Zachariášem ale začnu, námluvy s ním byly delší. Bylo jednání tvrdé?

Na úvod bych chtěl říci, že to není jenom o mně. Za klubem stojí dobrá práce celé řady lidí a neposlední řadě také výboru. Jeden člověk nikdy nic nedokáže. Síla úspěchů leží v týmové práci. Zpět k otázce. Náš první kontakt s Michalem se datuje již do období konce léta. Michal se ocitl ve složité situaci, musí uživit rodinu a příjmy z fotbalu neměl jako v minulosti. A my jsme mu byli schopni nabídnout pomoc a sehnat práci. S jeho přestupem se v poslední dnech vynořují spousty zasvěcených komentářů. Tu možnost dohody měli všichni, kteří projevili o jeho služby zájem. U řady z nich zůstalo jen u planých slov a mlhavých slibů, reálné kroky chyběly. Michala jsme pracovně podpořili ještě v době, kdy jsme vůbec neměli jasno, jestli se jeho přestup bude řešit a jestli se s SK domluvíme. Jak jsem uvedl, mohli to udělat takto všichni, kdož měli o jeho služby zájem, ale neudělali.

Museli jste ale jednat s Kladnem…

Nebylo to jednoduché, mluvili jsme o tom od prosince, řešení se hledalo těžko i vzhledem ke sportovní a finanční situaci, ve které se SK nachází. Ale myslím, že nakonec v rámci daných možností jsou spokojeny obě strany a snad i Michal, protože to si myslím, že je asi nejdůležitější. Když se z fotbalového živobytí stane ze dne na den pouze koníček, musí se logicky i změnit priority pohledů na danou věc. Jasně, vždycky může mít každá ze stran pocit, že by to mohlo dopadnout lépe, ale důležitá je realita dnů, ve kterých se věci dojednávaly. Z úhlu tohoto pohledu to myslím byla férová dohoda.

Mnozí kritizují ředitele SK Eduarda Nováka, vy jste se s ním ale dohodli.

Ano, jednali jsme s ním. A bylo to velmi korektní a slušné jednání. Nikoliv však jednoduché. Výsledek odpovídal kvalitě a schopnostem hráče. Nic co se ve fotbalových kuloárech říká, potvrdit nemohu, i když by to někteří asi rádi slyšeli.

Útočníků máte nyní až až, zvlášť když dotáhnete příchod některé z dalších posil, o kterých jednáte. Kde je problém?

V podzimní části soutěže nás trápila koncovka. Prakticky v každém utkání to byl festival neproměněných šancí, nebyla to jedna či dvě, ale čtyři, pět. Bylo dobré, že jsme se do nich dostávali , ale góly z toho nebyly. Soutěž je kvalitní, soupeři zkušení a dokázali toho využít. Celou řadu utkání jsme mohli rozhodnout již v úvodech zápasů, místo toho nás neproměněné šance srazily dolů a posadily na koně soupeře. Zbytečně jsme pak přišli o body. Na to jsme museli reagovat. Dobrých útočníků není nikdy dost a týmu prospěje zdravá konkurence. Ještě některá jednání v tomto smyslu v současné době dotahujeme a myslím, že vše je v tomto ohledu na dobré cestě. Ale ve fotbale člověk nikdy neví. Někdy se názory zúčastněných mění ze dne na den.

Chcete tým posílit i na jiných postech?

Ano. Ještě o něčem jednáme, ale chceme hlavně kvalitu a zkušenost. Vzhledem ke zraněním potřebujeme vyřešit ještě některé otázky dozadu, v obraně jsme se na podzim trochu trápili a museli tam stahovat Motlíka, což nebylo přesně to, co chceme. Máme tipy, ale je to složité. Dobrých fotbalistů ubývá a představy některých se trochu míjí s realitou dnešních dnů. Konkrétní být nechci.

Proč tolik příchodů, když v tabulce I. A třídy jste na tom relativně dobře? Není to zbytečné?

