Kdysi ho nechtěli do kladenského A dorostu, byl malý, hubený. Ale vyrostl, nakonec se i do A týmu mužů Kladna probojoval, ale víc slávy udělal v jiném kladenské klubu – Lokomotivě. Hrála tehdy třetí ligu a Duda sem přišel z VTJ Slaný, kde byla také parádní parta skvělých hráčů.

Dudovi poté hodily lasa pražské třetiligové kluby Krče a později Střížkova, v pětatřiceti pak kývl na nabídku Velké Dobré a vrátil se na Kladensko. Na Dobré ještě hrál osm báječných sezon, teprve pak se vrátil mezi kamarády, které měl od dětství doma v Dubí. I tam mu to pořád kope skvěle, což dokazuje i Radkovo umístění v nedávné anketě Deníku o Nejpopulárnějšího fotbalistu Kladenska, kde skončil třetí.

POZDNÍ ZAČÁTEK, TŘI LIGOVÉ MINUTY

Radek Duda přitom s fotbalem začal poměrně pozdě, až v deseti. A ještě ne doma v Dubí, kde děti i Duda sice hráli fotbal každý den, ale ne organizovaně. Nepsaným pravidlem bylo, že Dubáci, Vrapičáci a Dříňáci jezdili na Novo Kladno, kam se vydali Radek. Poměrně brzy si ho tam všiml trenér žáků Kladna, někdejší ligista Jiří Škvára. „Končil jsem u něj žáky, ale je zajímavé, že jsem se nikdy nedostal do A dorostu. Je fakt, že jsem byl poměrně malý a vyrostl až někdy v osmnácti. Takže jsem celou dobu v Kladně hrál za C dorost u trenéra Petáka, na něhož rád vzpomínám a pořád ho rád potkám,“ říká Radek Duda, který se stal historicky snad jediným hráčem, který byl jen v C dorostu Kladna, přesto se dostal do A týmu mužů. U trenéra Stanislava Procházky se však prosadil jen do přípravných zápasů.

„Mám odehrány tři minuty druholigového utkání ve Frýdku Místku, kde jsme vyhráli gólem Honzy Zetka a jsou to moje jediné tři minuty ve druhé lize,“ usmívá se Radek Duda.

V Kladně by býval zřejmě udělal větší kariéru, talenta ani píle mu jistě nescházely, ale přišla vojna a po ní angažmá spíše v klubech třetí ligy.

PARÁDNÍ VOJNA MEZI HVĚZDAMI

Zajímavá však byla i zmíněná vojna, Radek ji absolvoval ideálně kousek od Kladna, ve Slaném. Tehdejší VTJ hrálav divizi na špici, a aby ne, když tam skutečně kopali skvělí borci jako pozdější brankář Antverp Oldřich Pařízek, sparťan Kincl, hradecký Vrábel, žižkovák Dan Mašek, z Kladna Martin Škvára či Ivo Pihrt. „To byla krásná léta. Úžasné mužstvo, jái dost hrával. Dodneška jsme parádní parta, scházíme se. Teď se nás má sejít kolem třicítky a v plánu máme zajít i k trenéru Knesplovi, jenž bude slavit stovku,“ odhaluje plány na lépe oslavenec.

PARTA Z GARÁŽÍ UČILA I LIDOVKY

Po návratu z vojny měl Radek Duda už vyšší ambice než se vracet do mateřského Nova. Oslovila ho Lokomotivy Kladna, která bojovala o postup do ČFL. Protože Duda končil vojnu v březnu, hned se zapojil v Lokádě do boje a dokonce hned v prvním duelu v Ústí přispěl gólem k remíze 1:1. „To byl pěkný debut, hned se mi tam hrálo lépe. Přece jen to byli starší kluci jako Chaloupka nebo Šimek, ale měli výbornou partu, asi nejlepší, jakou jsem zažil. Neexistovalo, aby někdo po tréninku nešel Na Garáže, a klidně třeba jenom na limonádu nebo jedno pivo. Také jsem se naučil zpívat lidovky v autobuse, mastili jsme lóru, probírali fotbal. Rád vzpomínám,“ připomíná časy, kdy dnešní Slavoj hrával elitní soutěž, byť ji nakonec neudržel.

