Duchoňové, to je sportovní rodina z Nového Strašecí, městečka na hranicích Rakovnicka a Kladenska. K tamnímu fotbalu patří Ivo, ale i jeho brácha – vynikající sportovní fotograf Jiří, nebo jeho syn Petr, dnes opora třetiligového SK Rakovník.
Když Ivo po operacích obou kolen ukončil ve dvaatřiceti hráčskou kariéru, přešel do pozice rozhodčího. To překvapilo i jeho samotného „Když jsem jako hráč viděl sudího s taškou, tak jsem měl zkaženou sobotu. To přeháním samozřejmě. Ale zkusil jsem si to a pískání mě začalo bavit. A na rozhodčí jsem pochopitelně změnil názor,“ smál se po letech v rozhovoru, když kariéru ukončil.
Mezitím vyšplhal až do třetí ligy, což podle něj byl strop. Věková hranici rozhodčích se snižuje a dnes musíte podle Duchoně začít v osmnácti letech, abyste skutečně došli až třeba na vrchol ledovce. „Podle mne jsem vytěžil maximum, vždyť jsem začal ve dvaatřiceti,“ prohlásil.
Kvůli věku také nakonec skončil před třemi lety, bylo mu 53. Klidně mohl řídit zápasy dát, ale řekl si dost. Přece jen s ním vyráželi k zápasům už kluci o třicet let mladší, a to už podle něj bylo moc.
Rozhodčí mu tehdy připravili při posledním mači na Vltavínu skvělou rozlučku, sjelo se jich tam více než třicet. Tohle snad žádný rozhodčí nezažil a ukazuje to oblíbenost distingovaného muže s výborným a kultivovaným projevem, který si však jako sudí samozřejmě musel vyslechnout mnoho výrazů, které do slovníku ani hovorové češtiny nepatří. „Fanoušci jsou všude stejní. Dokud jejich tým nevede 3:0, vyčtou vám každý otočený aut,“ směje se Ivo Duchoň.
U fotbalu zůstal dál. Na Rakovnicku je to potřeba, do funkcí se nikomu moc nechce. Duchoň pomáhá, jak to jde a o víkendy jezdí na zápasy vyšších soutěží jako delegát. Aby toho neměl málo, moderuje hokejbalové zápasy. Začal doma ve Strašecí, Na Kocourku je krásný areál a výborní kluci, kteří došlí před lety i do druhé ligy. Duchoň jim zápasy moderoval jako hlasatel. Nakonec se ve stejné pozici začal objevovat také v extraligovém Kladně, kde už si ho pár let hodně považují.
U milovaného sportu je tak Ivo Duchoň pořád a dělá ho šťastným.