„Po čtrnácti dnech, co jsem se vrátil, mě překvapily dvě nabídky ze severních Čech, z divize a krajského přeboru. Jenže jsem potkal Petra Brabce (trenéra mládeže SK Kladno a někdejšího ligového borce Teplic) a ten mi dal nabídku ke kladenskému dorostu. Podíval jsem se na tabulku, viděl, že získali na podzim osm bodů, ale řekl jsem si, že Kladno je Kladna a tady jsem doma,“ říká chlapík, jenž 22. května oslaví padesátiny.

Jak se vám žije po opuštění stísněného vězeňského prostoru? Začlenění do normálního života nemusí být jednoduché, našel jste třeba zaměstnání? Nechybí peníze?
Peněz moc nemám, ale jsem na to zvyklý, míval jsem jich i méně. Jsem skromný, stačí mi i málo. Práci zatím nemám, jsem na pracovním úřadu. Mohl jsem jít, jenže bylo to na tři směny, což by mi u trénování vadilo. V Kladně se totiž podílím nejen na přípravě devatenáctky, ale také osmnáctky. Navíc mě čekají dost náročné operace obou kyčlí. V létě mi vymění levou, v zimě pravou.

Co pobyt v nápravném zařízení, jak moc vás ovlivnil?
První rok nebyl moc hezký, protože jsem neměl vyřešen ještě jeden soudní proces kvůli alimentům. Byla to drobnost, ale kvůli tomu jsem nemohl jít do práce. Pak už se to zlepšilo, nazval bych to lepší ubytovnou. Do práce už jsem šel a šil autopotahy.

Jak vám to šlo?
Myslím, že dobře. Zjistil jsem, že nemám jen šikovné nohy, ale i ruce (úsměv).

Dá se tam něco vydělat?
Já moc ne. Když jsem nastoupil trest, měl jsem dluhy a z těch vám skoro všechno strhnou. Nechali mi kapesné. Na tabák, kafe a přežití mi to stačilo.

Do vězení jste se dostal hlavně kvůli sledování a ohrožování bývalé přítelkyně a samozřejmě to bylo spojené také s alkoholem. Máte tyhle zásadní věci pro další život vyřešeny?
Samozřejmě, tři roky ve vězení mi stačily. Ale ne že by se mi ženy dál nelíbily (úsměv).

Vrátím se k fotbalu, jaké máte teď trenérské ambice, sny?
Už na začátku jsem klukům v SK Kladno, tedy Petru Brabcovi, Kubovi Andrýskovi nebo Tomáši Abrhámovi řekl svou vizi: Zachráníme se! Vím, že se to nakonec povést nemusí, to je fotbal, ale pokud ano, tak věřím, že příští rok budeme hrát o postup. Vidím obrovskou kvalitu kladenských kluků a pevně v ně věřím.

Co jste nejmarkantněji změnili?
Začali jsme zařazovat i mladší hráče. I proto jsem nešel do žádného zaměstnání, abych mohl všechny tři dorostenecké kategorie důkladně poznat. Zjištění bylo skvělé, je tady až překvapivě dobrý potenciál.

Nicméně jsou na Kladensku odborníci, kteří naopak tvrdí, že na SK Kladno se s mladými nedělá jako v minulosti, kdy bylo normální do divizního týmu zařadit hned několik hotových hráčů za rok. Co vy na to, když jste se seznámil se situací?
Nevím, kdo to řekl, ale není to vůbec žádná pravda. Znovu zopakuji, že jsem moc překvapen, kde se tolik kvalitních hráčů v Kladně bere. Já zařadil do devatenáctky patnáctiletého a šestnáctiletého kluka, a oni jsou tahouny týmu. Jmenovat je ale nebudu, už teď nám je chtějí ukrást (úsměv).

Udělali jste tedy mix všech dorosteneckých kategorií, je to tak?
Ano. Na podzim ještě hrál Českou ligu tým složený z hráčů narozených v roce 1999, tedy těch nejstarších. Nešlo jim to, uhráli osm bodů. Proto mě jako první napadlo, že to musíme dělat jinak a vzít všechno nejlepší, co v klubu hraje. Zatím se to daří, udělali jsme už dvakrát tolik bodů než za celý podzim a stoupáme.

Při koučingu jste na mladé kluky hodně pozitivní, neustále je povzbuzujete a chválíte. Je to vaše cesta?
V podstatě se tak chovám vždycky, nicméně kdybyste se zeptal mých bývalých hráčů, tak byste pochopil, že umím být v určitých situacích i negativní. Ale nikdy ne před lidmi! Zlý bývám, ale ne tak, že křičím a jsem sprostý, spíš ironický. To přichází vždy, když hráč dělá něco naprosto špatně. Kluci, které mám teď, na ty jsem nic takového zatím použít nemusel.

Pokud se chcete udržet, musíte už prakticky jen vyhrávat. Stěžejní bude asi bitva s Motorletem, který je před vámi. Dá se zvládnout?
Bude to ještě hodně těžké. Není důležité, jestli nakonec sestoupíme. Pro mě je důležité, že jsme se z úplného dna vyhrabali někam, kde se dá ještě bojovat. A atmosféra v kabině je naprosto úžasná. Co se týče utkání s Motorletem, jsem přesvědčen, že ho zvládneme.

Není to tak dávno, kdy jste vedl Kladno v nejvyšší soutěži, pak se ale podobně jako Vy řítilo rychle do propasti. Teď jsou prý vyhlídky nadějnější, stadion koupí město. Věříte, že se vrátí lepší časy?
Já kolem sebe slyším dost věcí, ale buď se to stane, nebo nestane. SK Kladno je každopádně moje srdeční záležitost.

Vaše druhé fotbalové srdce ale patří bezpochyby Liberci, kde jste hrál i trénoval, byl jste tam řadu let. Teď tam vyhodili trenéra Holoubka, nevolal majitel Karl vám?
Liberec je druhý domov, tam bych asi šel (smích). Nicméně pan Karl asi těžko ví, že zase existuju. Poslední půlrok se jim asi moc nepovedl, když se pan Karl rozhodl vyměnit trenéra ještě před koncem sezony. Rozhodnutí udělat trenérem pana Holoubka asi nebylo špatné, ale něco tam nesedlo. Nějak moc to neřeším.

Liberci mohlo ublížit hlavně to, že z pozice šéfa sportovního úseku odešel do Slavie Jan Nezmar, s nímž se dobře znáte a kopali jste spolu. Souhlasíte?
Honza Nezmar je hrozně chytrý kluk. Byl jsem až překvapen, že se pustil zrovna do téhle pozice, ale vyšlo to. Zda Liberec najde někoho dalšího tak šikovného, to netuším. Takoví lidé se prostě musí nějak najít.