NEJLEPŠÍ STŘELECTŘETÍ LIGY!

A protože Radek Duda byl stále lepším hráčem, bylo něj zájem. Vybíral mezi nabídkou České Lípy a Krče, kde se nakonec domluvil.V Praze odehrál tři sezony, pak přestoupil na Střížkov a v jeho dresu se dokonce stal nejlepším střelcem ČFL.

„Stačilo mi na to pouhých šestnáct branek, to není moc. Ale nekopal jsem skoro penalty a byl záložník, takže úplně málo to také nebylo. Měl jsem fazonu,“ usmívá se a přidává vzpomínku na bafuňáře, kteří ho do hlavního města nalákali. Zdeněk Vokatý v Krči i Karel Kapr na Střížkově byla fajn, já na ně nedám dopustit. O Kaprovi se píše leccos, ale za mě to byli oba pánové, se kterými jsme se domluvili stiskem rukya vše vždycky splnili do puntíku. Na Střížkově jsem byl sedm let, kus kariéry.“

Do Prahy jezdil Duda deset let, pětkrát, šestkrát týdne. Už ho to unavovalo, navíc se přidaly problémy Střížkova s Bohemkou, které špatně nesl.

Už kvůli agresivním fanouškům, kteří právě Kaprovi nejvíc vyčítali, že ze Střížkova udělal „falešné“ Bohemians. Radek mu to ale za zlé nemá. „Koupil název za korunu, ale s dluhy, aby tu značku zachránil. Měl podle mne dobrý úmysl a pak se to otočilo proti němu. Ani mně to ale nebylo příjemné najednou nosit dres Bohemians, když jsme Bohemkou nebyli. I to přispělo k mému konci,“ vypráví.

VYDAŘENÝ NÁVRAT NA VELKOU DOBROU

Bylo mu pětatřicet, mnozí už by uvažovali o konci kariéry, ale Radek ještě končit nehodlal. Ve hře byl návrat domů do Dubí, kde se však hrála nejnižší čtvrtá třída a do té se šikovnému režisérovi hry ještě nechtělo. Oslovil ho manažer Velké Dobré, bývalý výborný ligový fotbalista Miroslav Bubeník, a Duda podepsal. Nelitoval, na Dobré prožil další krásnou éru, která se natáhla na osm let.

„Na Dobré bylo bezvadné, že se tam pořád o něco hrálo: o postup, o záchranu. Konečně jsem si také užil trochu hospody po zápasech, kamarády, pohodu. Jsem rád, že jsem tam šel,“ chválí.

DOMŮ A POPRVÉ NA LAVIČKU JAKO KOUČ

Nakonec už ho ale trochu začal zlobit věk a neustálé ústrky rozhodčích, kterých si fotbalisté Velké Dobré byli nuceni užívat. A tak se konečně vrátil ke kamarádům do Dubí, de předtím koučoval. Společně s tím už začal také trénovat na Dobré (jako hrající kouč) a dostal od kouče Martina Hřídela, s nímž kdysi hrával, nabídku vést divizní béčko ligového Kladna. „Byl jsem tenkrát trochu vyděšený, ale vzal jsem to a byl u týmu tři roky. Práce mě tam bavila, dvakrát jsme se zachránili, potřetí už ne. Došly peníze, áčku už to nešlo, což se promítlo i u nás. Na tréninky chodilo málolidí, navíc mi vedení přestalo platit a chodit tam půl roku zadarmo mě už nebavilo,“ říká bez obalu.