To si vůbec nemyslím. Ze soutěže máme respekt. Nechceme hrát podřadnou roli. Je hodně kvalitní a konkurence je vysoká. My stavíme tým koncepčně, vždy s nějakým výhledem na několik let. Průměrný věk mužstva je 25 let a ten se nám daří držet dlouhodobě. V mužstvu je perspektiva. Chceme aby mančaft fungoval vždy pohromadě alespoň 4–5 let. Začali jsme s tím již kdysi v okresním přeboru. Sedli jsme si a na tři roky dopředu vše koncepčně naplánovali s cílem postoupit do B třídy. Pak přišel postup do A třídy, který nás popravdě trochu zaskočil. Nepočítali jsme, že půjdeme nahoru tak rychle po sobě. Teď přišel čas udělat to znovu a postavit tým na další roky. Chtěli bychom, aby si mužstvo sedlo, už proto se snažíme dělat přestupy tak, aby si kluci sedli fotbalové i lidsky. Když se to podaří, může Hostouň v příští sezoně patřit do špičky I. A třídy.

A možná i pomýšlet na postup…

Tak to postaveno není! Hlavním cílem pro letošní sezonu je umístění do desátého místa a do budoucna se stát jedním z tradičních účastníků I. A třídy, který bude předvádět atraktivní fotbal. V minulosti to bylo v Hostouni běžné. V historii máme silné fotbalové generace. Ještě dnes se vzpomíná na slavná derby s Kablovkou a celou řadou dalších klubů. Na několik let jsme naše pozice opustili a teď se tam chceme vrátit na delší dobu. Na druhou stanu je dnes velice těžké se udržet ve špičce soutěže na jakékoliv úrovni dlouhodobě.Je to hodně spojené s hráčským potencionálem který region nabízí. V Hostouni se ale o to chceme alespoň pokusit.

Ale neříkejte, že byste nechtěli zkusit aspoň krajský přebor?

Kdo by nechtěl, ale takto jednoduše se to nedá říci. Jedna věc je přání a druhá realita a potencionál který máte k dispozici nebo který je dosažitelný. Závisí to na spoustě věcí a je třeba zůstat realistou a nohama na zemi. V koutku duše bychom tam asi jednou chtěli, ale k tomu naplnění nás čeká ještě strašně dlouhá cesta. Ať už je to otázka finančního zázemí, ale i sportovního, také postoj obce k fotbalu u nás a možná na to také nikdy nedosáhneme. Ale nevnímal bych to jako nějakou tragédii.Dobrý fotbal se dá hrát i v nižších soutěžích. Až budeme znát odpovědi, budeme si jisti, že jsme na to připraveni, pak se rozhodneme se, jestli tou cestou půjdeme a co případně dál. Nic bezhlavého to nebude. Rozpočty klubů v této soutěži jdou leckde i vysoko přes milion korun ročně a to už není legrace. Někdy mám pocit, že si kluby pletou amatérský výkonnostní fotbal s profesionálním. Osobní ambice funkcionářů se někdy dalece míjejí s reálnými možnostmi klubů. Ale to je každého věc jakou cestu zvolí.

Bez peněz kvalitní fotbal dělat nejde, to každý ví. Ale i u nás už se objevila řada v soukromém sektoru schopných lidí, kteří peníze do fotbalu dávali, ale pak je něco natolik otrávilo, že odešli a následoval pád klubu do nejnižších pater. Koneckonců Koleč nebo později Velvary v našem okrese tohle poznaly. Jak je to ošetřeno v Hostouni, je klub závislý pouze na vás?

