„Jsem velmi překvapený a potěšený. Chtěl bych tímto všem poděkovat. Myslím, že si to asi zasloužím, když pro mě tolik hlasovali. Ale jinak jsem skromný člověk,“ usmíval se sedmadvacetiletý borec.

Je v optimálním fotbalovém věku, tudíž ještě může snít a zkusit si splnit další sportovní cíl. „Rád bych postoupil s Klobuky do I. A třídy, kdyby to šlo. U nás ale spíš koukají na to, aby se udrželi,“ řekl s tím, že už současná I. B třída je pro klub úspěchem, protože v minulosti se tam nikdy nehrála.

S postupem z okresního přeboru je spojen i jeho největší fotbalový zážitek. Postup tehdy stvrdili v posledním kole na hřišti Kročehlav, kde vyhráli 3:1. Nejnižší krajskou soutěž hrají už šest sezon v řadě.

O šikovného fotbalistu byl pochopitelně zájem i ve vyšších soutěžích (např. SK Rakovník, Doksy). Jednání se však pokaždé na něčem zasekla. A za druhé – ani se mu z Klobuk moc nechtělo, protože většinu spoluhráčů zná od malička, byť žákovská léta strávil na SK Kladno, kam ho čtyři sezony obětavě vozil děda.

Jeho spoluhráči v kladenských barvách byli například Jan Pechr, Stanislav Skořepa a také dnes braškovský Jakub Jaroš, který je – stejně jako Svoboda – pravidelně jedním z nejlepších střelců napříč všemi skupinami B tříd.

V uplynulé, nedokončené sezoně za osmigólovým lídrem Klobuk zaostal o dvě branky! A to Martin v dobré pozici nejednou vyzval přihrávkou spoluhráče.

V dospělém věku přesto jednou klub změnil. A bylo to poměrně kuriózně. Podepsal lístky konkurenčnímu Vranému. „Zlákali mě. Splnili moje podmínky a měl jsem to tam jen přes kopec. Jenom mi zatajili, že odhlásili vyšší soutěž. Chtěl jsem se někam posunout a takhle to nemělo cenu. Proto jsme se domluvili na zrušení přestupu,“ vysvětlil Svoboda, jenž si neuměl představit, že by do Klobuk přijel jako soupeř. „To bych snad ani nenastoupil,“ prohlásil se smíchem.

Martina zdobí dobrá technika a velké zrychlení. Takoví hráči nejsou v oblibě u soupeřů a ti jim to dávají najevo zvýšeným důrazem. „Cítím to hodně. Ze soubojů jsem měl iks výronů na obou kotnících a také zpřetrhané vazy. Nohu v sádře jsem měl snad sedmkrát,“ uvedl.

Co se týče rozhodčích, nemívá s nimi potíže. „Jsem klidný hráč. Příliš se nenervuji, takže s nimi většinou vycházím,“ tvrdí a odmítá možnost, že by se někdy vydal na dráhu arbitra.

V úvodu zmíněná anketa měla ze začátku poměrně dramatický průběh. Vedl jedomělický Robert Nedvěd, jenž posléze odpadl. Pak se do hry vložili příznivci hostouňského Františka Motlíka a dubského Radka Dudy. Fanoušci Martina ale vždy včas reagovali, tudíž se žádné drama nekonalo. Slavit se prý bude, až se uvolní vládní opatření.

Zda sud piva bude muset koupit ze svého nebo na něj vyhraje pomocí jedné z cen pro vítěze ankety – sázenky v hodnotě 1000 korun od Fortuny, se uvidí. „Občas si vsadím, ale moc mě to nebere,“ přiznal fanoušek Lionela Messiho a Barcelony a podotkl, že jeho nesplnitelným snem je si s ním zahrát. „Nebo bych se alespoň chtěl podívat na Camp Nou,“ řekl a dodal, že v českých luzích a hájích má větší sympatie ke Spartě než Slavii.

Dál by to mohl dotáhnout rok a půl starý synek Martin. Na rozdíl od taťky, ortodoxního praváka, mydlí do balonu oběma nohama. „Nechci dopustit, aby měl jednu nohu jen na opírání, jako já,“ usmívá se starší Martin s přáním, aby si za katalánský velkoklub zahrál alespoň jeho potomek. „Budu se mu věnovat naplno,“ slíbil na závěr borec, který se přestěhoval na Lounsko, do devět kilometrů vzdáleného Černochova.