TRENÉRSKÉ ZANEVŘENÍ I NÁVRAT. K MLADÝM

Špatnou zkušenost s neplněním dohod měl pak i při angažmá na Přední Kopanině. Práce ho tam bavila, vedl tam paradoxně už tehdyligového trenéra Martina Haška, který tam dohrával kariéru. „Líbilo se mi tam, ale jezdil jsem tam půl roku zdarma. Smlouvu Kopanina neplnila, nicméně pomohl mi šéf Dobré Vladimír Dufek. Získal z Kopaniny na pár let Šimona Honetschlägeraa peníze za něj nechodily do klubu, ale na můj dluh, takže se to trochu umořilo,“ nabízí něco z pod pokličky fotbalových transakcí „vesnického“ ranku.

Po angažmá na Kopanině Radek Duda na trénování zanevřel, pomáhal je ve Švermově s mládeží (hrál tam syn), ale před časem se nechal přemluvit vedením SK Kladno, aby vedl dorostence. Je rád, protože u těch nedávno končících viděl stejný zápal pro fotbal, jaký měli jeho vrstevníci.

KONEC? SÁM PRÝ POZNÁ NEJLEPŠÍ ČAS

Mezitím dál hrál za Dubí,s nímž došla jeho parta historicky poprvé do okresního přeboru. Na malinký klub to byl hodně tvrdý oříšek, ale Dubáci si s ním poradili se ctí a jsou rádi, že do toho šli.

„Zapsali jsme se do historie dubské kopané a to mě těší. Uvidíme, jak to bude pokračovat dál, protože moc mladých v týmu není. I mně je už padesát, ale hrát chci dál. Do chvíle, kdy budu mužstvu nějak platný. Vždy jsem byl zvyklý být vidět a to chci být i dál – v dobrém slova smyslu. Poznám to, v tomhle jsem byl na sebe vždycky přísný,“ má jasno.

A s kým v kariéře hrál Radek Duda nejraději a na který zápas vzpomíná nejraději? Spoluhráčů jmenoval po větším přemýšlení víc.„V Lokotce to byl Honza Libecajt. Ne každý s ním vyšel, ale já s ním hrál hodně rád, bránil za mnou. Rád vzpomíná na krčské spolubojovníky Kurucze s Kletečkou,a samozřejmě svého dvorního nahrávače z Dubí, mladšího bráchu Jardu. „A jak by řekl Buba z Forrest Gumpa, to je asi tak všechno,“ směje se.

Ze slavných zápasů si vybavuje duel mezi Střížkovem a o postup hrajícím Ústím nad Labem, kdy zařídil výhru Pražanů 3:0 hattrickem.

Zahrál si také dva duelyv poháru proti áčku Spartě, tehdy dorazilo na Střížkov tři tisíce diváků! „Hvězdou Sparty byl tehdy Poborský, já jako obránce hlídal Gluščeviče. Prohráli jsme 0:1. Druhý zápas byl 1:2, to nám dával gól můj mladej ze Slaného Marek Kincl. A chytal Roman Pavlík, pozdější brankář Kladna a Plzně,“ přidává zajímavou vzpomínku na střet s nejslavnějším českým klubem.

PODĚKOVÁNÍ BLIZKÝM

Každopádně prožil Radek Duda pěknou fotbalovoukariéru bez větších skandálů, i když sem tam i tenhle většinou kliďas nějakou tu červenou chytil. Mnohem víc bylo radostí a u drtivé většiny z nich byl i jeho táta. Asi každý fotbalista by takového bral. Radkův jezdí poctivě na všechny zápasy svých synů.

„Táta je velký borec,v osmdesáti jezdí na kole na každý zápas. Jezdil s námi vždycky, dálky samozřejmě autobusem. Vždycky jsem mu záviděl ráno před zápasem, když si v Kolči koupil teplou sekanou, protože já jíst nemohl,“ uculuje se Radek Duda a velký dík posílái svojí mamince, manželce Monice a dětem. „Také firmě, kde jsem od jejího založení a je mi tady dobře. Co se týče ambicí, ty trenérské už doligy nemám. Jak jsem řekl, přednost má moje rodina, dobré zaměstnání, navíc trénování mladých kluků mě hodně naplňuje. Dokazovat si víc nemá cenu, a když něco přijde, tak přijde.“

Dodal skvělý kopáč a bezva kluk Radek Duda.