Tak to není i když podpora klubu z mé strany není rozhodně zanedbatelná. Naplnění rozpočtu je věcí celé řady našich partnerů a trochu i obce. Stavíme to tak, aby když se stane cokoliv, mohl fotbal v Hostouni existovat dále. Pracujeme pravděpodobně s nejnižším rozpočtem v A třídě, nesnažíme se zbytečně vyhazovat peníze do luftu,snaha je využít prostředky které máme k dispozici efektivně. A relativně to jde. Na jaké úrovni Hostouň bude, je pak otázka schopnosti lidí, co se budou o klub starat. Naše filozofie je daná. Většinu hráčů chceme mít na přestup a ti patří klubu, ne Jiřímu Hondlovi.V celém osmnáctičleném týmu áčka máme jen jednoho hráče na hostování. Zatím se z fotbalu odejít nechystám, i když za poslední dobu jsem byl několikrát ve stavu, kdy jsem byl současným stavem fotbalu otrávený a přemýšlel o tom, že toho nechám. Víte, v obecné rovině lze to říci takto: investujete své prostředky, nebo spíše vkládáte do podpory své prostředky, protože na této úrovni to není o investici, ale o podpoře. Dobrá investice se většinou vrací, tady ty prostředky se nevrátí nikdy. Takže podporujete klub, dáváte tomu svůj čas, energii a pak vyběhnete o víkendu na hřiště a za devadesát minut, se Vám to rozplyne mezi prsty, ať už vlivem výkonů hráčů nebo třeba způsobem vedení zápasů ze strany rozhodčích. Někdy vidíte, že to prostě neumí a jindy poznáte kdy je to záměr. To jsou chvíle, kdy to chce silnou náturu, abyste s tím nepraštili. Do dalšího víkendu to v sobě pořád nosíte. S výkonem mužstva můžete něco dělat, ale u výkonu rozhodčího jste bezmocný. Stejně to pak nesou hráči a pak jsme svědky takových excesů jako se třeba událi v poslední sezoně. To je jenom logické vyústění dnešního stavu. Důsledek nějakého stavu. Pak si musíte položit otázku, proč ten fotbal vůbec děláte. Tady je třeba si uvědomit, že dříve byla chuť ze strany podnikatelské sféry fotbal podpořit, být s fotbalem spojován, dát do něj peníze, být viděn, dnes vzhledem ke stavu kde se nachází, to každý pečlivě zvažuje a i z tohoto důvodu v něm peněz ubývá. Neradi si to přiznáváme, ale je to tak. Když se to nezmění a fotbal nebude mít tu svou tradiční společenskou a sportovní prestiž, nepůjdou do něj potřebné prostředky z venku. A bez prostředků podnikatelské sféry dnes už není myslitelné, aby fungoval a přežil.

Jak je to ošetřeno v Hostouni, je klub závislý pouze na vás?

Tak to není i když podpora klubu z mé strany není rozhodně zanedbatelná. Naplnění rozpočtu je věcí celé řady našich partnerů a trochu i obce. Stavíme to tak, aby když se stane cokoliv, mohl fotbal v Hostouni existovat dále. Pracujeme pravděpodobně s nejnižším rozpočtem v A třídě, nesnažíme se zbytečně vyhazovat peníze do luftu,snaha je využít prostředky které máme k dispozici efektivně.A re­lativně to jde. Na jaké úrovni Hostouň bude, je pak otázka schopnosti lidí, co se budou o klub starat. Naše filozofie je daná. Většinu hráčů chceme mít na přestup a ti patří klubu, ne Jiřímu Hondlovi.V celém osmnáctičleném týmu áčka máme jen jednoho hráče na hostování. Zatím se z fotbalu odejít nechystám, i když za poslední dobu jsem byl několikrát ve stavu, kdy jsem byl současným stavem fotbalu otrávený a přemýšlel o tom, že toho nechám.

Co vám vadí nejvíc?

