„Jsem za možnost pracovat ve Spartě strašně rád. Na špatné věci člověk zapomene a v paměti mu zůstanou jen krásné zážitky," uvedl semačtyřicetiletý Hejkal.

Co momentálně děláte?
Ve Spartě mně běží do října výpovědní lhůta, jednám ale se sportovním ředitelem Teplic Jakubem Dovalilem o mém možném příchodu k jejich juniorce. Už mohu prozradit, že v pátek jsme se na mém působení na severu Čech domluvili.

Spíš bych očekával, že se objevíte někde s trenérem Zdeňkem Ščasným, s kterým jste vytvořili s nadsázkou řečeno nerozlučnou dvojic.
Samozřejmě jsme spolu v kontaktu. Vím, že upřednostňuje zahraniční angažmá, protože tady u nás už měl štací dost. Nějaká jednání probíhají a i pro mne to je jedna z variant. Mám to komplikovanější v tom, že mám čtyřletého synka, a to mě brzdí. V kontaktu jsem i s Petrem Radou.

Ve Spartě jste byl dva a půl roku. I kdyby to byla mnohem kratší doba, musela by to být velká životní zkušenost.
V první řadě to byly zážitky, ať negativní jako například porážka v derby se Slavií, na druhou pozitivní. Třeba když se létá speciály na utkání Evropské ligy.

Řekl jste, že vracíte do Teplic. Nepochybně to bude velký skok.
Ano. Jaký byl velký rozdíl před kdysi ligovým Kladnem a Teplicemi, takový je mezi Spartou a Teplicemi. S hráči se pracuje jinak a oni se jinak chovají. Když jsme na Kladně vyhráli s Martinem Hřídelem v prvníl ize jedno utkání za měsíc, tak to byl velký úspěch. V Teplicích byl pan Hrdlička spokojený s dvěma výhrami, a když se ve Spartě nevyhrály všechny zápasy za měsíc, bylo to špatně.

Když jste zmínil Kladno, není to tak dlouho, když jste prohlásil, že byste v budoucnosti dnes divizními klubu rád pomohl. Ten čas ještě nenadešel?
Byl to myšlené na úrovni mládeže. Teď mají na Kladně proběhnout nějaké funkcionářské změny, takže uvidíme. Zatím není nabídka na stole, tak kam bych se hnal. Samozřejmě bych o ní uvažoval.

Pochopil jsem správně, že Vás láká víc práce s mládeží, než dospělý fotbal?
Co se týká Kladna, tak mládež by byla prioritou. Práce u prvního týmu mě neláká, nenaplňovala by mě menší motivace starších hráčů.

Navíc u mládeže není trenér pod tlakem a drobnohledem.
To ve Spartě neplatí. Tam je tlak ze všech stran a na všechny. Počínaje vedením klubu, médii, přes manažery hráčů, fanoušky až po trenéry, kteří by byli rádi na vašem místě. Těžko se to vysvětluje někomu, kdo tam nepůsobil. Nebo, ať přijedete kamkoli, tak jsou stadiony vyprodané, soupeři se proti Spartě tak vyšťaví, že potom třeba dva měsíce prohrávají. Sparta hraje vlastní soutěž a já na vlastní kůži zažil, co to znamená fenomén Sparta Praha. Teď to zažívá Slavia. Klobouk dolů, co tam dokázali.

Určitě ale čas strávený na Letné za to stál, ne?
Jistě. Šli jsme tam se Zdeňkem na dva měsíce jako záskok a zůstal jsem tam dva a půl roku. Jsem za to strašně rád. Na špatné věci člověk zapomene a v paměti mu zůstanou jen krásné zážitky. Ve Spartě mi zůstalo mnoho přítel, kterým držím palce.

Když jste zmínil krásné zážitky, zkuste být konkrétní.

Například nezapomenutelná jsou utkání Evropské ligy na stadionech takových velkoklubů, jako Schalke, Inter Milán či Villarreal. Nebo když jsem byl jako pozorovatel na utkání Inter Milán – Juventus. Inter vyhrál 2:1 a my ho za čtrnáct dní porazili. Vidět vyprodané velké arény je nádhera.

Byl jste jako kluk Sparťan?
Ne. Nejraději jsme jezdili na Duklu Praha, protože jsme to tam měli z Kladna nejblíže (smích).