Adame, od doby, kdy jsme se naposledy bavili uběhla už nějaká doba, co se v tom čase událo z vašeho pohledu a jak byste ji shrnul?
Máte pravdu, z mého pohledu se toho změnilo hodně. Zpočátku jsem pracoval v komisi rozhodčích SKFS a obsazoval krajské soutěže, což byla asi nejnáročnější činnost, hlavně časově, ale i psychicky, protože jsme čelili velkému tlaku okolí a veřejnosti. Jsem rád, že jsme nejen obstáli, zajistili obsazenost utkání a ukázali, že Střední Čechy produkují a mají kvalitní rozhodčí, ale rozjeli i nové projekty na vzdělávání rozhodčích, programy jako je ELITE REF Academy můžeme považovat za úspěch.

Vy jste ale po sezoně z komise zmizel, proč?
Ano, domluvili jsme se s předsedou Petrem Blažejem, že to tak bude nejlepší, protože jsme nenašli žádné zapojení, které by mi v té chvíli naplňovalo. A být někde, jen abych tam byl, to je něco, co mi je cizí. Byl jsem fakt bez energie a potřeboval si trochu odpočinout a asi si i překopat nějaké věci.

A už se energie vrací, některé zápasy v okrese jste odpískal jako za starých časů?
Samozřejmě bez fotbalu být neumím, ale tak to ani myšlené nebylo, nicméně jsem začal zase trochu rozhodovat na hřišti, což mne, musím říci, stále baví a pomohlo mi to i v pohledech delegáta, přece jen bylo dobře zase zažít emoční situace a hledání jejich ideálního řešení. To jsem pak mohl zapojovat do pohovorů delegáta po utkání vyšších soutěží a samozřejmě i při rozborech herních situací. A asi to mne i Petra Blažeje navedlo k tomu, abych se stal instruktorem rozhodčích pro Středočeský kraj a mohl tak pomáhat vzdělávat a posouvat rozhodčí v jejich kariérách.

To mne zajímá, jak toto probíhá v praxi?
Dnes je obrovská výhoda natáčení utkání, protože stejně jako u hráčů to fotbal posunulo, tak i u rozhodčích je klíčové, aby sebe následně viděli v té situaci, protože srovnají jejich zorný úhel na hrací ploše, můžeme s nimi rozebírat, jestli nešlo být v lepší pozici, jestli by nebylo lepší příště reagovat jinak a to v mnoha ohledech jak verbálního, tak neverbálního projevu, prostě to otevírá úplně jiné možnosti, než když já jsem začínal, navíc pokud rozhodčí má zájem se zlepšovat, tak se bez toho neobejde a jen semináře nestačí, tam je 50 lidí, nejde se každému věnovat individuálně.

S kolika rozhodčími takto pracujete?
To nelze takto určit, pracuji s každým, kdo mne osloví a chce pomoci, ale někdy oslovuji i já. Každý hrací den procházím videa z utkání od ČFL po krajského přeboru, ale i zápisy nižších soutěží a pokud naleznu něco, co se mi nezdá, tak se snažím s daným arbitrem spojit a probrat to. Zároveň mi často sami rozhodčí pošlou video a chtějí znát můj názor na jejich řešení. A mne naplňuje, když se někdo chce zlepšovat, třešničkou pak je, že ho zajímá i můj pohled. Jde o rozhodčí od ČFL po B třídu a vždycky je na čem pracovat, liší se to jen úrovní detailu, který musí odpovídat soutěži.

Co okresní soutěže?
Tam je to složitější, tam se rozhodčí musí naučit základy, používání praporku, píšťalky, diagonální pohyb, ale i pravidla fotbalu, popisy přestupků atd… Tam se snažím právě pomáhat na hřišti, kdy jsou kolegové mými asistenty a díky komunikátorům slyší a vidí řešení situací, bez videa je těžké pomoci lépe než takto. Jsem ale hrozně rád, že se mi daří „nakazit“ tím více lidí.

Jak je tohle myšleno?
Uvedu příklad pro ilustraci. Na OFS Kladno předseda komise rozhodčích Dan Vokoun jeden týden neměl rozhodčí, aby obsadil soutěže, tak jsem mu zavolal a snažil se pomoci. Sehnal jsem pět rozhodčích, čtyři z ČFL a sebe. Všichni jsme řídili utkání Okresního přeboru a mladí byli našimi asistenty, abychom nejenom zacelili mezeru, ale snažili se toho efektivně využít. Musím v tomto poděkovat klukům z Řídící komise Čechy, že po svých utkáních přijali mou prosbu s nadšením a ukázali tím, že fotbal má spojovat, ne naopak. Nakonec jsme si dali společnou večeři a i s mladými to rozebírali, což je v dnešní uspěchané době téměř zázrak.

Čím si myslíte, že to je?
To se mohu jen domnívat, ale asi to neděláme špatně a kluci si toho váží, bez toho by to nešlo. Je skvělé, když ligový rozhodčí po každém zápase napíše zprávu. Nejde o tu zprávu, ale o to, že si váží těch, kteří mu pomohli a nezapomíná na to. To se snažíme naše kluky učit, že odněkud vzešli a vždycky by si to měli pamatovat a něco tomu vracet, že i oni to tehdy potřebovali a nebyli by tam, kde jsou, což je i mojí motivací a mám radost z jejich úspěchů a i právě z této zpětné vazby. Nevím, jak to funguje jinde, ale v Kladně a ve Středních Čechách to tak naštěstí máme, asi to děláme dobře.