Je toho více. Myslím si, že současný fotbal se dostal na rozcestí a v konkurenci jiných sportů začíná ztrácet. Nemá odpovídajíc nabídku pro dnešní mladou generaci. Dílem je to dáno podle mne odtržením vrcholných svazových orgánů od výkonnostního fotbalu a toho co v něm probíhá. Ti pánové ztratili pojem, jak fotbal na této úrovni funguje.Co vůbec obnáší s čím vším se musí vypořádat.Dílem je to také prací jednotlivých klubů a malé ochoty tomuto sportu dát co dnes potřebuje.Hovoří se o změnách metodik tréninků, způsobů práce ale když se podíváte na hřiště různých klubů funguje tam vše stejně jak před dvaceti lety.Samozřejmě i nadšenců pro tento sport rychle ubývá.Bez nich to také nejde.Někteří stárnou a mladí místo nich nepřicházejí tak jak je potřeba.Přirozená generační výměna se nikde moc nedaří.Jsou v tomto směru určitě i světlé výjimky. Pro mne je úděsné zjištění, že hlavní náplní svazových leadrů je boj o moc a pozice a co se děje dole v členské základně, nikoho příliš nezajímá. V našich končinách se fotbal zúžil na reprezentaci, první, druhou ligu, možná ještě velké kluby a všechny ostatní a ti ať si poradí jak dovedou. Pro fotbal tady dole na té naší úrovni nedělají tito lidé vůbec nic nebo lépe řečeno nic, co by mu bylo skutečně ku prospěchu. A podotýkám, že tím nejsou myšleny pouze na finanční prostředky. Představa těchto pánů o tom, jak to na této úrovni funguje, je nahony vzdálená skutečnosti. Nevzpomínám si, že v poslední době něco zásadního pro výkonnostní fotbal udělali nebo přišli s nějakými konstruktivními návrhy, projekty které by k něčemu byly. Také jsem nikoho z nich nikdy nezahlédl, že by se přišel na fotbal tohoto druhu podívat.Pravda chybí nám VIP tribuny, ale možná by byli překvapeni obětavostí a nadšením pro fotbal těch lidí dole a tím co prakticky na koleni dokážou dát dohromady.Je zázrakem, že fotbal jako takový pořád ještě funguje alespoň na této úrovni.

Podle vás jsou absurditou i členské příspěvky do FAČR?

To určitě! Náš oddíl je členem ČSTV, takže platíte tam a teď i na svaz. Takže na principu solidarity třeba pro nás zaplatíme 15 – 20 tisíc a zpátky se vrátí ani ne třetina. To je fakt dobrý princip. A z obou institucí nic nevypadne. Kluby dole jenom platí a nic nedostávají zpátky v jakékoliv podobě. Dnes když přijdete na svaz, tak za jakýkoliv úkon platíte, k tomu se přidávají pořád větší nároky na hřiště, zázemí, rozhodčí, delegáty a vše se hází na kluby. Debata žádná, buďto zaplať a nebo to nedělej. To je nejčastější odpověď na jakýkoliv dotaz. To je cesta, která nepovede k obrodě fotbalu u nás, ale jeho útlumu a přesunu mládeže do jiných sportů. A bez mládeže nebudou v budoucnu výsledky nikde, ani v repre.

Co navrhujete?

Proč třeba neřeknou: zaplaťte příspěvky a my na sebe vezmeme náklady na rozhodčí a delegáty, budeme s nimi pracovat,vytvoříme jim podmínky pro to aby byli profesionálové a zmenšíme tím prostor pro jejich ovlivnění. Proč to nejde ve fotbale, když v jiných sportech ano. Faktem je že v podstatě pískají za hubičku a to také vytváří prostor pro jejich ovlivnění.Vezměte si jenom kolik času spolkne řízení jednoho zápasu, cesta apod. Nebo proč nevyjednají na základě masy, kterou zastupují ceny pro nákup vybavení pro kluby, myslím tím solidní podmínky – nikoliv přeposlání standardních ceníků, jak se to děje dnes. Vyjednávací sílu mají tyto orgány přece ohromnou. Nebo proč neoživí programy pro podporu mládeže? Těch věcí by bylo spousty.

