„Spousta věcí jde ale dělat i bez peněz. Je na to však nutný lidský potenciál a především pevná filozofie klubu,“ tvrdí mladý, teprve sedmadvacetiletý trenér.

Byl jste se podívat na svatostánek Chelsea, stadion Stamford Bridge?
Byl jsem pouze v tréninkovém centru, kde se hráči prvního mužstva celý týden připravují. Stadion jsem viděl jen z venku, protože utkání s Manchesterem, které jsem měl navštívit, bylo bohužel odloženo.

V létě jste vedl brankářskou školou s Petrem Čechem. Předpokládám, že tam byl prvopočátek vaší stáže.
Přesně tak. Tehdy jsem ho požádal, zda by to nemohl zprostředkovat. Ještě v průběhu podzimu jsme spolu komunikovali a dotáhli to až k tomu, že mě pozval na týdenní stáž.

Zkušenosti jste na ostrovech sbíral u áčka Chelsea nebo u mládeže?
Dopoledne jsem byl každý trénink u prvního týmu a odpoledne ve vybraných dnech jsem trávil v její akademii, kde jsem mluvil s lidmi z vedení, od nichž jsem přebíral různé informace.

Co podstatného jste si odnesl pro svoji trenérskou práci?
Především obecně uvažování jakým způsobem tam obrovsky pracují s detaily. Dokáží se zaměřit na věci, které by u nás byly až nepochopitelné. Chtějí všechno podřídit fotbalu a uvažují o něm jinak než my.

Například?
Když budu mluvit o prvním týmu, tak mám střípek z tréninkového procesu. Každý hráč je připojený na sporttester a GPS . Přes satelit trenéři na malém počítači on–line vyhodnocují zatížení hráče na tréninku. Když zjistí, že byl málo zatížený, tak mu ho nastaví. Velký rozdíl proti Česku je, že se tam s hráči pracuje hodně individuálně.

Jak to má vyřešené s mládeží?
Jeden příklad za všechny. Chelsea se snaží vybudovat svoje vlastní školy, střední i základní, aby hráči mohli dopoledne trénovat v ideálním, v pro ně primárním čase. Aby fotbal probíhal v deset jedenáct hodin dopoledne. Je to z pohledu biorytmu a fyziologie ideální doba.

Byl jste u prvoligového týmu SK Kladno, takže znáte jak to chodí v klubech Gambrinus ligy v porovnání s fotbalem v Anglii.
Je to jen takový povrchní dojem. To, co se mluví o nasazení, úplně nezastávám názor, že hráči v Čechách ho nemají. Viděl jsem ale přístup hráčů třeba ve smyslu fotbalu jako byznysu. Petr říkal, že jim v průměru vychází jeden den volna za dva měsíce. To je nepředstavitelné.

Jak to chodí u mládeže?
Klub jim vytváří neuvěřitelný servis. Co jsem viděl, tak přístup hráčů je opravdu profesionální. Trénink je jedna stránka, oni však ještě musí dělat různé věci okolo, jako vyplňovat evidenci celého dne. Zaznamenávají, co dělali, jaké to bylo ve škole, pocity únavy a podobně.

Celý rozhovor najdete ve středečním vydání Kladenského deníku.