Hodně zdařilý úvodslavnosti obstarali fotbalově nadšení 6-letí caparti, kteří se proti sobě hrdě postavili v zelených dresech Jenče a tradičních, mnohem slavnějších barvách Sparty Praha často s trenýrkami až na zem… Na konečném výsledku v tomto případě, a vlastně v žádném utkání hraném po celý slavnostní den, vůbec nešlo, ale to nic nebránilo v nasazení malým fotbalistům, ani v povzbuzování davům jejich ambiciózních rodičů nebo prarodičů. Určitě přitom vznikla spousta cenných snímků a videí do rodinných alb a sbírek. Na konci se samozřejmě projevila větší zkušenost i sehranost sparťanských nadějí, ale ani místní prckové si určitě ostudu neudělali.

Pak přišel na řadu jeden z vrcholů dne. Na zelený pažit proti sobě nastoupila stará garda Sokola Jeneč a mužstvo bavičů, ale i profesionálů AMFORA (tedy původně AMatérské FOtbalové RArity), kteří měli tu čest poprvé vyzkoušet nově dobudovanou kabinu a její zařízení – a i mezinárodně protřelí borci projevovali velmi nelíčené překvapeni.

Tentokrát stavitelé týmu AMFORY nic nepodceňovali a do boje nasadili prakticky to nejsilnější, co v početném týmu vlastně mohou vybrat. Takže to při čtení zahajovací jedenáctky spíš vypadalo na benefici české (ale částečně i československé) fotbalové reprezentace, když se do ní vedle bývalých nositelů dresů se lvíčkem dostal jen reprezentant atletický - desetibojař Robert Změlík, kterému sice přibylo nějaké to kilo, ale na vynikající kondici se moc nezměnilo.

V celé sestavě přítomných Kostelník, Steiner – Dobiaš, Tittelbach, Salava, Rada, Bičovský, Horňák, Skorkovský, Jakubec, Hložek, Hruška, Fiala, Ševčík, Petr Novotný, Vágner, Skamene, Hron, Siegl, Změlík si ostatně může rychle každý udělat obrázek o podílu profíků a amatérů… Čestný výkop obstarala Mahulena Bočanová s Leškem Semelkou (před 2. poločasem pak ještě i „kamarád z deště“ Sagvan Tofi)., řízení se pak ujal usměvavý a fotogenický Pavlín Jirků, jehož výklad pravidel se ovšem občas hodně blížil rozhodčím, kteří do Jenče jezdí na I.B třídu… V tomto případě se však desetimetrové ofsajdy ostrostřelců typu Romana Skamene nebo Karla Vágnera ještě daly jakžtakž pochopit…

Není proto celkově moc divu, že AMFORA nastřílela domácím, z nichž mnozí po letech složitě doma hledali kopačky i další výstroj, 8 branek a inkasovala pouze třikrát. Hlavním výsledkem ale stejně bylo, že se všichni na hřišti a také davy v hledišti, včetně až neuvěřitelného množství maminek s kočárky a čerstvými potomky, hodně dobře bavili…

Poté následovalo utkání dalších mladých nadějí Jenče, kterým se tentokrát postavilo nedaleké Kladno. I v tomto případě byla zcela logicky převaha na straně mnohem většíhotýmu, ale všechny doslova fascinovalo, že očekávané vítězství Kladna naprosto s přehledem zařídila hlavně copatá hráčka s číslem 15, která si herně užívala svou holčičí převahu nad klukovskou početní přesilou a sázela jeden utěšený gól za druhým…

A posledním bodem sportovního programu (vedle mnoha dalších, hlavně dětských atrakcí) se stalo „bratrovražedné“ a už od počátku dost vyhecované utkání místních příznivců nejtradičnějších českých klubů Sparty a Slavie, do kterého se zapojila většina aktivních hráčů fotbalového oddílu, ale i mnozí hodně netradiční fotbalisté. O možnost vyzkoušet si vypůjčené originální dresy obou českých velkoklubů byla doslova rvačka.

Na počátku se zdálo, že je „sparťanská“ sestava opticky i výkonnostně silnější, ale po hodně nevydařené sezóně svých sešívaných miláčků se nakonec vzchopili k mnohem kolektivnějšímu výkonu místní „slávisté“ a nakonec v hodně pohledné zápasu vyhráli jako jisté malé zadostiučinění v poměru 6:3. Ani ten však nebyl to nejhlavnější, jako celková pohoda tohoto dne. A to ještě naprosto nikdo netušil, že těm „držákům“, kteří přežijí následné radovánky až do pozdního večera, ještě na závěr parádního dne připraví naprosto nečekanou zlatou radost naši hokejisté…

Vladimír KUČERA