Nejprve sobotní duely spaloval prudký sluneční žár, kvůli němuž museli rozhodčí pravidelně přerušovat hru a po dohodě týmů se hrací čas zkracoval na dorosteneckých 2x40 minut. V neděli dusilo utkání o třetí místo předbouřkové parno a po půl hodině odehraného finále prudká a nespoutaná bouře ukončila do té doby bezbrankovou bitvu, proměnila bezvadně připravené hřiště na několik lagun a zasypala ho urvanými listy a větvemi. O vítězství Dobrovíze tak musel rozhodnout los kapitánů v kabině rozhodčích. Velká škoda…

Oba sobotní duely měly proti papírovým předpokladům zcela obrácené výsledky, a tak na očekávané finále domácí Jenče s rezervou Hostouně nedošlo. Nejprve kostrbatě poskládaná sestava Dobrovíze nadšením a bojovností přebila mládežnickou aktivitu Hostouňských, s trochou štěstí (hlavně při druhém gólu padáčkem…) se ujala v první polovině vedení, které přes zvýšené úsilí Hostouně už udržela do konce.

Těžké blamáže se dočkali domácí hráči a příznivci, když se na sestavě zásadně podepsal prázdninový čas a většina hráčů se na hřišti viděla poprvé. Dlouhou dobu se zdálo, že to nebude na závadu a s posíleným soupeřem z Červeného Újezda (přišel sem třeba unhošťský Fridrich) si přesto domácí poradí.

Herně je v prvních desítkách minut přehrávali, ovšem zhruba po půlhodině si postavil míč k trestnému kopu zkušený veterán Poláček a náhradnímu brankáři Křenkovi vymetl pavučiny v horním koutě branky. A když se po chvíli ujal další trestňák a v závěru poločasu se podařil rychlý únik zakončený technickým přehozením, rodilo se velké překvapení. A ve druhé půlce bylo dokonáno ještě dalšími 2 přesnými zásahy, když Jenečští vrhli ve velkém vedru všechny síly do bezradného útočení, kterým jen rozchytali brankáře Červeného Újezda a jednou rozezvučeli tyč za jeho zády. Přitom ovšem zůstávala okénka vzadu a nečekaný debakl byl na světě.

Nedělní duel poražených už díky poopravené sestavě Jenče nabídl úplně jinou podívanou a hostouňští mladíci (měli za sebou pouhé tři tréninky) si postupně uvědomili, že je v nové sezóně ještě čeká kupa práce, aby hráli důstojnou roli ve vyšší soutěži. Hlavní střeleckou roli si tentokrát přisvojili jako za mlada Jar. Kotík (4 zásahy) a Pavel Valko (2 branky a hattrick na dohled), se kterými si mladá obrana postupně vůbec nevěděla rady a některé kombinace až do kuchyně daly mnohým inspiraci ke vzpomínkám. Konečným výsledkem 7:1 získali domácí třetí místo v turnaji, napravili si pokaženou chuť, udobřili si fanoušky i trenéra Josefa Vacovského.

Z nečekaného finále si diváci mohli ve stále houstnoucích těžkých a hrozivě temných bouřkových mracích užít vyrovnané hry jen něco přes pětadvacet minut. Pak se setmělo, nebe se otevřelo, poryvy větru ohnuly okolní stromy a po úprku všech aktérů do kabin bylo po fotbalu. Na rozdíl od večerního ligového zápasu v Brně už se prostě regulérně bez nasazení životů dál hrát nedalo… Je to velká škoda, oba finálové týmy by si to jistě rády sportovně rozdaly.

                              Vladimír Kučera