Začátkem prosince oslaví padesátku a pokud se nenajde někdo mladší a lepší, tak nemíní místo v šestnáctce soupeře opustit. Minimálně dva roky chce vydržet a má k tomu pádný důvod. „Rád bych si zahrál v jednom týmu s mým třináctiletým synem, který hraje za žáky Lhoty,“ prozradil borec jehož fotbalový život je spojený s Bělčí.

Až na jednu výjimku. Jelikož v Sýkořici a okolí nebyl žádný mládežnický tým a honili balon po hřišti jen tak, sebral se v šestnácti letech a jel si přihlásit do dorostu Kladna! Vydržel jen pár měsíců, než rodiči netolerovaný průšvih ve škole ukončil jeho kariéru v ligovém klubu.

Naštěstí v té době v Bělči založili dorost. „Trenér pan Dvořák se tehdy ptal, na jakém postu chceme hrát, řekl jsem si o středního útočníka,“ přiblížil Luboš, jemuž neřekne nikdo jinak než Papírák. Když byl ještě prcek, dostal přezdívku od strejdy.

Protože se v prvních zápasech přes moře šancí neprosadil, pohrozil mu trenér, že půjde do obrany. V dalším utkání odpověděl rázně – vstřelil šest branek a tady se zrodil bělečský kanonýr, jenž si dokáže poradit i s krizí, když mu to tam nepodá.

Jednou si jako protizbraň koupil bílé kopačky a hned je pokřtil hattrickem. „Teď když si koupím nové, tak dokola říkám, že už jsou poslední,“ usmívá se s tím, že v jeho případě hraje na hřišti velkou roli štěstí.

„A hlavně bez skvělé party, která v Bělči odjakživa je od hráčů po fanoušky, bych žádné branky nedával,“ tvrdí Diviš a dodává, že aktuální pauzu přivítal, poněvadž se začala ozývat z fotbalu zraněná záda, která mu maximálně dovolí odehrát zápas. O tréninku nemůže být řeč.

A na závěr perlička. Ač se jmenuje Lubomír, je od malička v oficiálních zápisech o utkání vedený jako Luboš!

Luboš Diviš, dlouholetá opora Bělče. Tady zcela vpravo ve vypjatém mači v Lidicích.Zdroj: Bohumil Kučera

Luboš Diviš v Lidicích - je zcela vpravo.