Čím to, že kvalitní celek Velvar, v tabulce pátý, doma tolik zápasů pokazil a pak najednou silné béčko Hradce rozstřílel? Vopat netuší. „Myslím, že jsme doma nepropadli ani v předešlých zápasech – snad kromě Mostu – ale nevyhrávali jsme je. Teď jsme si řekli, že prostě musíme, abychom to lidem za celý podzim trochu vrátili,“ vysvětlil předzápasové plány týmu Ladislav Vopat a přiznal, že čtyři góly v dospělých ještě nikdy nedal. „Já myslím, že ani tři, to možná někdy v dorostu. Je ale pravda, že po druhém gólu už na mě kluci začali hodně hrát,“ usmívá se.

Spoluhráči věděli, proč mu přihrávat, na pozápasové dokopné z něj nějakou tu rundu štamprlat vymámili. „Zasloužili si to, moje branky jsou přece i jejich práce.“

Čtyři branky za zápas jsou sice pro Vopata v dospělých premiérou, ale skórovat umí od malička. Rodák z Lubence začínal kdysi v blízkých Blšanech, tehdy to byla ještě slavná fotbalová adresa. Na střední školu však nastoupil v Karlových Varech, a tak se stěhoval na čtyři roky pod vřídla. S jeho talentem si ho všimla pražská Dukla a dala mu šanci stejně jako později Vlašim, České Budějovice, Radotín nebo Brozany.

Před čtyřmi lety ho stěhování přestalo bavit, a přestože se zdá, že s jeho kvalitami měl i na nejvyšší soutěž, smířil se s tím, že profifotbal hrát nebude. „První liga? To si úplně nemyslím, ale druhou jsem občas hrával. Nicméně jsem se v ní nikdy neuchytil trvale, pořád jsem chodil po hostováních, až jsem si řekl, že dál už si raději najdu zaměstnání a budu hrát fotbal při něm,“ říká a dodává, že chybu bere také na sebe. „Je to o hlavě. Kdybych měl vše srovnáno jako dneska, asi bych udělal nějaké věci jinak. Ale je to jen kdyby.“

Svůj nejslavnější zápas odehrál před rokem. Do Velvar zavítal nejlepší klub republiky Slavie, stadionek se zaplnil tisíci diváků, televizní kamery rozsvítily světla.

A Vopat zařídil proti hrdému mistrovi do půle dva kousky!

Slavia to tedy otočila, ale i trenér Jindřich Trpišovský přiznal, že o kvalitách Vopata věděl a svůj tým před ním varoval. „Je hezké, když vás zmíní nejlepší trenér v republice, ale zase bych to nepřeceňoval. Fotbalový píseček v Čechách není tak velký, a kdo se v něm pohybuje, zná hodně lidí. Nicméně opravdu se to poslouchalo dobře,“ usmál se osmadvacetiletý borec.

Ten byl na hranici dalšího většího přestupu letos v létě, kdy ho s vážnou nabídkou oslovily Zápy. Stejná soutěž jako Velvary, také výborné podmínky na fotbal a ještě lepší tabulkové postavení. Vopat však zůstal. „Sedli jsme si s vedením a vyhodnotili to. Zůstal jsem a rád,“ má jasno Vopat, pro kterého je fotbal už hlavně radostí.

Jak říká, ta přichází hlavně s vítězstvími, jichž mají Velvary naštěstí v posledních letech mnohem víc než porážek, i když si po letech tým musel zvykat na nového trenéra. Prověřeného Pavla Janečka vystřídal v létě nečekaně Zdeněk Hašek. „Změna trenéra je vždycky impuls, ale zároveň si to musí nějak sednout. U nás v týmu pana Haška někteří kluci znali, takže věděli, co očekávat, my ostatní si museli zvyknout, on také. Ale myslím, že si to sedlo a bude to dobré,“ tvrdí Ladislav Vopat.

A změní ještě někdy dres? S už zmíněným Jindřichem Trpišovským, jehož před rokem zaujal, by prý klidně promluvil… „Jasně, jsem na telefonu!“ uzavřel se smíchem Kanonýr Deníku.