Zpráva zapůsobila na příznivce regionu jako blesk s čistého nebo. Proč byl úspěšný trenér odvolán? Jaký byl důvod? Co se stalo? Na internetu se psaly zaručené zprávy fanoušků o hraní na automatech, půjčování peněz a další. Zdeněk Hašek si nechal čas na rozmyšlenou, v pátek 14. listopadu dopoledne přijel (ač nemusel) do redakce Benešovského deníku, postavil se ke všem otázkám čelem a odtajnil i to co nemusel.

Kdy jsme se zprávu o odvolání dozvěděl?

Po úterním večerním tréninku mi dva členové výkonného výboru předali písemné rozhodnutí, kde se s okamžitou platností odstupuje od mé smlouvy, která končila 31. 12. 2008. Na jednu stranu jsem byl překvapený, ale osobní věci, o kterých činovníci v klubu věděli, se začaly nebo by se mohly začít dotýkat klubu, hlavně předsedy a majitele klubu pana Jiruše, a to již pro ně nešlo akceptovat, což se jim nedivím. Neočekával jsem, že jeden člověk bude tak silný a bude mi chtít ublížit. Samozřejmě mě to mrzí, ale plně respektuji vedení Vlašimi, jen mě štve, že odcházím od rozdělané práce, ale je to život.

Co bylo důvodem vyhazovu. Na internetu nebo v kuloárech se hovoří, že jste si půjčoval peníze a byl závislý na automatech. Je to pravda?

Staly se věci, že jsem požádal někoho o finanční pomoc, ale nikdy jsem do toho nikoho netlačil. Vytloukal jsem klín klínem. S penězi, které jsem vydělal, jsem hned platil pohledávky. Někdy se to dařilo více a někdy méně. Bohužel jsem si nemohl půjčit hypotéku od banky.

Můžete odtajnit, co to bylo za problém?

Osobní důvody jsou finanční a táhnou se od roku 1995. Udělat jsem velikánskou životní chybu, která nejenom mě, ale i celé rodině zkazila život. Naletěl jsem jednomu člověku, a to se se mnou stále táhne a řeší se za pochodu. Nikdy jsem se neschovával a neříkal, že ty problémy nemám.

Nenapadaly vás myšlenky i na sebevraždu?

Když je člověk v problémech, tak ho napadají různé myšlenky. Zaplaťpánbu jsem to nikdy neudělal a věřím, že to tak bude dál. Měl jsem však okolo sebe lidi, kteří mi pomohli nebo pomáhají a potom není na tyhle myšlenky čas.

Kdo vám pomáhá?

Největší oporu mám v rodičích a v přítelkyni, kteří mi nejvíc pomáhali, abych mohl žít život a nějak se realizovat. Od roku 1994 trénuji a snažil jsem se bojovat s nepřízní osudu. Čtrnáct let, až do teď, to fungovalo.

Neměl jste strach, že by vám chtěl někdo ublížit a vymáhat dlužnou částku násilím?

Nepřemýšlel jsem o tom a myslím si, že to nemá účinek. Kde nic není, tam ani smrt nebere. Částky nebyly tak vysoké a vždy jsem se s každým chtěl domluvit. Je to moje osobní chyba, můj problém, který mě stál to, co mám nejradši. Nečekal jsem, že to až tak dopadne. Špatně se s tím vyrovnávám, protože jsem přišel o milovanou práci a druhou nemám.

Myslíte si, že udělal váš odchod někomu radost?

Nejsem naivní a některým lidem to neudělalo radost, ale na druhou stranu, někteří jsou obrovsky spokojení, že mě dostali tam, kam chtěli. Oni vyhráli, já prohrál. Nedokázal jsem se za několik let z toho dostat a pokračovat v tom, co umím nejlíp, a to je trénování.

Mohly se vaše osobní problémy objevit na hráčích?

Myslím si, že se neprojevovaly. Být oblíbený trenér u hráčů je hrozně jednoduché. Když se ale daří a vyhrává se, tak se z mého hlediska musí přitvrdit a vyvolat nějaký úmyslný konflikt, aby se udrželi hráči v napětí a pokračovali dál. Za rok a půl jsme udělali ve Vlašimi v ČFL 99 bodů, 66 za loňský rok a za letošní podzim 33, s průměrem dva góly na zápas a měli loni i letos nejvíc vstřelených branek. To hovoří za vše. Jestli jsou metody takové nebo makové, trenéři hodný nebo zlý, je jedno. Já jsem měl štěstí, že jsem vyrůstal vedle pana trenéra Koubka, od kterého jsem se naučil vše, co umím po fotbalové stránce.

Co teď budete dělat dál?

Vůbec nevím. Neočekávám, že dostanu nějakou nabídku, protože ty problémy mě můžou potkat všude a kdo by si bral trenéra, který má svoje osobní problémy, které se třeba neprohlubují, ale jsou. Nečekám, že se najde člověk, který za mě zaplatí všechny dluhy, které mu budu splácet, tak aby mohla fungovat i moje rodina.

