Že budou páteční a sobotní oslavy v tak příjemném duchu, na tom má zásluhu i klan Nedvědů. Otec Josef, dlouholetý předseda klubu, ale také syn Robert. Měl blízko do ligy, nakonec jako hráč úspěšně prošel silnými kluby jako Kladno, Karlovy Vary a hlavně Přední Kopanina. Z ní postupně přilákal do Jedomělic řadu bývalých kamarádů a spoluhráčů a dohromady vytvořili silné fotbalové mužstvo sázející na atraktivní ofenzivní fotbal.

Právě Robert Nedvěd (34) odpověděl Deníku na několik otázek v obsáhlém rozhovoru.

Vracel jste se do mateřských Jedomělic jako poměrně mladý fotbalista, který ještě mohl hrát vyšší soutěže a třeba si i vydělat nějakou korunu navíc. Proč tak brzký návrat domů?

Největší roli sehrála moje nová časově náročnější pozice v práci. V mé poslední divizní sezoně na Kopanině mi práce nedovolovala pravidelnější trénink, ale důvodů bylo určitě více. Klub v tu dobu opouštěli z různých důvodů všichni mí nejbližší. V hlavě jsem to měl vždy tak, že mě živí hlavně práce, že fotbal tu není napořád. Takže jsem nakonec rád vsadil na novou práci, protože s tím byl logicky spojen i můj návrat do Jedomělic. Vždy jsem si říkal, že se nechci vracet někdy až ve čtyřiceti letech, kdy už těch sil nebude tolik. Na hřišti v Jedo jsem vyrostl a lidi kolem zdejšího fotbalu jsem vždy vnímal a doteď vnímám jako svoji rodinu.

Jedním z důvodů mohl být i táta, nebo se pletu?

Táta mě fotbalově ovlivnil samozřejmě nejvíc a já to nikdy do profi fotbalu nedotáhl, tudíž bylo dlouho mým snem mu pomoci v Jedomělicích. Že to ale půjde takhle, to jsme skutečně neplánovali. Někdy se spolu musíme smát, když vzpomínáme, jak jsme si říkali, že bychom chtěli jednou hrát v Jedo okresní přebor a že by bylo fantastické ho udržet déle než jeden rok!

Jedomělice prožívají fotbalový sen. Řekl bych, že i díky vaší personě, vašemu morálnímu kreditu (Robert je držitelem ceny fair-play čs. olympijského výboru) se tým povedlo posílit. Cítíte v obci, že je to opravdu fotbalový sen, zajímá hra i nefotbalisty?

Dobře jsem věděl, jak to je ve vsi rozdělené. Asi jako v každé – polovina obyvatel miluje fotbal a ta druhá půlka ho moc ráda nemá. Strašně mě vždy lákalo vytvořit mužstvo, na které by místní byli hrdí, vlastně se o to snažíme doteď. Proto pro nás bylo vždy klíčové, aby v kádru bylo co nejvíce domácích hráčů a to se myslím nadmíru daří. To co se stalo v posledních dvou letech v podobě hlasitého fandění našeho fanklubu, na to do smrti nezapomenu a budu těm chlapcům navždy vděčný! Nesmírně si také vážím podpory obce jako takové a vnímám to jako vzájemnou pomoc. My totiž na oplátku reprezentujeme Jedomělice nyní už v širokém okolí, v některých končinách o naší vísce slyší díky fotbalu úplně poprvé.

Sokol Jedomělice slaví padesátiny







Klub se po dlouhých poradách rozhodl, že bude hrát krajskou I. A třídu. Jak se to celé rozseklo?

