Do přístavu s názvem krajská I. B třída dovedl dokeský škuner kormidelník Jiří Škvára, jenž má úctyhodnou bilanci. Za posledních pět let čtyřikrát postoupil a jednou skončil druhý!

„Kontumace nám však trošku zamotaly hlavu, možná ale byly ku prospěchu soutěže. Byla tím zajímavá skoro až do posledního kola, protože Slavoj byl odsouzený k sestupu už dlouho dopředu,“ prohlásil Škvára, který přiznal, že odečet byl pro všechny depresivní. „Nebylo to nic příjemného. Dost nás to ale semklo a mužstvo to vzalo jako výzvu. Popralo se s tím i díky dobrému vedení klubu.“

I když Dokeským byly dvě kola před koncem body vráceny, dlouho s nimi nemohli počítat. To samozřejmě přinášelo momenty, kdy jim nebylo dvakrát dobře na duši.

Naštěstí pro ně druhá Hostouň administrativně přiklepnutý náskok neudržela, tudíž by Doksy nezastavilo ani případné negativní rozhodnutí Revizní a odvolací komise ČMFS.

„Jsem strašně rád, že se postup vybojoval na hřišti a nemuseli jsme čekat na rozhodnutí svazu,“ těšilo Škváru, který si pochvaloval, že měl v mužstvu velké osobnosti, jež to dokázaly vzít ve stresových situacích na sebe.

Nejhorší to prý bylo v době, kdy se mužstvu s jinak ohromně silnou ofenzivou přestalo dařit střelecky. Tím ztratilo dva body na Slovanu, ve Hřebči vyhrálo až v nastaveném čase. Zlomilo se to až osmi góly v Knovízi.

Do té doby byl i tak kvalitní útočník jako Mošnička rozklepaný. Větrovec se také neprosazoval, a to znervózňovalo celé mužstvo, možná na něj působil i neklid na lavičce. „Jsem na kluky pyšný, že to zvládli,“ prohlásil Škvára, jenž s klubem prodloužil smlouvu o rok.

Hlavně si přeje, aby v nové sezoně chodili lidi. „Pro ně to hrajeme,“ tvrdí 61letý trenér, který nezapomněl vyzdvihnout práci celého realizačního týmu – asistenta Eduarda Dunaje, vedoucího mužstva Josefa Pavlíčka, předsedy klubu Jiřího Junka, sekretáře Stanislava Machulky či Františka Bečky.