Snad každému vadí i boj o moc…

No jistě, vždyť vidíme na valných hromadách jen ten a pro kluby na nižších úrovních nic z toho dobrého nekouká. Jsme svědky toho, jak se převalují miliony ze strany svazu, ministerstvo školství prezentuje finanční podporu, ale k nám dolů z toho jaksi nikdy nic nedorazí. Nějak se to vždy na cestě vytratí. Pánové by si měli uvědomit, že až padne fotbal dole, padnou s ním i oni. Ztratí své výsadní postavení, sportu číslo jedna. Samozřejmě, že je to dáno i kvalitou delegátů za náš region, jejich schopností se prosadit a ozvat, způsobem fungování okresního svazu, který je takřka neviditelný a pro mne je záhadný ve své náplni práce. Trochu pozitivní je, že si tuto situaci uvědomují alespoň někteří lidé na krajské svazové úrovni a snaží se s tím něco dělat. I když zlepšovat je pořád dost.Když vidíme, ochotu něco pro fotbal a kluby dělat, máme i snahu se do toho zapojit s nimi a podpořit je.Uvědomuji si, že to není krátká cesta a první úspěch mohou přijít až po nějaké době.Nutné je ale někdy začít. Fotbal má nějakou strukturu, (OFS,KFS atd.)pokud se má změnit něco nahoře, musí ale začít od spodu a základním stavebním článkem je OFS, Jestli se věci nepohnou tady, tak je všechno ostatní bude stát na hliněných nohou.

Vadí vám tedy i okresní orgány?

Podívejte se na úroveň okresních soutěží a zejména situaci v mládeži. Nevidím, že byl OFS nějakým výrazným přínosem pro místní region. Třeba k mládeži. Když se jenom podíváte jak vypadají tyto soutěže, jak je vedena okresní jedenáctka mládeže, takže se nemůžete divit klubům, že je to pro ně nezajímavé. Styl práce kolem této jedenáctky – pošlete hráče nebo zaplatíte pokutu je tristní. Vybírá se podle ročníků na papíře a ne podle schopností hráčů.Nevidím, že by se občas přišli podívat na mládežnické zápasy. Kde je pak ta motivace a hrdost těch kluků hrát za okresní výběr. A to by měla být výstavní skříň mládeže okresu. Všechno jsou to jenom řeči. Bez tvrdé a poctivé práce to prostě nejde. Ale není to jenom o mládeži. Těch problémů je více a asi by to vydalo na celý deník, kdybych měl mluvit o všem. Pokud chcete v čemkoliv uspět, musíte do toho nejdříve něco investovat a můžete očekávat změnu. Tady se to neděje. Chybí tomu invence, ochota jít do nových věcí, nápad. Všechno se dělá složitější nežli to je a nic nejde.Jakékoliv téma otevřete – problém.Já tomu nerozumím.To, co jsem ale zaregistroval, byla výrazná aktivita v době, kdy se mluvilo o volbách do OFS. Škoda, že to tak nejde, i když se nevolí. Nikdo se pak nemůže divit, že do tohoto systému nechce nikdo z venčí vstoupit. Co by tam dělal? Měl jsem možnost nahlédnout i do práce jiného OFS a byl jsem překvapený co vše je možné dosáhnout a jak to také může fungovat. Pravda je, že jsou tam i schopní lidé, kteří se o něco snaží, ale pravděpodobně jsou v defenzívě. Nedovedu pochopit, proč různí lidí tak lpí na svých funkcích. No, asi si tímto názorem moc nepomohu. Už vidím ty rozhořčené reakce. Ale někdo to už musí na hlas říci. Musí zaznít, že nejsme s prací OFS spokojeni. Potkáváme se na různých utkání, všichni o té situaci kriticky hovoří a přijde svazová meeting a je ticho. Nikdo nechce jít se svou kůží na trh.Nevím proč. Děláme to všichni zadarmo, je to náš koníček,obětujeme tomu spousty času a myslím, že máme právo to aby ti lidé kterým dáme důvěru ve svazových funkcích pracovali ve prospěch klubů v regionu a konečně začali plnit to, co naslibovali při jejich volbě.

Peníze, úspěch… To přináší i závist. Cítíte ji v okrese Kladno?