Po sportovní stránce za vámi ale výsledky jsou.

Těžko se člověk zbavuje takovéhle nálepky a u lidí se špatně získává důvěra nazpátek. Nevěřím tomu, že mě někdo jako trenéra zaměstná, i když nejsem přelétavý pták, který létá z klubu do klubu ani žádný drahý trenér nebo zlatokop. Do Vlašimi jsem šel za menší peníze, než jsem měl na Kladně, ale chtěl jsem si zkusit ČFL, jestli na ní mám. Dokázal jsem si, že ano, ale stálo mě to kvantum práce. Nejsem bývalý ligový fotbalista, nehrál jsem ve fotbalové kariéře vysokou soutěž, takže jsem se musel všechno v trenéřině naučit a jít postupnými kroky nahoru. Obrovsky mě mrzí, že jsem skončil tam, kde to nejvíc šlo a je to našlápnuté do druhé ligy a profesionálního fotbalu. Po fotbalové stránce jsem dělal ve Vlašimi vše ne na sto, ale sto padesát procent, což odnesla hlavně rodina.

Jak dlouho budete čekat, jestli přijde nějaká nabídka?

Nebudu čekat a musím si rychle najít jakoukoliv práci. Po škole jsem dělal na šachtě, takže nemám problém ani s fyzickou prací. Musím si ji ale rychle najít, abych začal pohledávky umořovat.

Jak budete na Vlašim vzpomínat?

Rok a půl, co jsem byl ve Vlašimi, beru jako velikánský pozitivum, poznal jsem nové lidi, atmosféru ČFL a jsem zato moc rád. Většiny lidí si ve Vlašimi vážím, protože jsou jako jedna velká rodina. Začátky byly těžké a po Letohradu jsem nabídl rezignaci. Majitel Jiruš s panem Kuklíkem to ale zamítli a šli jinou cestou, než se chodí v republice. Řekli si, že když to nepůjde, nevymění trenéra, ale nějaké hráče. To se nakonec stalo dobrým rozhodnutím.


Byl jste spokojený s výkony hráčů?

Mladé mužstvo se po špatném začátku nastartovalo, začalo pracovat, držet při sobě a hrát srdcem. Vybíral jsem si hráče, aby mi seděli do systému, byli mladí a perspektivní. Proto přišel defenzivní záložník Křeček, kterému nemohli dlouho lidi přijít na jméno, Schuster, brankář Toma, Dvořák, Balšánek, Ríša Vebr se rozehrál a standardně dobré výkony podávali Vořechovský a Lizák, Šilhavý je konečně na úrovni, na které by měl být a držet mužstvo. V poslední době jsem řešil, koho z mnoha hráčů poslat na hřiště. Někdy to poskládat tak, aby to fungovalo, nebylo jednoduché. Jsou tu hráči, kteří nejsou docenění a zasloužili by si jít do přípravy první nebo druhé ligy.

Po vás přebírá mužstvo hráč Jiří Veselý, který již jako trenér vedl B tým Vlašimi v krajském přeboru. Pomůžete mu ještě svými radami v posledních dvou zápasech?

Jsme v kontaktu. Nebráním se tomu, když mi někdo z Vlašimi zavolá a bude si chtít poslechnout můj názor. Impulz ale musí přijít z jejich strany.

Věříte, že i bez vás uhrají ve Vlašimi půlmistra ČFL? Ze dvou zápasů jim stačí uhrát pouhý bod.

Jsem přesvědčený, že udělají minimálně čtyři body – neprohrají na Vyšehradě a porazí Králův Dvůr. Kluci jsou v pohodě a přál bych si, aby vyhráli oba zápasy.

Už máte hlášky, kdo by vás mohl u trenérského kormidla nahradit?

Nevím, ale trenéři by se měli do Vlašimi jen hrnout, když je na prvním místě. Na vedení je pak, aby vybralo toho správného. Záleží také na financích. Já jsem nebyl extra drahý trenér a otevřeně říkám, že v krajském přeboru ve Středních Čechách nebo blízko Kladna bych dostal stejné peníze.

Budete vlašimské výsledky nadále sledovat?

Určitě. Pro mě je Vlašim, stejně jako Kladno, srdcová záležitost. Je to můj třetí klub za celou mojí trenérskou kariéru, když beru přípravku a mladší žáky na Spartě Doly Kladno.

Co by jste chtěl fanouškům a hráčů na rozloučenou vzkázat?

Fanoušky jako má Vlašim nemá nikdo v ČFL. Dělají vynikající atmosféru, ať jsou to kluci dvacetiletí nebo padesátiletí, nebojí se zakřičet a skadovat. Byl jsem s nimi v kontaktu, nebál jsem se s nimi komunikovat a naopak oni mi nabízeli pomoc. Hráčům i fanouškům přeji postup do druhé ligy. Doufám, že se novému trenérovi bude s klukama dobře pracovat jako se to dařilo mě. Obrovský dík patří dvěma lidem, kteří Vlašim nejvíc táhnou, a to jsou prezident klubu Jiruš a hodně opomíjený pan Kuklík.