Po návratu do Kladna už SONP hrály znovu jen 2. ligu.

Po téměř celá 70. léta byl Jan Jiras velkou oporou kladenského týmu ve II. lize. Výjimkou bylo jeho nedlouhé angažmá v pražské Spartě. Ta tehdy zrovna pendlovala mezi I.a II. ligou. Z těchto důvodů odehrál Jiras jen sedm prvoligových zápasů, ve kterých však vstřelil 5 branek, z toho dokonce dvě v derby se Slavií. Dvě zase šoupl svému Kladno ve finále Českého poháru, díky tomu tehdy vyhráli před obrovskou návštěvou Letenští. Proto je trochu s podivem, že Sparta po poměrně krátké době pustila svého kanonýra zpět do Kladna. Později vzpomínal, že za to mohly i špatně podepsané přestupní lístky do Bohemky, po nichž dostal distanc a během něj se chytili Čermák, Stratil, B. Veselý, či Kotal.

Jan Jiras pak nastupoval za kladenský tým až téměř do samého konce sedmdesátých let a střílel další góly. Následoval přestup do Viktorie Žižkov a svou hráčskou kariéru zakončil v rodné Hostouni.

JAN JIRAS
Narozen: 28.11 1948 v Hostouni
Bydliště: Hostouň
Stav: ženatý -2 dcery -4 vnoučata
Starobní důchodce
Koníčky: fotbal, hokej, atletika

Na Kladně jste hrál ke konci 60. let a po téměř celá 70. léta II. ligu. Na které spoluhráče nejvíce vzpomínáte?
Bylo by jich hodně. Když už nemohu jmenovat všechny, uvedu aspoň Vaška Kořínka. Z jeho přihrávek jsem dával hodně gólů. Výbornými fotbalisty byli ale třeba i spoluhráči z útoku Josef Jarabinský a Vladimír Poupa, nebo obránce Bohouš Kouba.

V roce 1973 jste u příležitosti 70ti let kladenské kopané v přátelském zápase, jako druholigové mužstvo, porazili reprezentační áčko Československa plné zvučných jmen senzačně vysoko 3:0. Vzpomenete si na toto utkání?
Samozřejmě. Reprezentanti nás jednak podcenili a také asi nešli do zápasu úplně naplno a nechtěli se třeba zranit. Vzpomínám si, že tehdy vstřelil všechny tři branky Josef Jarabinský.

Po anabázi v pražské Spartě v polovině 70. let jste se vrátil zpět na Kladno a ještě několik let byl jeho oporou. Bylo vám kolem třiceti, když jste odešel do Viktorie Žižkov, nebylo to brzy?
Kladno tehdy trénoval trenér Přenosil a ten stavěl především na mladých fotbalistech. Já byl proto v některých zápasech na lavičce. To byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem z Kladna odešel.

Co považujete za svůj největší fotbalový úspěch?
Asi nejvíce si cením z období vojenské základní služby vítězství juniorů Dukly Praha na tehdy velmi prestižním mezinárodním turnaji hráčů do 21 let v italském Viareggiu. Ve finále jsme tam porazili AC Milán. Kromě Italů hrála na turnaji i mužstva z dalších států, třeba i Brazilci ze Sao Paola.

Jste rodák z Hostouně a v této obci i trvale bydlíte. Právě Hostouň teď v divizní skupině B hraje o postup do třetí nejvyšší soutěže ČFL. Chodíte pravidelně na zápasy hostouňských fotbalistů?
Samozřejmě. Mám dva bratry a oba také hráli soutěžně fotbal. Všichni tři chodíme nejen na domácí zápasy, ale i jezdíme na zápasy na hřištích soupeřů. Na podzim jsme nevynechali jediný.

Děkuji mnohokrát za rozhovor a k Vašim sedmdesátinám přeji pevné zdraví i co nejvíce dalších životních úspěchů.

Luboš Hora