Z těch hektických dnů po posledním kole, po postupové nabídce, budu mít možná nějaký zdravotní handicap (úsměv). Ač jsme o tom dlouze přemýšleli, rozhodli jsme se zůstat v B třídě. Měli jsme v tom jasno nebo jsme si to tedy alespoň mysleli. Ze sportovních i ekonomických důvodů je pro nás I. A třída nereálná! Jenže co se strhlo po našem oficiálním prohlášení, to situaci razantně změnilo. Vůle členů naší organizace a všech podporovatelů klubu byla tak veliká, že jsme byli spíše „nuceni" I. A třídu přijmout. Já sám byl vždy proti, ale moje paní mi plamennou řečí doma hodně zamíchala myšlenky, stejně tak jeden pán z našeho výboru mě trošku „vyhecoval" a nakonec změnu mého původního rozhodnutí umocnil sám starosta obce, jenž jako první zvedl ruku pro vyšší soutěž. Doteď si nedovedu představit, že pojedeme s týmem, který hrál nedávno nejnižší soutěž v zemi na mistrák třeba do Slaného. Pro mé spoluhráče, kteří jsou v týmu služebně nejstarší – Vlasta Kolbuch, Petr Kubenka, Tomáš Henlín, Petr Laštůvka a Richard Knotek je to opravdu příběh, co nekončí.

TJ Unhošť - Sokol Jedomělice 2:0, I. B.tř.okr. Kladno, 26. 4. 2015









Fanoušci obvykle vidí hlavně výsledky, ty jsou podstatné. Ale vám se zřejmě v klubu povedlo v poslední době udělat mnohem víc. Zlepšili jste zázemí, máte v tomhle ohledu nějaké další plány?

To pro nás bylo vždycky klíčové. Na hrací ploše svépomocí pracujeme neustále, nemůžeme si dovolit zaplatit firmu, aby nám upravila hrací plochu. Musí na tom pracovat všichni včetně hráčů. Stejně tak stav kabin prochází již delší dobu nutnými rekonstrukcemi. Nicméně noví soupeři mohou na luxus u nás zapomenout, ale zase je na oplátku přivítá krásná a příjemná vesnická atmosféra našeho sportovního areálu.


Když se ještě vrátím k I. A třídě, nebojíte se, že ne všichni na tu soutěž mohou stačit výkonnostně? A že by se pak mohly narušit vztahy, na které asi sázíte?

Pravda. Je to i věc, na které se s tatíkem výjimečně úplně neshodneme. On je vždy zapálený pro svoje rozhodnutí a v momentě, kdy jsme si odsouhlasili postup, by hned šel shánět nové posily. Mou jednoznačnou podmínkou je, že chci hrát novou soutěž s kádrem, který si ji vykopal. Jinak by pro mě vše ztrácelo smysl. Samozřejmě rozšíříme hráčské řady přibližně o dva fotbalisty, ale tak to mu je u nás vlastně každý rok z důvodu oživení mužstva. Ale abychom najednou přivedli pět hráčů a chtěli trénovat třikrát týdně, do toho bych nikdy nešel! Jdu – jdeme do toho s tím, že plus-minus zachováme systém a nastavení, které v klubu máme. Ano a třeba i se hned po roce vrátíme zpět do B třídy, ale zkusíme si to na vlastní kůži a do kroniky si zapíšeme účast v A třídě. Vztahy v našem týmu a klubu jsou pro mě tím vždy tím nejdůležitějším.

O čem je vůbec jedomělická parta? O dobrém fungování kabiny? Nebo si posedíte po zápase, po tréninku, stýkáte se mimo fotbalové hřiště?

Je tu strašně moc lidí, kteří jsou s oddílem spjatí už několik let. Do party totiž nepatří jen hráči. Velmi rádi a často si sedneme společně i mimo sezonu. Tak nějak vždy po delší době přirozeně vznikne akce, na které se společně vyřádíme. Hodně pomohla možnost po zápasového posezení na hřišti. A nadále velmi rádi využíváme možnosti místní hospůdky. Strašně moc také dělá, jakým způsobem fotbal v Jedo děláme. Ukazujeme, že se dají hrát vyšší soutěže i na malých vesnicích bez větších peněz a na to jsem hrdý. Nikdo nikdy u nás nemůže druhému nic závidět, protože od klubu peníze hráči nikdy neuvidí, naopak je nutíme my, aby svými příspěvky klub podporovali.

