Na chvíli, kdy v nejvyšší soutěži kladenští borci pokoří slávistického gólmana čekají starší fandové SK už víc než 38 let. Naposledy to dokázal v říjnu 1969 Vladimír Poupa, jenž před téměř devíti tisícovkami diváků gólem na 2:1 zařídil domácí výhru Kladenských (další střelci Smolík – Hamár). Autor trefy v sobotu v hledišti nemohl chybět. „Bylo to na branku u tenisových kurtů a střílel jsem z malého vápna po centru ze strany. Diváci soupeře pak po mně něco házeli,“ připomněl si slavný okamžik tehdy 19letý Poupa s tím, že v sobotu si Kladno vytvořilo málo šancí a Slavia vyhrála zaslouženě. „Hlavně aby u nás první liga vydržela, ať po mě konečně někdo převezme žezlo,“ se smíchem dodal.
V sobotu k tomu mělo blízko několik hráčů. Ač trenéři v průběhu utkání poslali na trávník sedm ofenzivních hráčů, byl asi nejblíže vstřelené brance stoper Lukáš Killar. V nastaveném čase zahrával Szabo roh, míč z jeho kopačky doletěl až k nestřeženému kladenskému kapitánovi, jehož hlavička však hodně minula branku. „Těsně přede mnou míč přizvedl spoluhráč a já bohužel nestačil lépe zamířit,“ litoval Killar.
Sílu Slavie v porovnání s ostatními soupeři nechtěl hodnotit. „Na to, jestli byla nejlepší, je těžké odpovědět. Nám hrál do karet terén. Bylo to vyloženě o bojovnosti. Byla fotbalovější, to jsme věděli. Chtěli jsme se jednoduše dostat za obranu a přetlačit Slavii ve vápně, a to se nám bohužel nepovedlo. Až na několik málo výjimek, ale chyběla větší důraznost.“ Přes prohru je s podzimním učinkováním týmu celkem spokojený. „Máme šestnáct bodů a menší náskok na sestupová místa, to je poměrně dobrá výchozí pozice pro odvety na jaře.“