Foto: Kanonýr Deníku: Mrština chladnokrevně udržel Jedomělice ve hře

A tak v rodném Slaném vyrůstal od malička výrazný hráč, opravdu šikovný, jehož si brzy všimly i větší kluby. Mrštinu si nakonec vybral už v dospělosti tehdy ještě skvělý hráč, ale už také šíbr Králova Dvora Milan Petr (on hraje za Lány dodnes dobře…) a talentovaného Slaňáka přetáhl spolu s Liborem Urbanem k Cábelíkům.

„Vzpomínám na to rád. Dal jsem gól hned v první přípravě a nezapomenu ani svou první branku v mistráku, byla totiž hlavou,“ vybavuje si Mrština, který však vydržel v Králově Dvoře jen půl roku. „Ze začátku jsme dojížděli s Liborem, ale ten po přípravě už nepokračoval a já jezdil sám. A bylo to moc daleko, navíc chtěli čtyři tréninky týdně. Nedal jsem to a s odstupem mě to trochu mrzí. Postoupilo se do ČFL a parta i trenér Kučera byli perfektní,“ vrací se ve vzpomínkách chlapík, který fotbalu v důležitých chvílích nedal, co bylo potřeba.

Perfektní konec okresu nabízí zápletky, největší vyřešil euforicky Mrština

Také později Mrština ještě přestupoval, ale vždycky se pak vrátil do Slaného. Na delší čas si odskočil do Tuchlovic, pak do Nového Strašecí. Nakonec před šesti roky zvolil Jedomělice a byla to dobrá volba. „Podobně jako v Králováku jsem přišel a hned se postoupilo do A třídy. Fotbal je tady o pohodě a ani loňský sestup nás nijak nebolel. Užíváme si okres a boj o první místo. Sice to nemáme ve svých rukách a hrajeme těžké zápasy, hlavně ve Smečně, ale jsme ve hře a chceme soutěž vyhrát,“ usmívá se Bohumil Mrština, který by směle mohl označit svoje poslední dvě branky za životní.

On jich ale dal v kariéře o dost víc a nejraději vzpomíná na tu, kterou vstřelil v dresu Slaného v derby do sítě Vraného. „To jsem měl fakt radost, ale už vám nepovím, jestli jsme vyhráli, nebo remizovali. Spíš to byla plichta 1:1,“ uzavřel chlapík, který kdyby dal fotbalu sto procent, mohl se dotknout nebeských výšin. I tak má za sebou dobrou kariéru a navíc ještě nekončí – v sedmatřiceti je dneska fotbalista mladý kluk.