„Zatím se připravuji individuálně v Kladně a čekám, jestli mi můj manažer něco najde. Byl bych rád, kdyby to bylo v Německu, protože tam jsem byl spokojen fotbalově já a v normálním životě i manželka a tříletý syn. Více bych snad měl vědět příští týden,“ říká Drsek, který už před Vánoci s radostí přicestoval z Řecka zpět do vlasti. „Řecko bych si vždycky vybral. Ale na dovolenou, je to tam krásné. S fotbalem to bylo horší. Vlastně hned na začátku mi naznačili, že si mohu hledat nové angažmá. Bylo tam třicet hráčů, kopat může jen jedenáct. Zažil jsem hrozné věci včetně rvačky kapitána týmu s asistentem. Jenže kapitán byl kamarád s majitelem, a tak se pakoval asistent,“ vzpomíná Drsek na žhavý řecký podzim.

Spokojen nebyl ani v osobním životě. Slíbený byt s blízkostí školky si nakonec musel najít přes makléře sám, jenže do školky to bylo autem hodinu a půl. „To nám nemohlo vyhovovat. Atény jsou prostě velké a tu hodinu a půl jsme to zkoušeli kolem poledne, kdy už jsou všichni v práci,“ našel další negativum.

Po zkušenosti s Panionisem by se rád vrátil do Německa. Maximálně by vzal nabídku z Čech. „Musel bych se poradit s manželkou a tátou. Každý by k tomu něco řekl. Bohužel v Německu jsou hodně tvrdé licenční podmínky a kluby nejprve musí někoho prodat, aby mohly nakupovat. To se týká třeba i Duisburgu, kde jsem sice s trenérem Neururerem vycházel dobře, ale i on má přetlak hráčů,“ vysvětlil dvaatřicetiletý defenzivní borec.

Ten měl už v létě namířeno do Wolfsburgu, kde měl podle dohody nastupovat za amatéry a mladým hráčům předávat zkušenosti. Nakonec vše padlo a teď vše řeší soudy.

V té době zavolal Drskovi tehdejší kouč Sparty Lavička a nabídl mu místo. Před Kladeňákem tak rázem stála možnost zahrát si o Ligu mistrů. „Ztroskotalo to. Kvůli pojištění jsem nemohl absolvovat Spartou žádané testy, navíc si myslím, že po deseti letech v Německu mě nikdo testovat nemusel. Zájem asi nebyl tak velký, protože jsme se nedohodli ani na finančních podmínkách,“ vzpomíná hráč, jenž si českou ligu vyzkoušel pouze v Blšanech.

Krátce si zahrál odchovanec Lokomotivy (dnes Slavoje) také v SK Kladno a s jedním z trenérů Stanislavem Hejkalem si zahrál po Vánocích na halovém turnaji Josefa Fujdiara. Nabídka na případné angažmá padla i tady. „Standa mi říkal, to je pravda, ale zatím se s Kladnem budu chtít dohodnout spíše na tom, jestli bych s ním po návratu z hor mohl trénovat. Sice se připravuji, ale sám a bez míče to není ono,“ tvrdí chlapík, při jehož odchodu bylo Kladno průměrným fotbalovým klubem z divize. „Staly se tady velké věci. Bohužel to možná šlo moc rychle, protože klubu asi chybí hlavně zázemí fanoušků. Až budoucnost ukáže, zda se tady fotbal uchytí, protože třeba hokejisté mají velkou tradici, ale diváci tam také moc nechodí,“ uvažuje Drsek o části kladenské sportovní veřejnosti.

Sám také sleduje práci svého otce Pavla ve Slavoji. V donedávna skomírajícím klubu dělá spousty práce. „V létě založil nejmladší přípravku a to je skvělé. Pomáhají tam i další lidé. Dělat něco pro děti je vždycky dobře. Potřebují se vybít, to vidím i u svého syna. A je docela jedno, jestli to děti ve fotbale někam dotáhnou nebo ne,“ dodává Drsek, jenž si dokáže představit, že skončí jako jiný kladenský fotbalový bohatýr – Jan Suchopárek. „Trénování mě docela zajímá, i když teď chci zatím hrát. S fotbalem, který miluji, jen tak končit nechci a dovedu si představit, že skončím třeba někde v okolí Kladna na vesnici. Hlavně když tam bude parta kluků, které půjde hlavně o pohodu a nebudou se stresovat. I když na vítězství budu hrát i tam,“ uzavřel Pavel Drsek.