Kliknutím zvětšíte
Cesty páně jsou nevyzpytatelné. Jiřího Poláka přivály před lety na Kladensko z daleké Aše. V nejzápadnějším městě republiky, tehdy ještě těsně vedle ostnatých drátů, se rodili a rodí skvělí fotbalisté (Skalná Pavla Nedvěda leží nedaleko Aše) a šikovného hráče si tam vyhlédla Mladá Boleslav. V jejím dorostu hrál Polák výborně a dokonce si zahrál i na slavné Spartě proti Tomáši Rosickému. „Před námi hrála na Spartě Plzeň, stěžovala si na kvalitu vedlejšího trávníku, a tak nás, dorostence, dali na hlavní letenský stadion. Ač jsem slávista, tak to byl zážitek, navíc proti mladému Rosickému, i když tehdy jsme nevěděli, že dojde tak daleko,“ vypráví Jiří Polák.
Po konci v dorostu se mu rýsovala nabídka na ligu v Boleslavi, ta měla ovšem podmínku: půjde na vojnu do Letohradu a bude hrát rok tam. „Mně se nechtělo, znáte to, telecí léta. Kdybych kývl, možná jsem mohl něco kopat, ale já se raději vrátil domů do Aše,“ vrací se k rozhodnutí, o nichž si mladí kluci nemyslí, že budou zásadní, ale ona být zásadní mohou.
Jirka si ale nestěžuje. Našel si tehdy práci v Praze (do Aše se však pořád vrací za sestrou, prarodiči i kamarády), a tak se dostal do jinonického Motorletu. Tam se seznámil z dvěma kluky z Kladenska, Tomášem Zelenkou a Pavlem Růžičkou. S perfektními kluky a veselými kopami se dal brzy dohromady i lidsky, a když se oba vraceli domů a podepsali Velké Dobré, šel Polák na Kladensko s nimi.
Pro Čechii to bylo velké terno, krajní obránce s využitím na více postech tady odkopal moře dobrých zápasů a byl obrovskou oporou. A teprve když se rok jeho narození 1979 přestal slučovat s nároky vyšších krajských soutěží, zamířil do Švermova.
Proč tam?
„Byl tam Pavel Růžička a David Nedvěd, jehož jsem také poznal na Dobré. Oba jsou skvělí kamarádi, měl jsem hned jasno,“ říká, ale sám netušil, že bude hrát ještě tak dlouho.
Jenže musí. S mladými to dnes není tak jednoduché, fotbal pro ně není na prvním místě, a tak Jirka, přestože už dvakrát kariéru končil, tak pořád pokračuje. I když… „Po zápase se týden dávám dohromady, už je to fakt někdy složité. Věřím ale, že soutěž nějak zachráníme, přijdou další šikovní mladíci a já v létě zvážím, co dál. Syn mi hraje na SK Kladno za čtrnáctku, starší kluci jim možná vykopou i ligu, tak bych se raději chodil víc koukat na něj. Trochu mu to dlužím.“
Říká nejlepší zápaďák kladenských fotbalových trávníků.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
