Jako by do něj uhodil blesk, tak se rozparádil. Hlavně ve druhém poločase, kdy šoupal do vinařické brány jednu mičudu za druhou. Mimochodem právě proti bleskům Lukáš Gil lidi chrání (možná i spoluhráče, když je metá v kabině kouč Josef Fujdiar), má jednu z největších firem v republice na instalaci hromosvodů.

Ale ještě zpátky k zápasu, který udělal Zlonicím takovou radost a Gilovi ještě možná o něco větší. „Je fakt, že pět gólů jsem v přeboru ještě nikdy nedal. Přitom jsem byl po třítýdenním zranění stehenního svalu. Tu první šanci jsem na to svedl, ale pak mi to spíš pomohlo. Měl jsem totiž obrovskou chuť na fotbal a dostával dobré přihrávky. Góly byly normální, ale jeden pěkný do šibenice a jeden zase šťastný po soupeřově teči,“ vyprávěl původem Pražan, odchovanec Motorletu.

Vyrůstal na sídlišti Velká Ohrada v Butovicích a sousedním jinonickém klubu hrál tak dobře, že si ho všimla Sparta. „Bylo mi nějakých devět deset let, když jsem to tam zkoušel. Ale pro rodiče to bylo časově a možná i finančně moc složité. Stejně jsme se za nějakou dobu stěhovali, protože rodiče koupili dům v Beřovicích,“ vrací se Lukáš ve vzpomínkách.

V Beřovicích u Slaného se fotbal nehraje, zato vedle v Žižicích ano a Lukáš s nimi spojil velkou část kariéry. Mohl jít do Slaného, fotbal uměl perfektně, jenže dojížděl do školy do Prahy a další dojíždění by nedával. Navíc rodiče jako učitelé dbali na to, že studium musí mít přednost. „Já se měl v Žižicích dobře. Tam se to na ročníky nedělilo, osmiletí hráli s patnáctiletými. A dorost tam vůbec nebyl, takže jsem v šestnácti šel rovnou do áčka,“ směje se.

Mikhaylo Karabín, kanonýr Sparty Dřetovice
KANONÝR DENÍKU: Střelba jde i bez války, dokazuje Ukrajinec Karabín

Stejně se prosadil, Žižice na něj dlouho spoléhaly stejně jako na o dva roky mladšího bráchu Martina. Také výborný fotbalista dává dnes přednost motokrosu a futsalu, zatímco Lukáš má na prvním místě pořád fotbal.

Jen už pobývá několik let o pár adres dál, ve Zlonicích. S nimi si vyzkoušel i B třídu. „Já míval nabídek víc, v devatenácti mě chtělo třeba i Vraný, které tehdy bylo v laufu. Ale tím, že jsem pracoval v Praze, nechtělo se mi dojíždět domů a pak zase do Vraného na tréninky. Nakonec jsem se v autobuse seznámil s krásnou slečnou a vzal si ji za manželku. A protože byla ze Zlonic, stěhoval jsem se,“ vypráví chlapík s netradičním, spíš španělským příjmením. „Je fakt, že nějaký Španěl Gil hrál i za Spartu, tak jsem se po tom pídil. Ale naše kořeny vedou na Opavskou a Jesenicko, tedy spíš k Polsku,“ vysvětluje.

Ve Zlonicích našel i kluky, které z dřívějška znal, Kubu Švarce, Michala Demetera, další. Chtěl ho šéf Ladislav Šafner a i díky tomu měl snazší začátky, tým ho dobře přijal. Založil rodinu, postavil dům a … dostal na svět zmíněnou firmu na instalaci blesko či hromosvodů.

Jak se k takovému netradičnímu řemeslu dostal? „Po maturitě nebylo jednoduché sehnat v Beřovicích a okolí práci, tak mi táta domluvil brigádu u kamaráda, který v Praze hromosvody dělal. Mě to ze začátku vůbec nebavilo, bál jsem se výšek, ale postupně mě to chytilo a dnes svou práci mám moc rád. Ze začátku jsem začal s nějakými obavami podnikat, ale povedlo se vybudovat jednu z největších takovýchto firem v republice, máme i zaměstnance a daří se,“ uzavírá povídání jedna z nejvýraznějších postav fotbalových Zlonic Lukáš Gil.

Zlonice (v červeném) prohrály doma s Jedomělicemi 1:2. Na snímku Lukáš Gil s Bohumilem Mrštinou. Zlonice (v červeném) prohrály doma s Jedomělicemi 1:2. Na snímku Lukáš Gil s Bohumilem Mrštinou. Zdroj: Roman Mareš

Robert Bečán (vpravo), Kanonýr Deníku a hlavně Otvovic.
KANONÝR DENÍKU: Padesátník Bečán šokoval šesti góly i sám sebe