Já myslím, že ani není nám co závidět. To, co za úspěchem fotbalu v Hostouni stojí, jestli to můžu neskromně nazvat úspěchem, je hlavně tvrdá práce všech lidí kolem, za což jim patří ohromný dík. Ti fotbalu u nás dávají kolikrát sedm dnů v týdnu a v nadsázce čtyřiadvacet hodin denně. Můžete mít kupu peněz i skvělé zázemí, ale vždycky budete potřebovat někoho, kdo koníčku jakým je fotbal bude věnovat svůj čas a kolikrát i peníze a bude to dělat se zájmem. Bez tohoto vám nepomůžou žádné peníze něčeho dosáhnout a když , tak to nemá pevný základ. Takže závist sice vnímám, ale každý, kdo závidí, měl by se nejprve podívat sám k sobě domů a uvědomit si, proč sám úspěch nemá a to v jakékoliv podobě.Co dělá proto aby ho měl. Bohužel se bojím, že tohle většina závistivců do konce svého života nepochopí (hořký úsměv).

A co přímo v Hostouni, tam lidé fotbalu přejí?

Fotbal má u nás dlouholetou tradici jsme součástí Sokola již 105 let. Když se u nás začnete s někým bavit na ulici, stejně se dříve nebo později stočí řeč na fotbal. Někdy je to až vysilující.Všechno se probírá se všech možných stran a úhlů, každý zápas se několikrát zhodnotí. Fotbal myslím patří neoddělitelně k životu lidí v Hostouni, alespoň té mužské části. Je vnímán jako součást společenského dění vesnice. Má širokou základnu. Samozřejmě, co člověk, to názor, ale důležité je, že se jím lidé baví, že vyvolává diskuse a někdy také emoce a to by měl být na této úrovni cíl.

Vaše začátky ale jednoduché nebyly, Hostouň byla ve fotbalovém útlumu.

Když jsem před několika lety přišel funkcionářsky do fotbalu, spadli jsme z B třídy, byli jsme na padáka i v okrese. Celé se to nějak zastavilo. Řekl jsem, že mým cílem je vrátit fotbal v Hostouni zpět tam, kam historicky patří. Sedli jsme si, promluvili si o tom, co a jak chceme dělat a vyrazili jsme za cílem, který jsme si dali. Někdy je mně kolegy vyčítáno, že chci , aby to fungovalo příliš profesionálně. Osobně jinou cestu nevidím. Jsem zvyklý věci dělat pořádně nebo když to nejde, tak radši vůbec. Polovičatá práce mě nebaví. Nebylo to jednoduché. Prošli jsme celou řadou změn, někteří nám fandili, jiní házeli klacky pod nohy. Dal se ale dohromady sice úzký, ale o to silnější tým lidí, kteří to mysleli vážně. Zlom nastal, když se mi podařilo přivést do klubu Zdeňka Mužíka. Přinesl do mužstva systém, disciplínu a do klubu větší profesionalitu. Hráči pod ním jdou jednoznačně výkonnostně nahoru.To, kde dnes jsme, je i jeho zásluha a samozřejmě i všech ostatních. Asi se nedá změřit, kdo více, či méně přispěl. Je to týmová práce skupiny fotbalových nadšenců, jak jsem již řekl, a také ode všech velká oběť na oltář svého volného času a soukromí.

Největší postavou týmu byl v posledních letech František Motlík. Prý mu hodili laso z Tuchlovic?

Je to pravda, ale zůstane u nás. Nelíbil se mě způsob, jež Tuchlovice v rámci jednání zvolily, se nechci se k tomu více vyjadřovat. Nadšený jsem z toho nebyl, ale snad jsme si to vysvětlili. Není dále co komentovat. Pro mne je podstatné, že Fanda zůstává u nás a že třetí strany ve svých snahách neuspěly. Po podzimu jsme čelili trochu většímu tlaku na naše hráče, než je obvyklé a pro mne je povzbudivé, že se sami rozhodli v Hostouni zůstat a tým se podařilo udržet pohromadě. Potěšený jsem byl z toho, že se objevili i hráči , kteří s k nám sami hlásili. Osobně jsem byl příjemně překvapen, jak se k tomu kluci postavili. Oslovovat hráče je legitimní, ale jde o způsob, který oddíl zvolí. Tyto věci jsou vždy citlivou otázkou.

