Kanonýr Kladenska Aleš Nesládek. | Video: Deník/ Rudolf Muzika

Vy jste toho prošel hodně, ale začínal jsem na Spartě Doly jako řada jiných kluků?
Ano, začal jsem tam a později se ještě jednou vrátil. Mezitím mě ale Franta Pařízek doporučil do SK Rakovník, takže jsme už jako kluk dojížděl. Pak jsem přešel do SK Kladno, vrátil se na Spartu a byl na zkoušce v Teplicích, kde mi to nevyšlo, tak jsem se vrátil do Kladna. Tehdy mi pomohl Pavel Drsek, Kladeňák působící v Jablonci, a právě tam mě nasměroval.

Prvoligový Jablonec, to je pro mladého kluka velká výzva. Jaké to tam bylo po fotbalové i osobní stránce?
Bydlel jsem tam sám, nebo spíš s kamarádem, který přišel do Jablonce z Moravy. V Jablonci to bylo fajn, skvělá zkušenost, nemám si nač stěžovat. Abyste se prosadil úplně, musíte mít i trochu štěstí. Konkurence je tam obrovská a já se dostal i několik tréninků s A týmem. V rámci akce Kopeme za fotbal jsem dokonce odehrál šedesát minut jednoho přátelského zápasu, což byla skvělá zkušenost. Ale jinak jsem spíše hrál za juniorku.

Jaký byl předseda klubu Miroslav Pelta, který v té době šéfoval celému českému fotbalu?
(smích) S tím jsem se potkal jen párkrát. Víc s jeho synem, se kterým jsem hrál v jednom týmu. Takže jsem byl i na návštěvě v rezidenci Peltů. Syn je určitě hodně po tátovi, hlavně v manažerských věcech se nezapřel.

Proč jste se pak vrátil do Kladna? Už jste nechtěl o místo bojovat?
Byl jsem v Jablonci na hostování a Miroslav Pelta se v tom mém posledním roce rozhodl, že vsadí už jen na odchovance a ty, o které mimořádně stál. Pro nás ostatní tam v té chvíli už nebylo místo a poslal nás zpátky domů. Já měl v té době zrovna přetržené vazy v rameni a nemohl předvést vše, co ve mně bylo.

Po návratu do Kladna jste ale gólově také nezářil, klub si možná představoval víc, ne?
Když jsem se vracel, tak Kladno sázelo v útoku na Radovana Kroutila, který dával hodně gólů a dařilo se mu. Mě trenér Pejša moc nestavěl, což se změnilo až po odchodu Kroutila. Ale čím to bylo, že se mi tolik nedařilo, nevím. Jestli jsem neměl takový servis od kluků, nebo jsem prostě neměl střelecký prach. Mohlo to být i tím, že v juniorské lize šlo o rychlost, zatímco divize mužů je o soubojích. Já si na to hned nezvykl.

Nebudí vás ze sna pohárový zápas Kladno proti druholigovému Ústí, když jste měli na dosah senzační postup, ale vy jste po úniku sám na gólmana nejen nedal gól, ale ještě jste byl vyloučen?
(smích) Je to hrozná vzpomínka, zrovna jsme se o tom bavili s mým spoluhráčem z futsalového Brazilu Tomášem Kottem. Co k tomu říci? Hodně blbej den! Nastoupil jsem na posledních dvacet minut a během chvíle šel sám na bránu. Jenže jsem si míč ukopl a pak jsem to chtěl zachránit… Ale jsem si jistý, že jsem gólmana přeskočil, na červenou to tehdy nebylo. Jenže on udělal divadlo, zařval a já šel do sprch.

Podrželi vás tehdy kluci v kabině?
Spíše se mi smáli, ale v dobrém. Já se jim omluvil, protože postup byl tehdy blízko, ale zase tak velkou hlavu si z toho nikdo nedělal.

Vy jste pak zamířil do Tatranu Rakovník, což byl konkurent Kladna. Gólů už jste dával víc, naopak tým byl slabší, jak vzpomínáte?
Na Tatranu se mi líbilo, je tam hezké prostředí, lidé kolem fotbalu byli fajn, i když jak jsem odcházel, byla tam i zlá krev. Ale vzpomínám rád, byť parta nebyla tak dobrá jako v Kladně. Přece jen řada hráčů dojížděla z Prahy a to bylo znát. Je mi líto, jak to s Tatranem vypadá teď, nicméně trochu si za to mohou sami.

Vy jste loni kývl na nabídku A třídních Doks, přitom jste ještě mladý a na vyšší soutěže byste měl, ne?
Hodně jsem nad tím přemýšlel a trenéru Škvárovi jsem říkal, že mou vizí je do budoucna hrát ještě aspoň divizi. Ale momentálně se mi v Doksech hodně líbí. Tým je postaven velmi dobře, funguje v něm výborná parta, jsme druzí o skóre a co jsme se bavili s klukama i vedením, tak postup všichni chtějí. Čili nemám úmysl někam odcházet, rád bych ho s nimi vykopal. Vždyť si vezměte i prostředí dokeského areálu. Povedly se tam udělat skvělé věci a kraj by tomu slušel.

Vám tohle angažmá ohromně sedlo, jste s 19 góly druhý v tabulce střelců za ex-ligovým Miroslavem Slepičkou. Čím to je, že se tak daří?
Šel jsem o dvě soutěže níž, to je znát. A další věc už jsem naznačil, v Doksech je výborně seskládaný tým. V útoku mám perfektního parťáka v Mírovi Balíkovi, který je ohromně rychlý a umí spoustu šancí nachystat, sedli jsme si. Já jeho akce často jen uklízím. Skvělé je celé mužstvo, vždyť jsme několikrát dokázali otočit zápas, to vždycky ukazuje sílu. Snad to bude stačit na postup.

Co Miroslav Slepička, překonáte ho?
To bude těžké (úsměv). On dává každý zápas gól a spíš dva. A mě o jeden gól rozhodčí obrali. Mníšku jsem jich dal šest, ale sudí napsal jeden Baldovi. Každopádně to zkusím, uvidíme.

Byl by pro vás postup do kraje už vrcholem, nebo se ještě chcete někdy vrátit do vyšší soutěže?
Asi bych se ještě někdy aspoň do divize vrátit chtěl, ale tím, že jsme teď na postup s Doksy, tak o tom neuvažuji.

Ve videopříspěvku v úvodu článku si poslechněte, jak to má Aleš Nesládek s Messim či Ronaldem, Spartou či Slavií a na jaký svůj gól vzpomíná nejraději.