Ten i ve svém pokročilém věku se stále aktivně angažuje v okresním fotbalovém svazu, a to u mládeže, kde má na starosti přípravky. A dokonce si o uplynulém víkendu zapískal regulérní zápas IV. třídy mezi Zákolany a Zlonicemi B. Fotbal přitom sám ze zdravotních důvodů nikdy soutěžně hrát nemohl, ale přesto se stal jeho velkou a celoživotní láskou.

Václava Junka jsme osobně navštívili, poblahopřáli mu k jeho významnému jubileu a požádali o krátký rozhovor.

Fotbal jste soutěžně nikdy nehrál, přesto jste se na Kladensku jako rozhodčí stal legendou.

"Je pravda, že ze zdravotních důvodů jsem nikdy v žádném oddíle nemohl hrát, ale fotbal hrál na výborné úrovni můj otec, který pocházel z početné rodiny. Mým strýcem byl jeden z nejlepších předválečných kladenských fotbalistů Josef Junek. (698 zápasů a 368 gólů za A tým SK Kladno – poz. red.). Nezapomenutelnými zážitky z dětství navíc zůstaly zápasy SK Kladno ve Středoevropském poháru proti italským mužstvům Ambrosiana Milán a Juventus Turín.“

Jak ale jste se vůbec dostal k práci rozhodčího?

"Já se hodně brzy oženil, ale žel i brzy zase rozvedl. Po rozvodu jsem se potřeboval do něčeho zapojit, být nějak aktivní, abych ten neúspěch v osobním životě překlenul. Proto jsem se v roce 1964 přihlásil do kurzu rozhodčích, který jsem pak úspěšně absolvoval a začal pískat.“

Pamatujete si ještě na svůj první zápas?

,,Samozřejmě. Bylo to v témže roce, kdy na kladenské Spartě hrálo béčko tehdejšího SONP Kladno a já byl na lajně jako pomezní.“

Jak pokračovala vaše kariéra?

"Začínal jsem pochopitelně v nejnižších soutěžích, často u mládežnických zápasů, ale koncem šedesátých let jsem si zvýšil kvalifikaci a pak až do roku 1985 pískal zápasy v rámci Středočeského kraje. Končil jsem zase na okrese a rozhodčího dělal až do svých pětasedmdesáti let­.“

Na který zápas nejvíc vzpomínáte?

"Těžko si vybavím konkrétní zápas, ale vzpomínám například na duely na Mladoboleslavsku, kde bývala velmi vypjatá atmosféra. Jednou jsem tam jako pomezní dokonce dostal od místního diváka kopanec.“

A na které hráče?

Ve svých začátcích si jako mládežníka pamatuji třeba bývalého útočníka SONP Vaška Hodka. Ten v mládežnických kategoriích dával třeba sedm gólů za zápas.“

Rozhodčího jste dělal neuvěřitelně dlouho. Skončil jste teprve před pěti lety a odpískal nebo odmával na lajně téměř ke třem tisícovkám zápasů. Jak vůbec jste mohl tak dlouho vydržet?

"Držela mě především láska k fotbalu a hodně mi pomáhala i dobrá fyzická kondice. Musím říct, že jsem své činnosti nikdy nelitoval.“

LUBOŠ HORA