Možná je také důležité, že máme v týmu více zkušenějších hráčů, kteří si chtějí fotbal již hlavně užít, ale jejich „ješitnost" jim nedovolí nic vypustit a svým chováním a vystupováním jdou příkladem těm mladším. Jedinou speciální výhodou disponuje pouze Honza Charvát, který netrénuje a jezdí si na zápasy jak se mu zachce a klub mu to ještě s díky toleruje (úsměv).

Slavíte velké výročí založení klubu. Tušíte, že jednou vaši potomci budou třeba vzpomínat: Jó to tenkrát, když se tady hrála první A třída, to byly časy…

Právě tím jsme asi nejvíc motivováni (úsměv). Je nám jasné, že krajská úroveň není v Jedo navěky. Proto si současnost neskutečně užíváme a já klukům v kabině, když se nedaří, neustále připomínám, že oni jsou ti nejlepší, co tu kdy hráli! Vlastně to vyšlo skvěle. K padesátiletému výročí si dáváme I. A třídu! O tom se tu ani nesnilo. Ale je pravda, že až tenhle kádr bude v důchodu v Jedo za klandrem na fotbale s pivem a klobásou v ruce, tak se mají budoucí místní fotbalisté na co těšit, asi budeme hodně chytří…

Jak vůbec bylo složité připravit oslavy, které se odehrají už od nadcházejícího pátku. A co vše bude jejich součástí?

Chceme si je udělat hlavně sami pro sebe. Proto jsme tentokrát nezvali žádné „věhlasné" mužstvo, chceme všechny bývalé, ale i současné členy naší organizace přivítat jak u nás v pátek v sokolovně, tak v sobotu na hřišti. Nechceme, aby se přišli podívat na něco či někoho, ale abychom se přišli navzájem shledat a oslavit toto výročí. Moc rádi přivítáme všechny příznivce naší organizace. Největší událostí pátečního slavnostního zasedání z mého pohledu bude představení knihy věnované historii TJ Sokol. A v sobotu se strašně těším na hřiště, až znovu uvidím všechny bývalé hvězdy jedomělického fotbalu.

Jak se za rok rozhodnete, když vám nabídnou postup do krajského přeboru…

Jak znám tátu a sebe, tak budeme dlouho váhat, ale hráči nás přehlasují (úsměv). Teď vážně. Pokud se udržíme, bude to větší zázrak než samotný postup.

Robert Nedvěd

34 let, ženatý 5 let (v září s paní čekají narození mimča)
fotbal: Nejdřív Jedomělice, pak Slaný, v žácích přestup na Kladno, tam do dospělých. V první sezoně pod trenérem Koubkem v 18 letech dostával hodně příležitostí a navíc tým postoupil do třetí ligy. Pak tři roky třetí liga s Kladnem, tu poslední kvůli zranění hostování v Jedomělicích (což byl docela šok), pak návrat na Kladno do divize. po koupi druhé ligy se nevešel do kádru, a tak odešel na hostování do Přední Kopaniny, poté na roční hostování v Karlových Varech (třetí liga). Pak na dlouhých sedm let zpět na Kopaninu, kde zdomácněl. A v roce 2006 zde získal cenu fair play od ČOV). Během divize návrat do Jedomělic pro pracovní vytížení, pak znovu zpět na Kopaninu, ale po roce definitivně do Jedomělic.

zájmy: miluje sport, moře, nejraději relaxuje se svou paní na zahradě u bazénu nebo s rodinou obecně. Poslední roky ho baví psát, zejména články na web jedomělického fotbalu.

zaměstnání: je teamleaderem řidičů americké zásilkové společnosti.