Nedávno ho trumfl o rok mladší Petr Kut, který se v utkání na Kladně nečekaně objevil na střídačce rovněž divizního rakovnického Tatranu. Jeho přestup z posledního celku tabulky krajského přeboru – Lhoty, se urodil den před tím.


V její brance vydržel do jarního souboje v Jílovišti, po němž se rozhodl své působení ukončit. „Zaráží mě, že klub s takovými konexemi nedokázal mužstvo posílit," prohlásil gólman, jenž si během své dlouhé kariéry zachytal druhou ligu za Kladno.

Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem Vás zahlédl mezi náhradníky Tatranu. Proč jste nečekaně změnil klub?
Za prvé chci říci, že kdyby v Novém Strašecí přihlásili divizi, tak jsem zůstal. Na druhou jsem tam byl deset let, takže motivace už nebyla na potřebné úrovni. Pro Lhotu jsem se loni v létě rozhodl kvůli krásnému prostředí. Zklamáním pro mě ale byl kádr, pochopitelně i výsledky, a také jisté okolnosti.


Můžete být konkrétní?
Nějak jsme si nesedli s trenéry Chadimou a Hlaváčem. Nelíbila se mi komunikace mezi námi. Neměl jsem to zapotřebí, proto jsem chtěl odejít už v zimě. Kdyby neskončili, tak jsem tam do jara nezůstal.

Štvalo mě, že jsme trénovali třeba ve čtyřech lidech. V Rakovníku nás chodí až osmnáct, a to hned jinak baví.


Přece jste v létě věděl, kam přestupujete. Nešel jste do neznáma.
Viděl jsem poslední zápas Lhoty v loňské sezoně a předpokládal jsem, že se kádr moc nezmění, což se nepotvrdilo. Nečekal jsem, že třeba Vlasatý odejde hrát divizi do Hostouně. K tomu jsem měl prvních pět kol ruku v sádře, což také nebylo dobré.


Očekával jste, že dojde v zimě k posílení?
Lidi ve Lhotě jsou super, zaráží mě však, že klub s takovými konexemi nedokázal mužstvo posílit. Třeba SK Rakovník byl podle mého soudu po podzimu jasný sestupující, sehnal však ligistu Bestu, přivedl Poláka, začal Severin a najednou nahrál jednadvacet bodů ze čtyřiadvaceti.


Co jste odešel, tak Lhota poměrně dost vyhrává, hlavně tedy venku.
Skončil jsem po vítězství v Jílovišti. Lhotě to samozřejmě přeji, klobouk dolů. Čekal jsem první dvě jarní kola, kdyby se něco udělalo a tím byla šance se záchranou něco udělat. Nechtěl jsem utíkat. Tak jsem to řekl sekretáři Tatranu Davidu Svobodovi. Definitivně jsem se rozhodl po porážce od SK Rakovník. Trvalo skoro čtrnáct dní, než mě pustili. Chytal jsem hned proti Českému Brodu (3:1).


V té době už trénoval Lhotu Zdeněk Kudela, přesto jste skončil.
Kdyby přišel dřív, tak mohla být někde jinde, i když se současným kádrem by to bylo těžké. Štvalo mě, že jsme trénovali třeba ve čtyřech lidech. V Rakovníku nás chodí až osmnáct, a to hned jinak baví.