Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Snad se mi podařilo posunout komisi k větší otevřenosti vůči sportovní veřejnosti," uvedl Hes.

Co stojí za vaším překvapivým krokem?
Už jsem to zvažoval delší dobu a mám k tomu dva zásadní důvody. První, stěžejní, je, že svým odchodem chci dát nový impuls. Nemyslím tím, že bych neměl po odborné stránce nikomu co dát, 
to v žádném případě.  Nechci jen, aby to nehraničilo se syndromem vyhoření. Dělat něco jenom ze setrvačností je špatné. Tím se nezříkám další činnosti v komisi rozhodčích. Spíš nechci aby hlavní rozhodování leželo na mě. Druhý důvod je naprosto prozaický a zejména rodiče dětí ho pochopí. Mám dvě děti, které jsou ve věku, kdy začínají sportovat a já je nechci nechat ležet ladem.

Říkal jste, že zůstanete činný, znamená to, že neodložíte píšťalku?
Jakmile se zlepší zdravotní stav mého kolena natolik, 
že budu moci běhat po hřišti, tak budu v rozhodcovské kariéře pokračovat.

Jak bylo zmíněno, máte za sebou deset let práce v komisi. Co se vám podle vašeho názoru nejvíc povedlo?
V každé práci jsou nějaké představy a výsledky. Největší plusy bych viděl, že se povedlo komisi omladit. Já jsem začínal ve třiadvaceti letech a byl jsem tam nejmladší. Dnes  je nejmladším patnáct let. V tom vidím obrovský posun s tím, že tito kluci mají daleko větší šanci něco dokázat, než je někdo zkazí. nebo se sami zkazí či na nějakým způsobem zanevřou. Další plus, a doufám, že to není jen moje senilita nebo ego, je že se mi za těch deset roků snad podařilo posunout komisi k větší otevřenosti vůči sportovní veřejnosti, která už ji nevnímá jako strašáka. Řekl bych, že je znát i posun víc k fair-play. Chápu ale, že ne každý to tak musí vnímat, že ne každého jsme dokázal přesvědčit tom, že se rozhoduje jen na hřišti 
a ne v zákulisí.

Mohu potvrdit, že stížností na rozhodčí je oproti minulým letům minimum, v poslední době se mně ale zdá, že jich je víc a připomíná mi to dobu před vaším nástupem. Nebyl to také důvod, proč jste skončil?
Ne, to rozhodně ne. Myslím, že rozhodčí zaznamenali kvalitativní vzestup a mají 
i větší společenskou prestiž. Přiznávám však, že ne za každého rozhodčího bych dal ruku do ohně. Pokud se na nějaký prohřešek přišlo, byli vždy potrestáni. Věřím, že za Petra Blažeje to  bude stejné.