Zápas mezi Tuřany a Stehelčevsí byl hodně zajímavý. Domácí velmi rychle vedli 4:0 právě zásluhou Patrika Plachého, jenže také hosté měli střelce, Kanonýra Deníku z minulého týdne Stanislava Skořepu. Hlavně on se postaral o vyrovnání, a když dal Plachý gól, odpověděl znovu.
Nakonec domácí vyhráli, ale až po penaltovém rozstřelu a tím Stehelčeves na stříbrnou příčku nepustili…
„Na začátku se nám hrálo skvěle, všechno vycházelo, jenže pak nás doběhlo hrozné vedro, to se na nás podepsalo. Nedařilo se nám zastavovat Standu, je strašně rychlej a šikovnej. Nakonec jsme to ukopali aspoň na ty penalty a hlavně si skvěle zahráli,“ byl rád Patrik Plachý.
Odchovanec Slaného měl kdysi nabito na slušnou kariéru, talent projevoval od malička. Hodně toho vyhrával, dokonce i když se s celým mládežnickým celkem tehdy přesunuli právě do Tuřan. „Ano, odešli jsme sem na dva roky a vyhráli svoje soutěže. Pak jsme se všichni rozprchli, ale teď se tady postupně zase scházíme,“ říká dvaatřicetiletý forvard.
Tehdy si ho všimli také v Kladně, kam odešel v žácích, jenže vydržel tam jediný rok. Za vše mohla nepříjemná životní situace, Patrik zůstal jenom s babičkou. „Nešlo to dál, musel jsem skončit. Škoda, třeba jsem mohl ve fotbale něco dosáhnout, ale zase je fajn, že hraju pro zábavu a to je na fotbale to nejlepší,“ říká Plachý, který si v Kladně zahrál i proti klukům, proti nimž teď kope třetí třídu, jako jsou Zdeněk Rada ze Pcher nebo Pavel Hafenrichter, jenž proti němu nastoupil právě v duelu se Stehelčevsí.
Vyšší soutěž si však Patrik přece jen nakonec vyzkoušel, to bylo v dresu Jedomělic. Před lety stál u jejich velkého vzestupu, dvakrát s nimi postoupil a rozloučil až když mužstvo vybojovalo A třídu. „To už na mě bylo moc, rád jsem se vrátil na Tuřany,“ usmívá se.
V sezoně i se čtyřmi víkendovými góly nastřílel 15 branek a rozhodně by mohl být lepší. Jenže… „Mám dvě děti, čtyři a sedm let. Pokaždé prostě na fotbal jít nemohu. Také forma nebyla ideální, až teď ke konci, kdy jsem dal jednou hattrick a teď dokonce pět gólů. I když to zdaleka není jen moje zásluha, jen prostě vím, kde mám stát a míč doklepnout do brány,“ mávne rukou nad svými úspěchy borec, pro kterého základní radost z fotbalu a dobrá parta z Tuřan, která by prý potřebovala jediné, trochu omladit.
Snad se to klubu povede a na své horké půdě bude dál nahánět favority jako naposledy Stehelčeves.