Trenér Mužík si pochvaluje skvělou účast na trénincích. To na vaší úrovni není úplně zvykem…

My jsme se snažili vytvořit hráčům takové podmínky, aby se mohli věnovat fotbalu naplno. Že to hráči pochopili, je skvělé a příprava je díky tomu na výborné úrovni. Účast je takřka stoprocentní a přístup ke klubu a plnění povinností splňuje všechna naše očekávání.

V Hostouni jsem na podzim i předtím jaře párkrát na fotbale byl a co se mi líbilo, že tam chodí hodně diváků.

Fotbal můžete dělat jen pro bodový a tabulkový úspěch, ale já to tak nechci. Pro mne je nejdůležitější produkovat koukatelný fotbal, který baví lidi. Někdy se to daří více a někdy méně. Klukům a trenérovi často říkám, že mi nevadí prohrát, ale co mi vadí, je odfláknutý zápas.Když tam nechají vše a prohrají, budu první kdo jim pogratuluje. Takový zápas jsme sehráli třeba na podzim v Černolicích­. Nechali tam všechno a byl to nádherný zápas. Myslím, že i klukům se hraje lépe, když je plný stadion a lidi jim za výkon tleskají, jak se tomu občas dělo na podzim. Pokud budou hrát tužku, nikdo tam znova za čtrnáct dnů nepřijde. A dělat fotbal pro prázdné hřiště, to mě nebaví a myslím že ani žádného skutečného fotbalistu to nemůže motivovat. Průměrná návštěva na podzim byla 240 diváků, v ně­kolika zápasech přišlo i více jak čtyři sta lidí. To je pro nás a kluky největší odměnou. Na béčko chodilo kolem 100 lidí. To je na třetí třídu výborné. Slušně byla navštěvována i utkání mládeže.

Akorát máme já i vy problém s parkováním…

Tohle problém skutečně trochu je, kolem sedmdesáti aut navíc je této lokalitě hodně. Ze tří stran je ulice s domy, tam parkoviště nevybudujeme. Za tribunou jsou zase stavební parcely. Ale do budoucna bychom právě tenhle prostor ve spolupráci s obecním úřadem využít chtěli, a to k vybudování dalších sportovišť. A tam by se našlo i místo pro auta. Máme představy jak to rozvíjet, ale bez podpory obce bude těžké to realizovat.

Je něco co Vám nevyšlo?

Máme samozřejmě své problémy. Po úspěchu dorostu v krajské soutěži , kde jsem hráli ve špičce, nám odešla celá jedna generace a nebyli jsme schopni dorost doplnit. Pokoušeli jsme se dát dohromady mládež v rámci spolupráce několika klubů. Byl to projekt opřený o kvalitní soutěž. V podstatě přes naší snahu se domluvit s okolními kluby na ten projekt nikdo nereflektoval­.Výsledek byl, že postupně svá mládežnická družstva rušili. Tohle jsem nepochopil dodnes. Přitom jsme mohli společně zajistit kvalitní soutěž, kvalitní terény, zázemí a do budoucna jsme z toho mohli mít užitek všichni. I ekonomicky to mělo hlavu a patu. Peníze ve fotbale rychle ubývají a tohle mohlo přinést optimalizaci nákladů pro každý zúčastněný klub a odpovídající sportovní úroveň. Je to samozřejmě o dlouhodobé práci. A tady byl asi problém. Kvalitní trenéry a přípravu, která by zvyšovala úroveň hráčů. Pro kluby naší úrovně je i do budoucna jediná cesta přes mládež. Ekonomicky nelze dlouhodobě bez vlastních odchovanců působit na této úrovni. Zkrachovala také jednání s SK o sloučení mládeže, které byli před podpisem smlouvy a schválené svazem. To mě mrzelo hodně. Na druhou stranu jsme dali klukům prostor a šanci se přes béčko, které bylo k tomuto účelově založené. Jestli se kluci prosadí do áčka, je jenom na nich. Někteří musí pochopit, že bez poctivého přístupu k tréninkům to nepůjde.Teď mám pocit, že se trochu výkonnostně zabrzdili. Řada z nich k tomu uspět předpoklady má. Je to jenom na nich.

