Jako téměř všichni kanonýři nezapomněl ani Tomáš Vydra poděkovat za hattrick hlavně svým spolubojovníkům, mezi kterými se aktuálně cítí hodně dobře. Zvlášť on, jako kapitán a vůdce.

„Ve Švermově se teď konečně dala dohromady parta, což tady dřív nebylo. Dík za to patří trenérům Davidu Nedvědovi a Radku Volfovi a samozřejmě všem klukům. Nehraje se jenom fotbal, ale také se posedí, to mám rád,“ říká pětatřicetiletý borec, jemuž koučové našli před podzimem novou roli v týmu a možná i proto se jeden podzimní vstřelený gól změnil na sedm jarních. To už je sakra rozdíl. „Místo prostředku zálohy kopu pod hrotem a to mi vyhovuje. Navíc je za mnou Tomáš Marek a ten je vzpruhou nejen pro mě, ale pro celý tým. Hraje se s ním skvěle,“ chválí Vydra ještě o mnoho zkušenějšího borce.

Sám však pro vystřelení jarní formy také udělal hodně. Ordinuje si pět až šest tréninků týdně, běhá, posiluje, zhubl 12 kilo. „Hodně mi to pomohlo a na hřišti se cítím skvěle,“ přiznává.

close Tomáš Vydra, kapitán Baníku Švermov info Zdroj: Baník Švermov zoom_in Tomáš Vydra, kapitán Baníku Švermov Tomáš Vydra kdysi začal s fotbalem na Lokomotivě, dneska Slavoji Kladno. Ještě v přípravce zamířil do Kročehlav, kde si ho v mladších žácích vybral SK Kladno. Byl tam až do dorostu. „Tam mě naučili hrát fotbal. Byli jsme silná generace a měli výborné trenéry Čurdu, Nového, Haška, Supáčka, Suchopárka. Vykopali jsme dorosteneckou ligu, to byl velký úspěch,“ chlubí se právem Vydra, který byl také v krajských reprezentacích.

V té do 15ti let se sešel třeba s budoucími ligisty Řezníčkem (dnes elitní prvoligový střelec Brna), Pilík, boleslavský Sedláček, Kladeňáci Penc, Pošta, Podraný. „Tehdy jsem dal na republikovém turnaji výběrů svůj asi nejdůležitější gól kariéry. Bylo to v semifinále s Vysočinou na konečných 2:1, takže jsme si zahráli o zlato,“ vzpomíná na rok 2003.

Vydra byl také u toho, když tahle výborná kladenská generace dobyla velkolepý a skvěle obsazený Kouba Cup v jižních Čechách. A není divu, že měl našlápnuto ke kariéře. „Ale do tehdy ligového Kladna jsem se pořádně nedostal. Jednou ano, když to vedl pan Šilhavý (dnes trenér národního týmu), jenže jsem se okamžitě zranil a bylo po šanci.

To samé se mi stalo na hostování ve Strašecí, praskl mi sval a nikdo nevěděl, co s tím. Pak jsem byl na Velké Dobré, kde jsem se potkal se svým dnešním trenérem Davidem Nedvědem, ale i s Jirkou Polákem a Pavlem Růžičkou. Všichni jsme nakonec skončili ve Švermově,“ usmívá se.

Do Baníku ho „přivlekl“ právě Pavel Růžička. Dali si obídek a prostě do něj hučel, až se to povedlo! „Nelituji, byl to dobrý krok,“ má jasno regionální manažer jedné velké firmy a hrdý táta dvou dětiček. „Dětem jsou tři roky a šest měsíců, takže rodina je teď mým hlavním koníčkem. Ale samozřejmě miluju taky fotbal a rád mám další věci. Třeba práci na zahradě, ta mne dostane do pohody, umím tam vypnout.“

Brzy vypne i jarní fotbalovou sezonu, čeká ho závěrečný zápas, protože v posledním kole už s předstihem zadal omluvenku. Třeba stihne dosavadní osmigólový účet ještě trochu rozšířit. Kulatá číslice není tak daleko…