S fotbalem začínal v žácích Lhoty, ale ještě v žákovském věku přestoupil do nejlepšího kladenského oddílu SONP. V druholigovém kladenském áčku dospělých začal pravidelně nastupovat až po vojně v Dukle Tábor v roce 1977. Okamžitě zapadl do základní sestavy a prakticky vždy hrál na místě pravého beka. Na podzim roku 1982 přestoupil do Sklo Unionu Teplice, kde si jednu sezonu zahrál i nejvyšší fotbalovou soutěž.

V polovině 80. let se ještě na dvě sezony do Kladna vrátil, poté nastoupil do funkce sekretáře klubu a zároveň nastupoval jako hráč v krajských i okresních soutěžích za Čechii Velká Dobrá.

Za kladenské áčko odehrál v letech 1977-1982 a 1985-88 390 zápasů, ve kterých nastřílel 41 branek. Dvakrát nastoupil v dorosteneckém reprezentačním týmu Československa v přátelských zápasech proti reprezentaci někdejší NDR.

V kladenském áčku jste začínal v roce 1977. V týmu ještě byli někteří fotbalisté, kteří pamatovali na Kladně nejvyšší soutěž, jako brankář Šreier, obránce Škvára, nebo útočník Poupa. Kromě nich i další fotbalisté, kteří si první ligu vyzkoušeli v jiných oddílech - Kladeňák Jiras ve Spartě a Vacek s Řehákem v Bohemce. Jak Vás ,,bažanta“ zkušení matadoři v týmu přijali?

Přijali mě dobře. Mou velkou výhodou bylo, že mužstvo zrovna převzal trenér Fous, který mě znal z dorostu a hned mi dal šanci v základní sestavě.

Jako dorostenec jste dvakrát reprezentoval mužstvo někdejšího Československa. Jak na svou reprezentační kariéru v dorostu vzpomínáte?
V dorosteneckém nároďáku jsem byl asi rok. Zahrál jsem si za něj dva přátelské zápasy, oba proti někdejší NDR. Mými spoluhráči tam mimo jiné byli i pozdější reprezentanti áčka jako Peter Herda a Karel Jarolím ze Slavie a také olympijský vítěz z OH 1980 v Moskvě Petr Němec z Baníku Ostrava.

V první části vaší kladenské kariéry v áčku v letech 1977-1982 jste stabilně nastupoval na pravém beku. Zkoušeli vás trenéři i na jiném postu?
V té první části působení na Kladně ne. V té druhé od roku 1985 jsem ale občas zaskočil i na místě stopera.

Na obránce jste nastřílel i poměrně hodně branek - jedenačtyřicet. To znamená, že jste byl spíše ofenzivním typem beka?
Opravdu jsem se vždy snažil hodně tlačit do ofenzivy. Většinu z těch 41 branek jsem ale nastřílel z pokutových kopů, kde mě trenéři určovali pravidelně za jejich exekutora. Nepamatuji se, že bych na Kladně nějakou penaltu neproměnil. Přitom jsem je kopal pořád stejně.

Během vaší hráčské kariéry na Kladně jste zažil i tragickou událost v oddíle. Na podzim roku 1981 tragicky zahynul kapitán tehdejšího áčka, stoper Karel Zikmund. Jak na něj vzpomínáte?
Byla to pro všechny velká rána. Karel Zikmund byl nejen velkou oporou mužstva, ale i skvělým člověkem a kamarádem. Při česání ovoce doma v Krušovicích spadl ze stromu a těžce si poranil páteř. Na následky zranění pak zemřel. Jako fotbalista byl Karel skutečným pilířem zadních řad a navíc jako výborný hlavičkář a dokázal dávat i góly z útočných standardek.

V sezoně 1981-82 hrálo Kladno po reorganizaci až třetí nejvyšší soutěž. Vy jste však během této sezony přestoupil do Sklo Unionu Teplice a v jedné sezoně vyzkoušel i nejvyšší fotbalovou soutěž. Jak na teplické angažmá vzpomínáte?
Teplice mě chtěly už před začátkem sezony, ale nakonec jsem přestoupil až v jejím průběhu. První sezonu jsme hráli ve 2. lize, ale hned jsme postoupili do nejvyšší soutěže. Tu jsem hrál za tým pouze jednu sezonu 1982-83, protože po ní jsme zase spadli a já se pak po dalším roce vrátil na Kladno. V Teplicích jsem si ještě zahrál s místní legendou Jardou Melicharem i dalšími výbornými fotbalisty Frankem, Weigendem, Kloučkem i mým velkým kamarádem Mílou Tichým, který také z Teplic přestoupil na Kladno.

Vaše druhé působení v kladenském áčku ale netrvalo dlouho. Proč?
Jako hráč jsem na Kladně skončil nedlouho po třicítce věku. Začal jsem mít zdravotní problémy s kolenem, ale větším důvodem bylo, že mi oddíl nabídl funkci sekretáře klubu.

Funkci jste převzal po dlouholetém předchůdci Antonínu Šolcovi krátce před listopadem1989. Jak na tuto funkci vzpomínáte?
Hned první sezonu 1988-89 se áčku podařil návrat do druhé nejvyšší soutěže. V týmu se začali prosazovat mladí talentovaní hráči jako Hlásek, Zetek, Topka, Havelka, nebo Pejša a vše jistili veteráni Isteník, Vdovjak a Míla Tichý. Pak přišly listopadové události a fotbal se hned ocitl v jiné situaci. Zpočátku jsme hráli o záchranu, protože chyběly především finanční prostředky. S příchodem sponzora Martina Michala (později manžela Heleny Vondráčkové – poz. red.) se vše výrazně zlepšilo, nakoupily se posily a tým neměl problémy. Bohužel jen dočasně. Když se pan Michal dostal do finančních problémů, projevilo se to i na kvalitě mužstva a Kladno ze druhé ligy sestoupilo.

Hráčskou kariéru jste nezakončil na Kladně, ale ve Velké Dobré. Jak dlouho jste tam jako hráč působil?
Kopal jsem tam už v době, kdy jsem na Kladně dělal sekretáře. Za Velkou Dobrou jsem hrál asi deset let a to jak v áčku, tak později v béčku. Končil jsem, když mi bylo pětačtyřicet. Na Dobré jsem si zahrál snad všechny krajské a okresní soutěže s výjimkou krajského přeboru. Po konci na Dobré jsem hrál ještě dalších asi deset let za staré pány Družce.

Miroslav Bubeník

Narozen: 14.12. 1956 v Kladně
Bydliště: Kladno
Stav: ženatý-manželka Irena-1 syn Tomáš-1 vnuk Adam
Zaměstnání: Důchodce, stále pracuje jako vedoucí sportovního areálu ve Velké Dobré
Koníčky: sledování fotbalu, chata, turistika, vnuk

Luboš Hora