A co tedy s mládeží dál?

No, začali jsme znovu od píky. Dnes máme přípravky, kde je zhruba 30 – 35 malých kluků a snažíme ses nimi za přispění obětavých nadšenců pracovat. Uvidíme, jak to půjde. Snažíme se k tomu vytvořit podmínky i materiální. Dohodli jsme se např. s Jomou, u nás zastoupenou firmou Agura, na spolupráci v oblasti materiálního vybavení. Joma se stala partnerem našeho klubu, umožnila nám komplexně vybavit klub po této stránce za velice slušných podmínek. Chceme aby se náš klub stal jakousi tváří Jomy v našem regionu. Funguje to dobře, mají pro naše potřeby a možnosti pochopení a věřím, že budeme spolupráci nadále rozvíjet. Investujeme do areálu a tady by to mohlo jít také lépe, ale nevyšly nám některé dotace, které jsme měli již schválené. Po volbách přišel nový politik a i již schválené projekty zastavil. Byli jsme ve složité situaci, kdy jsme měli nasmlouvané dodavatele a pomalu se to rozbíhalo. Ale nakonec jsme to zvládli.Také se nám nedaří vybudovat na hřišti slušné občerstvení. K fot­balu patří pořádná hospoda a párek.Tady máme co zlepšovat.

Naznačil jste to už u mládeže, daří se vám přesvědčit jiné kluby, jichž jen v blízkém okolí máte několik silných, k nějaké spolupráci?

Bohužel. Z mého pohledu je mezi námi příliš nevraživosti a nedůvěry. Určitě je to na škodu věci. Kluby z jiných regionů se navzájem podporují a tady vám soused klidně sekne sekyru do zad. Je pravdou, že určité vlaštovky se začaly objevovat a s některými oddíly jsme vzájemné vztahy narovnali a snažíme se to dále zlepšovat. Příkladem pochopení je třeba Štěpán Sádecký ze Hřebče, se kterým jsme si sedli a věci probrali a nějak nastavili. Dobrá spolupráce byla i s Láďou Jandou z Jenče. Osobně si myslím, že dříve nebo později přijde doba, kdy se budou muset z ekonomických důvodů kluby spojit. Na malém území je příliš vysoká koncentrace a prostředky ubývají, štěpí se. Pro řadu z nich to bude jediná možná cesta existence. Když své zdroje sdružíte dosáhnete vždy více. To co tomu zatím brání je přílišný klubismus.Chybí trochu pragmatický pohled na věc. Až se přehoupneme přes tuto bariéru, věci se mohou pohnout dopředu. Jsem přesvědčený, že k tomu začne postupně docházet. Současná ekonomická situace a nedostatek hráčů to možná urychlí. Musí to ale jít nenásilně, přirozenou cestou, nebo to pak skončí jako v řadě odstrašujících případů.

Určitě je na místě i debata o spolupráci místních klubů s SK. Bez fungujícího SK a střediska mládeže budou mít do budoucna starosti všichni.

Měl by tu být klub, který bude vůdčí v regionu a jakoby to celé zastřeší, ale také na druhou stranu na tom budou moc místní kluby participovat. Určitě to může fungovat, ale musí to být oboustranné a pravidla hry se musí dohodnout dopředu. Mně osobně se nelíbí atmosféra dnešních dnů a nálada vůči SK. Když byli nahoře, tak se různí lidé snažili na tom přiživit a teď, když jsou dole, tak se ti samí snaží do nich kopat. Jasně, za spousty problémů si může SK samo, ale to není přeci důvod ten klub regionálně hned zatracovat a zejména v oblasti mládeže by bylo potřeba dát hlavy dohromady. Je to prostě ještě hodně, co je před námi za práci, a je ještě hodně co zlepšovat. Já osobně jsem otevřený jakékoliv diskusi s kýmkoliv, která posune fotbal v regionu dopředu.