Točí se v něm neskutečné peníze. Hltáme jej u televize, ti šťastnější přímo na stadionu. Nedávno dostal zelenou, může pokračovat. Jenže fotbal, to zdaleka není jen a pouze profesionální scéna. Struktura české kopané má celkem deset úrovní a drtivá většina z nich je čistě amatérskou záležitostí.

V roce 2020 soutěžím od ČFL dolů stojí v cestě zeď s nápisem koronavirus. Dala by se přelézt, snad i přeskočit. Bohužel ji střeží ti, kteří ani netuší, že se fotbal hraje na dva poločasy. A pohledy na prázdná hřiště jsou doslova ubíjející. Mnohým při nich ukápne i slza.

Kdo nemá růžové brýle a kdo na planetě se jménem amatérský fotbal stojí oběma nohama, ví moc dobře, že následky budou fatální. Kluby z krajských soutěží (a výš) si se situací poradí. Ustojí to. Ale úmrtnost oddílů z okresních přeborů a třetích a čtvrtých tříd, to je něco, na co se musíme připravit. S těmi, kde byl fotbal na hraně existence už před vynucenou pauzou, zkrátka roční přestávka zamává. Tak, že zmizí z mapy. Teď jde jen o to, kolik takových knockoutů okresní fotbal zažije. Bojím se, že dost.

Samozřejmě, nemusí tomu tak být. To si ostatně přejeme všichni. Ale takto černý scénář není ze světa UFO. Proto mám strach. Mám strach o amatérský fotbal. Z výše zmíněných deseti výkonnostních úrovní může být brzy klidně osm. A naopak – slz by bylo hodně. Český fotbale, drž se!