Do Číny ho s sebou vzal coby asistenta Josef Jarabinský na přelomu loňského a letošního roku. Krátké angažmá ale skončilo, když se Jarabinský s vedením klubu Tianjin neshodl v některých věcech a po vzájemné dohodě on i Koubek skončili. „Doma jsem od středy a neřeším, jestli mě ukončení práce v Číně mrzí nebo nemrzí. Skončil kolega, skončil jsem pochopitelně i já, vždyť si mě tam vybral. Je to otázka morálního postoje, přece se nebudu prát, abych tam mohl pokračovat,“ tvrdí Koubek, jemuž ale jinak pobyt v nejlidnatější zemi světa prospíval. „Shodil jsem osm kilo, cítím se výborně. Mám energii i chuť do práce,“ neskrývá.

Jedna by se nabízela, v Kladně skončí s největší pravděpodobností Jaroslav Šilhavý (Plzeň). „To je otázka pro někoho jiného,“ odmítá Koubek, ale chuť do koučování v českém prostředí nezakrývá. „Loni už jsem ji neměl, teď se cítím úplně jinak.“

Kladenský fotbal na internetu pečlivě sledoval a je šťastný, že se v lize udržel. „Most byl odepsaný a Bohemka sice udělala na jaře progres, jenže neumí střílet góly. To rozhodlo. A to i přesto, že kádr Kladna nebyl tak silný jako na podzim,“ konstatuje kouč, jenž si občas zatelefonoval s asistentem Stanislavem Hejkalem a v kontaktu byl i s kapitánem Lukášem Killarem. „Snažil jsem se alespoň esemeskou povzbudit a poblahořát k záchraně. Bylo by škoda, kdyby těžce vybojovaná liga zase skončila. Jen mě znepokojovaly zprávy o možném stěhování ligy jinam. Rád bych, aby to byly jen fámy a pravdu měl pan Novák, že liga v Kladně bude pokračovat,“ dodává zkušený odborník.

Ten se ještě vrátil ke svému čínskému působení. V Tianjinu, třetím největším městě země (11 milionů obyvatel) vedl s Jarabinským kvalitní tým. V soutěži figuroval na pátém místě, když podlehl pouze v hezkém utkání v Šanghaji. „O výsledcích náš konec v Číně nebyl. Třeba v přípravě jsme hráli šestkrát v Koreji, která je daleko před Čínou, a třikrát vyhráli a třikrát remizovali. Celkově je čínský fotbal výborný po technicko kombinační stránce, ale zaostává za důrazem a defenzivou. Evropa je v tomhle podstatně důraznější a organizovanější. také tam hráči hodně často polehávali po trávníku a simulovali. Nevím, čím to je, snad působením řady balkánských trenérů,“ krčí rameny.

Samotný život ve velké zemi ho hodně zaujal. Na jedné straně špatné životní prostředí, zejména v průmyslovém Tianjinu, ale i příjemnější věci. „Je to ohromné mraveniště lidí. Ale také aut, kol. Na ulici je velký hluk, pomalu neslyšíte vlastního slova. Ale třeba takový Kunming, kam jsme jezdili na soustředění, to byla pohádka. Takový větší Špindl, asi milion obyvatel,“ směje se Koubek, podle něhož jsou Čechy oproti Číně trochu vesnicí. „Jejich pracovní tempo je pořádný rachot. Chtějí před olympiádou vystavět park, mají ho za den hotový. Bleskově se lepší komunikace, chodníky, stadiony. Ty mají v Číně překrásné. Problém je pouze s komunikací, téměř nikdo neumí anglicky. Ve městě jsou sice západní obchodní řetězce, kde se domluvíte v pohodě, ale když pojedete taxíkem, musíte mít papírek s místem, kam chcete odvézt. Naštěstí u mužstva jsme já i Jarabinský měli k dispozici tlumočníka, v tom naštěstí žádná potíž nebyla,“ uzavřel Miroslav Koubek.