Existuje ještě šance, že si někdy zachytáte zápas?
Mám zdravotní problémy, které mě už do brány nepustí. Dnes je pro mě trénování prioritou, takže i kdyby ta možnost byla, už bych ji asi nevyužil.

Jak moc vám chytání chybí, nebo jste se s tím už smířil?
Občas na mě padnou myšlenky, že bych byl zase rád v bráně, ale to je opravdu minimálně. Musel jsem se s tím smířit a myslím, že jsem to zvládl velmi rychle, přestože to pro mě nebylo vůbec jednoduché.

V brankářských stopách jde i váš mladší bratr. Sledujete jeho kariéru? Radíte mu, nebo se spíše hecujete?
Snažím se sledovat každý jeho zápas a být mu nápomocen. Teď bude absolvovat první sezonu mezi muži, a to v Odolena Vodě, i když už spousty zápasů za muže odchytal. V šestnácti si dokonce několikrát zachytal středočeskou I. B třídu mužů za Kralupy. S dorostem Odolky se mu dvakrát za sebou podařilo vyhrát I. A třídu staršího dorostu. Radím mu, jak jen můžu, občas si ho i v tréninku vezmu stranou, ale bohužel na něj nemám moc času.

Zřejmě i proto, že od nového roku pracujete na Slavii. Můžete to více přiblížit?
Oldřich Pařízek k sobě sháněl asistenta, a jelikož mě znal, protože mě v mládí trénoval a věděl o mé práci, tak mě oslovil. Jsem mu za tuto šanci nesmírně vděčný, protože jsem se od něj spoustu naučil a mohl se začít věnovat trénování na nejvyšší úrovni. Kromě mužů jsem během jarní sezony pracoval se všemi kategoriemi od mladší přípravky až po brankáře z juniorky.

Asi plánujete i do budoucna práci ve fotbalovém prostředí, že?
Pokud se mi poštěstí, rád bych se této práci v budoucnu věnoval na plný úvazek.

Mezi vašimi aktivitami je i brankářský kemp a škola v Neratovicích. Jak vás to osobně naplňuje? Jaký zaznamenáváte zá­jem?
Naplňuje mě to moc. Hrozně rád vidím, že na sobě chtějí pracovat i brankáři z nižších soutěží, kteří v klubu brankářské tréninky nemají. Brankářská škola existuje rok, rozjíždí se pomalu, ale nikam nepospíchám, práci se snažím dělat kvalitně, abych z ní měl dobrý pocit a viděl spokojené kluky. Nedílnou součástí školy je můj svěřenec Jakub Svoboda, který na konci sezony dokonce získal první trenérskou licenci a s tréninky mi pomáhá. Myslím, že pokud budeme pokračovat v tom, co jsme si řekli, brankářů bude přibývat.

Co je na učení mladých brankářů nejtěžší?
Když to vezmu z pohledu Neratovic, tak někteří kluci ještě ani v jedenácti pořádně nevědí, zda chtějí chytat. Projevuje se to i na tréninku, protože jeden týden chtějí být útočníky a další brankáři. Je to nešvar, se kterým se snažím bojovat, protože se chci věnovat brankářům, kteří o to stojí. Na Slavii si troufám říct, že klučina v deseti letech ví, že se tomu chce věnovat, a podle toho vypadá i tréninková jednotka. Ale kdybych měl říct jednu věc, tak je to pozornost, protože děti v tomhle věku pořád koukají někam okolo, proto je potřeba na ně neustále mluvit a vysvětlovat, aby vás sledovali a věděli, co se děje.

Účastnil jste sám nějakého podobného kempu či školy? Kdo má největší podíl na vaší kariéře? Máte případně nějaký brankářský vzor?
Minulý rok jsem byl jako trenér na kempu právě u Oldřicha Pařízka a jako hráč jsem se zúčastnil několika kempů. Největší podíl mají rodiče, protože mě vždy podporovali. To neříkám jen jako otřepanou frázi, ale opravdu nikdy nebyl s ničím problém a měl jsem maximální podporu, důvěru a servis. Odmala jsem měl rád Jaromíra Blažka a Gigiho Buffona.

Prošel vám rukama nějaký brankář, o kterém ještě určitě uslyšíme?
Při svých začátcích v Neratovicích jsem si dal za cíl vychovat brankáře, který bude schopný odchytat několik sezon jako jednička a nebude potřeba k nám brát jiné brankáře. V Neratovicích nyní začnu čtvrtou sezonu se stejnými brankáři a už dva si v dorosteneckém věku připsali start za divizní mužstvo, z čehož mám obrovskou radost. Doufám, že k nim přibudou i další, protože podmínky na to v Neratovicích mají. Je to jen o jejich přístupu a práci. Na Slavii jsem měl tento rok možnost pracovat zhruba s dvacítkou brankářů a jsem přesvědčený, že o některém určitě uslyšíme.

Co dělá Denys Luksík, když zrovna není na fotbalovém hřišti?
Mám hotového bakaláře na České zemědělské univerzitě v Praze a nyní se chystám do posledního ročníku magisterského studia. Rád trávím volný čas se svou rodinou a s přáteli. Poslední dobou svůj volný čas, kterého moc není, věnuji odpočinku.